S-200
S-200 Angara/Vega/Dubna (rusky C-200 Ангара / Вега / Дубна, v kódu NATO SA-5 Gammon) je sovětský protiletadlový raketový systém, určený k likvidaci prostředků vzdušného napadení, jako jsou taktické a strategické bombardéry, balistické střely a vrtulníky letící ve velkých a středních výškách v podmínkách aktivního a pasivního radioelektronického rušení. Tento systém pracuje za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Lze jej také použít k napadení pozemních a námořních cílů.
| S-200 | |
|---|---|
 | |
| Typ | Protiletadlový systém |
| Místo původu |  SSSR |
| Historie služby | |
| Používána | 1967–dosud |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Almaz-Antej NPO Almaz |
| Navrženo | 50. léta 20. století |
| Varianty | S-200, S-200V (S-200VE), S-200D (S-200DE), S-200A |
Vývoj editovat
Vývoj raketového protiletadlového systému dlouhého dosahu byl spuštěn v roce 1958 v konstrukční kanceláři Almaz pod kódovým označením "Angara" a v roce 1967 byl zaveden do výzbroje Vojsk protivzdušné obrany pod označením S-200. Prakticky všechny důležité objekty v Sovětském svazu byly pod ochranou tohoto systému. Počátkem 70. 20. století let byl systém modernizován - v roce 1970 vznikla verze S-200V "Vega" a v roce 1975 S-200D "Dubna". Modernizované varianty byly schopny zasahovat vzdušné cíle na větší vzdálenost a také ve větších nadmořských výškách. Později vznikly i exportní verze, které byly počátkem 80. let 20. století dodány pod označením S-200V "Vega-E" do NDR, Polska, Československa (stanoviště Rapotice u Rosic a Brdy), Bulharska, Maďarska, KLDR, Libye a Sýrie. Začátkem devadesátých let zakoupil komplex S-200V i Írán.
Systém byl určen především k ochraně sovětského vzdušného prostoru proti americkým strategickým bombardérům, letadlům AWACS a strategickým špionážním letounům (včetně SR-71), které zavedení tohoto systému donutilo pohybovat se pouze za hranicemi chráněného státu.
Popis editovat
Naváděcí lokátor předá informace o cíli do řídícího počítače rakety a ta ho už od startu sleduje samostatně vlastním radiolokátorem. Čtyři startovací motory používají pevné palivo, hlavní motor kapalné palivo a okysličovadlo. Manipulace je tedy dosti náročná a vzhledem k agresivitě okysličovadla je po určité době v pohotovostní poloze nebo několika uvedeních do pohotovosti nutno raketu zlikvidovat, např. cvičnou střelbou. Usazení rakety do pohotovostní polohy je plně automatizováno pomocí nabíjecího zařízení.[1] Bojová hlavice proti letícím cílům exploduje v jejich blízkosti a ničí je principem brokovnice (cca 200 000 ocelových kuliček).
Systém S-200 tvoří:
- naváděcí rádiolokátor 5N62
- kabina přípravy startu
- odpalovací rampy 5P72V
- nabíjecí zařízení 5Ju24M
Varianty editovat
- S-200A "Angara" - byla zavedena v roce 1967, rakety V-860 (5V21) nebo V-860P (5V21A), dosah 180 km, max. výška 20 km.
- S-200V "Vega" – zavedená v roce 1970, raketa V-860PV (5V21P), dosah 240 km, max. výška 29 km. Střela má poloaktivní radarové navádění.[2] S raketou V-870 má dálkový dosah až 300 km a výškový 40 km.
- S-200D "Dubna" - zavedená v roce 1975, s raketami 5V25V, V-880M (5V28M) nebo V-880MN (5V28MN2), má dálkový dosah až 300 km a výškový 40 km. [5]
| Parameter | S-200A "Angara" | S-200V "Vega" | S-200D "Dubna" |
|---|---|---|---|
| Dálkový dosah | 17 - 180 km | 17 - 240 km | 17 - 300 km |
| Výškový dosah | 0,5 - 20 km | 0,5 - 40 km | 0,3 - 40 km |
| Délka rakety | 10600 mm | 10800 mm | 10800 mm |
| Ráže rakety | 860 mm | 860 mm | 860 mm |
| Celková hmotnost | 7100 kg | 7100 kg | 8000 kg |
| Hmotnost hlavice | 217 kg | 217 kg | 217 kg |
Uživatelé editovat
Současní uživatelé editovat
Alžírsko – 10 praporů ve službě.
Ázerbájdžán – 15 praporů ve službě.
Bulharsko – 1 prapor ve službě.
Indie
Írán – 10 praporů ve službě.
Kazachstán
Severní Korea – 4 prapory ve službě (2008).
Myanmar (Barma)
Polsko – 2 prapory ve službě.
Rumunsko
Rusko – 2 prapory S-200 Dubna ve službě.
Sýrie – 2 prapory ve službě.
Turkmenistán
Ukrajina – poslední divizion byl deaktivován 30. října 2013,[6] v době ruské invaze byly zbývající uskladněné systémy vráceny do služby.[7][8]
Uzbekistán
Bývalí editovat
Bělorusko – mělo ve službě cca 4 prapory.
Československo – 5 praporů, které po rozdělení ČSFR získalo Česko.- Česko – získalo všechny československé S-200. Byly vyřazeny v roce 1997 bez náhrady.
Gruzie
Libye – měla ve službě 8 praporů.
Maďarsko – mělo ve službě 1 prapor.
Moldavsko – mělo ve službě 1 prapor.
Mongolsko– Mongolská lidová armáda zařadila systém S-200 do služby v roce 1985 a je velmi nepravděpodobné, že jsou dodnes ve službě.
Východní Německo – používalo 4 prapory.
Německo – získalo 4 prapory z bývalé NDR, vyřazeny okolo roku 1991.
Sovětský svaz – s vyřazováním S-200 se začalo v 80. letech 20. století. Než mohl být dokončen proces postupného vyřazování, byly S-200 přemístěny do nástupnických zemí SSSR.
.svg){kind=small}
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ JANDA, Petr. Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů - Klondajk - Upřesňující informace. www.brdy.org [online]. [cit. 2018-08-17]. Dostupné online.
- ↑ ЗЕНИТНЫЙ РАКЕТНЫЙ КОМПЛЕКС БОЛЬШОЙ ДАЛЬНОСТИ С-200 (SA-5 Gammon)
- ↑ Зенитная ракетная система большой дальности действия С-200ВЭ
- ↑ Система С-200. www.soldiering.ru [online]. [cit. 2017-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24.
- ↑ Зенитный ракетный комплекс С-200В Вега
- ↑ Україна остаточно відмовилася від ЗРК С-200. mil.in.ua [online]. [cit. 2017-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-16. (ukrajinsky)
- ↑ Frontline report: Ukraine employs modified S-200 missiles to attack rear Russian targets. Euromaidan Press [online]. 2023-07-10 [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KRAVETS, Roman; MAZURENKO, Alona. Russian A-50 was downed with S-200 anti-aircraft system. Ukrainska Pravda. 2024-02-23. Dostupné online [cit. 2024-02-25]. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu S-200 na Wikimedia Commons - Federation of American Scientists page
- Astronautix.com
