Robert Spencer, 2. hrabě ze Sunderlandu

anglický státník a diplomat

Robert Spencer, 2. hrabě ze Sunderlandu (Robert Spencer, 2nd Earl of Sunderland, 4th Baron Spencer of Wormleighton) (5. září 1641, Paříž, Francie28. září 1702, Althorp, Anglie) byl anglický státník a diplomat ze šlechtického rodu Spencerů. Jako katolík a stoupenec absolutismu dosáhl vysokého postavení v obnovené monarchii, prosadil se jako diplomat a ministr. Po pádu Stuartovců musel uprchnout do zahraničí, později se ale znovu uplatnil ve službách Viléma III. jako nejvyšší komoří. Byl rytířem Podvazkového řádu. Jeho syn Charles byl prvním ministrem, v další generaci rodina zdědila titul vévody z Marlborough. V přímé linii byli potomky Roberta Spencera Winston Churchill nebo princezna Diana.

Robert Spencer, 2. hrabě ze Sunderlandu
Narození5. září 1641
Paříž
Úmrtí28. září 1702 (ve věku 61 let)
Althorp
Místo pohřbeníChurch of St Mary the Virgin, Great Brington
Alma materChrist Church
Povolánídiplomat a politik
Oceněníspolečník Královské společnosti
Podvazkový řád
Politická stranaWhigové
ChoťAnne Spencer, Countess of Sunderland (od 1665)[1][2]
DětiCharles Spencer, 3. hrabě ze Sunderlandu[1]
Lord Robert Spencer[3]
Lady Anne Spencer[3][1]
Lady Elizabeth Spencer[3]
RodičeHenry Spencer[1] a Dorothy Spencer[1]
RodSpencerové
PříbuzníDorothy Savile, Viscountess Halifax[1] (sourozenec)
Diana Spencerová[1], Robert Spencer, Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough[1], John Spencer[1], Lady Frances Spencer[3][1], Robert Spencer[3], Anne Batemanová[3], unnamed child Spencer[3], unnamed child Spencer[3] a William Spencer[3] (vnoučata)
Funkcelord předseda rady (1685–1688)
Lord Chamberlain (1697)
ambassador of the Kingdom of England to the Kingdom of Spain
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v Paříži jako jediný syn 1. hraběte ze Sunderlandu, který padl za občanské války v bitvě u Newbury v roce 1643, po matce Dorothy Sydney (1617–1684) byl vnukem hraběte z Leicesteru (ten byl v letech 1636–1641 vyslancem ve Francii, což vysvětluje Robertovo narození v Paříži). Jako dítě ve dvou letech zdědil po otci rodové tituly, pod dohledem matky absolvoval soukromé vzdělání, později studoval v Oxfordu. Po obnovení monarchie vstoupil do Sněmovny lordů lordů a sloužil v armádě, pod velením Ruprechta Falckého dosáhl hodnosti kapitána.

Za vlády Karla II. byl vyslancem v Madridu (1671–1672), Paříži (1672–1673) a Haagu (1673). V roce 1674 byl jmenován členem Tajné rady a královským komořím, téhož roku byl pověřen sjednáním obchodní smlouvy s Francií. V Paříži pobýval jako diplomat znovu v roce 1678, díky konexím a bezohlednému jednání získal značný vliv a v závěru vlády Karla II. zastával několikrát funkci ministra zahraničí (1679–1680, 1683–1684) a vnitra (1680–1681). Od roku 1679 byl též dlouholetým členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie, získal také úřady lorda místodržitele v hrabstvích Stafford (1679–1681) a Warwick (1683–1686). Jako katolík a stoupenec absolutismu dosáhl vrcholu kariéry za vlády Jakuba II., kdy se stal prezidentem Tajné rady (1685–1688), setrval také znovu na postu ministra vnitra (1684–1689) a v roce 1687 získal Podvazkový řád.

Po Slavné revoluci uprchl v přestrojení do Rotterdamu, kde žil ve zcela skromných poměrech, krátce byl i vězněn. Brzy ale využil starších konexí, mimo jiné profitoval na příbuzenském vztahu se svým švagrem markýzem z Halifaxu. V roce 1691 se vrátil do Anglie, přestoupil na anglikánskou víru a znovu zasedl ve Sněmovně lordů. Krátce nato se stal vyhledávaným poradcem Viléma III. a v roce 1693 se opět usadil v Londýně. V roce 1697 byl jmenován lordem nejvyšším komořím[4], ale krátce poté se musel funkce vzdát kvůli aféře své dcery Elizabeth provdané za jakobitu hraběte z Clancarty. Od konce roku 1697 žil v soukromí na svém sídle Althorp, kde také zemřel.

Rodina editovat

V roce 1665 se oženil s Anne Digby (1646–1715), dcerou generála a politika 2. hraběte z Bristolu. Měli spolu čtyři děti:

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d e f g h i j Kindred Britain.
  2. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. a b c d e f g h i Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. Nejvyšší komorník na webu British History Online

Literatura editovat

Externí odkazy editovat