Otevřít hlavní menu

S-200 Angara/Vega/Dubna (rusky C-200 Ангара\Вега\Дубна, v kódu NATO SA-5 Gammon) je sovětský protiletadlový raketový systém, určený k likvidaci prostředků vzdušného napadení, jako jsou taktické a strategické bombardéry, balistické střely a vrtulníky letící ve velkých a středních výškách v podmínkách aktivního a pasivního radioelektronického rušení. Tento systém pracuje za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Lze jej také použít k napadení pozemních a námořních cílů.

S-200
Kecel Pintér park.JPG
Typ Protiletadlový systém
Místo původu Sovětský svaz SSSR
Historie služby
Používána 1967–dosud
Historie výroby
Konstruktér Almaz-Antej
NPO Almaz
Navrženo 50. léta
Varianty S-200, S-200V (S-200VE), S-200D (S-200DE), S-200A

VývojEditovat

Vývoj raketového protiletadlového systému dlouhého dosahu byl spuštěn v roce 1958 v konstrukční kanceláři Almaz pod kódovým označením "Angara" a v roce 1967 byl zaveden do výzbroje Vojsk protivzdušné obrany pod označením S-200. Prakticky všechny důležité objekty v Sovětském svazu byly pod ochranou tohoto systému. Počátkem 70. let byl systém modernizován - v roce 1970 vznikla verze S-200V "Vega" a v roce 1975 S-200D "Dubna". Modernizované varianty byly schopny zasahovat vzdušné cíle na větší vzdálenost a také ve větších nadmořských výškách. Později vznikly i exportní verze, které byly počátkem 80. let 20. století dodány pod označením S-200V "Vega-E" do NDR, Polska, Československa (stanoviště Rapotice u Rosic a Brdy), Bulharska, Maďarska, KLDR, Libye a Sýrie. Začátkem devadesátých let zakoupil komplex S-200V i Írán.

Systém byl určen především k ochraně sovětského vzdušného prostoru proti americkým strategickým bombardérům, letadlům AWACS a strategickým špionážním letounům (včetně SR-71), které zavedení tohoto systému donutilo pohybovat se pouze za hranicemi chráněného státu.

PopisEditovat

 
Kabina obsluhy radiolokátoru K-1V a radar 5N62V

Naváděcí lokátor předá informace o cíli do řídícího počítače rakety a ta ho už od startu sleduje samostatně vlastním radiolokátorem. Čtyři startovací motory používají pevné palivo, hlavní motor kapalné palivo a okysličovadlo. Manipulace je tedy dosti náročná a vzhledem k agresivitě okysličovadla je po určité době v pohotovostní poloze nebo několika uvedeních do pohotovosti nutno raketu zlikvidovat, např. cvičnou střelbou. Usazení rakety do pohotovostní polohy je plně automatizováno pomocí nabíjecího zařízení.[1] Bojová hlavice proti letícím cílům exploduje v jejich blízkosti a ničí je principem brokovnice (cca 200 000 ocelových kuliček).

 
Raketa 5V28 na odpalovací rampě 5P72V

Systém S-200 tvoří:

  • naváděcí rádiolokátor 5N62
  • kabina přípravy startu
  • odpalovací rampy 5P72V
  • nabíjecí zařízení 5Ju24M

VerzeEditovat

  • S-200A "Angara" - byla zavedena v roce 1967, rakety V-860 (5V21) nebo V-860P (5V21A), dosah 180 km, max. výška 20 km.
  • S-200V "Vega" – zavedená v roce 1970, raketa V-860PV (5V21P), dosah 240 km, max. výška 29 km. Střela má poloaktivní radarové navádění.[2] S raketou V-870 má dálkový dosah až 300 km a výškový 40 km.
    • S-200M "Vega-M" - verze vybavená raketami V-880 (5V28) nebo V-880N (5V28N2), dosah 300 km, max. výška 29 km.
    • S-200VE "Vega-E" - exportní verze s raketou V-880E (5V28E), dosah 240 km.[3][4]
  • S-200D "Dubna" - zavedená v roce 1975, s raketami 5V25V, V-880M (5V28M) nebo V-880MN (5V28MN2), má dálkový dosah až 300 km a výškový 40 km. [5]
Technické údaje
Parameter S-200A "Angara" S-200V "Vega" S-200D "Dubna"
Dálkový dosah 17 - 180 km 17 - 240 km 17 - 300 km
Výškový dosah 0,5 - 20 km 0,5 - 40 km 0,3 - 40 km
Délka rakety 10600 mm 10800 mm 10800 mm
Ráže rakety 860 mm 860 mm 860 mm
Celková hmotnost 7100 kg 7100 kg 8000 kg
Hmotnost hlavice 217 kg 217 kg 217 kg

UživateléEditovat

 
Uživatelé protiletadlového systému S-200 (současní modře, bývalí červeně)
 
Důstojníci 231. protiletadlového raketového pluku u komplexu S-200VE Vega-E v Sýrii, cca 1983
 
Ukrajinské S-200

Současní uživateléEditovat

BývalíEditovat

  • Bělorusko  Bělorusko – mělo ve službě cca 4 prapory.
  • Československo  Československo – 5 praporů, které po rozdělení ČSFR získalo Česko.
  • Česko  Česko – získalo všechny československé S-200. Byly vyřazeny v roce 1997 bez náhrady.
  • Gruzie  Gruzie
  •   Libye – měla ve službě 8 praporů.
  • Maďarsko  Maďarsko – mělo ve službě 1 prapor.
  • Moldavsko  Moldavsko – mělo ve službě 1 prapor.
  • Mongolsko  Mongolsko– Mongolská lidová armáda zařadila systém S-200 do služby v roce 1985 a je velmi nepravděpodobné, že jsou dodnes ve službě.
  • Východní Německo  Východní Německo – používalo 4 prapory.
  • Německo  Německo – získalo 4 prapory z bývalé NDR, vyřazeny okolo roku 1991.
  • Sovětský svaz  Sovětský svaz – s vyřazováním S-200 se začalo v 80. letech. Než mohl být dokončen proces postupného vyřazování, byly S-200 přemístěny do nástupnických zemí SSSR.
  • Ukrajina  Ukrajina – poslední divize byla vyřazena 30. října 2013[6].

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat