Ryzec kravský
Ryzec kravský (Lactarius torminosus) patří mezi nejedlé houby. Roste poměrně hojně od července do října na kyselých půdách, tvoří mykorhizu s břízou bělokorou.[1] Ryzec kravský má pravidelný kruhový klobouk o průměru 5–15 cm, v mládí vyklenutý, později uprostřed výrazně promáčklý. Pokožka klobouku má růžovohnědou barvu s několika výrazně tmavšími soustřednými kruhy. Charakteristickým znakem je roztřepený okraj klobouku. Na jeho spodní části se nacházejí husté narůžovělé lupeny. Třeň je bílý a hladký, dlouhý okolo 5 cm a v průměru má asi centimetr. Dužina voní slabě po terpentýnu, na řezu roní bílé mléko nepříjemně palčivé chuti.
 Ryzec kravský | |
|---|---|
.JPG) Ryzec kravský | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | holubinkotvaré (Russulales ) |
| Čeleď | holubinkovité (Russulaceae) |
| Rod | ryzec (Lactarius) |
| Binomické jméno | |
| Lactarius torminosus Jakob Christan Schaeffer, 1821 | |
 Rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pro nesnesitelnou trpkost bývá houba označována jako nejedlá, ale v zemích bývalého Sovětského svazu je často sbírána a nakládána do slané vody s kořením podobně jako kvašáky. Mléčné kvašení chuť ryzce zjemní a asi po měsíci je houba poživatelná.[2]
Literatura editovat
- Lidia V. Garibovová, Jiří Baier, Mirko Svrček: Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme. Lidové nakladatelství 1985
- Jan Holec, Antonín Bielich, Miroslav Beran: Přehled hub střední Evropy. Academia 2012, ISBN 978-80-200-2077-2
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu ryzec kravský na Wikimedia Commons
