Richard Cosway
Richard Cosway RA (5. listopadu 1742 Tiverton – 4. července 1821 Londýn) byl přední anglický portrétní malíř doby nazývané v Anglii regentství.[Poz 1] Byl známý svými miniaturami. Byl současníkem Johna Smarta, George Englehearta, Williama Wooda a Richarda Crosse. Jeho manželkou byla anglo-italská malířka, hudebnice a okouzlující společenská hostitelka Maria Cosway. Byla blízká přítelkyně Thomase Jeffersona.
Richard Cosway | |
---|---|
Richard Cosway, autoportrét | |
Narození | 5. listopadu 1742 Tiverton |
Úmrtí | 4. července 1821 (ve věku 78 let) Londýn |
Národnost | anglická |
Vzdělání | člen Royal Academy of Arts |
Povolání | malíř miniatur |
Manžel(ka) | Maria Cosway |
Znám jako | libertin |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatRaná kariéra
editovatRichard Cosway se narodil v Tivertonu v Devonu jako syn ředitele školy. Zpočátku byl vzděláván na Blundell's School v Devonu. Ve dvanácti letech mu bylo umožněno cestovat do Londýna, kde se učit malovat. V roce 1754 získal cenu od Society of Artists (Umělecké společnosti) a v roce 1760 si založil vlastní firmu. První díla vystavoval už v roce 1762, kdy mu bylo 20 let. Velmi brzy se stal oblíbeným a požadovaným umělcem. Cosway byl jedním z prvních mimořádných členů Royal Academy (Královské akademie), stal se jím v srpnu roku 1770, a v březnu následujícího roku byl zvolen řádným členem hlasem prezidenta Academie, sira Joshua Reynoldse.[1] Cosway je zobrazen na skupinovém portrétu členů Royal Academy malíře Johana Zoffanyho. Zoffany začal obraz malovat v roce 1771, Cosway byl do kompozice přidán později na zvláštním pruhu plátna po pravé straně obrazu.[2]
Umělecká kariéra
editovatV roce 1780 maloval budoucího krále Jiřího IV. a v roce V roce 1785 byl jmenován jeho dvorním malířem.[3] Byl jediným, kdo v té době tento titul obdržel. Mezi jím portrétované osoby patřila princova první manželka Maria Anne Fitzherbert a další angličtí a francouzští aristokraté, včetně Madame du Barry, milenky francouzského krále Ludvíka XV. Mezi žáky Coswaye byl Andrew Plimer (1763–1837).V letech 1995 - 1996 uspořádala londýnská National Portrait Gallery (Národní galerie portrétů) výstavu nazvanou Richard a Maria Cosway: Regency Artists of Taste and Fashion, na níž bylo vystaveno 250 děl.[4]
Osobní život
editovatDne 18. ledna 1781 se Cosway oženil s anglo-italskou umělkyní Marií Hadfield. Maria byla nejen uznávanou malířkou, ale také hudebnicí, skladatelkou a v neposlední řadě autoritou v oblasti dívčího vzdělávání a byla velmi obdivována Thomasem Jeffersonem, se kterým si dopisovala až do jeho smrti. Odsuzoval ji za její účelově uzavřené manželství s nemilovaným mužem, přesto si nechal udělat rytinu jednoho z jejích obrazů Maria at Monticello.[5]
Sňatek uzavřený Marií s Robertem Coswayem, který byl o 20 let starší, byl pro ni možností užívat výhod spořádaného a zajištěného života v manželství.[4][5] Richard byl „dobře známý jako libertin a býval popisován jako muž připomínající opici“.[6] Film Jefferson v Paříži líčí vztah Marie Cosway a Thomase Jeffersona a také popisuje Richarda Coswaye jako zženštilého, což není historicky ověřeno.
V roce 1784 se Coswayovi přestěhovali do domu Schomberg House na Pall Mall. Dům se stal módním salonem pro londýnskou smetánku.[3] V roce 1791 se přestěhovali do většího domu ve Stratford Place. Manželství však nebylo šťastné a nakonec bylo zrušeno.
V pozdějších letech Cosway také trpěl duševními poruchami a strávil nějaký čas v různých institucích. Zemřel v Londýně v roce 1821 a byl pohřben v Marylebone New Church. Po Coswayově smrti koupil anglický architekt sir John Soane v aukci více než 30 předmětů určených k prodeji.[3]
-
Richard Cosway - autoportrét, National Portrait Gallery, Londýn
-
Portrét Arthura Wellesley, 1. vévody z Wellingtonu datováno 1808, Victoria and Albert Museum
-
Portrét Armenianky
-
John Braham s Harriet Abrams a jejich dcerami Harriettou a Theodosiou Abrams
-
Gentleman, miniatura, kolem 1790
Stroj na pašování, aneb pohodlný způsob pro miniaturního muže
editovatPortrét Richarda Coswaye, R. A., stojícího pod širokým obručím spodního prádla vysoké dámy, jeho manželky Marie, která ho objímá. Jeho hlava a ramena vykukují ze spodničky, jeho tvář je zobrazena z profilu, pohled směřuje vzhůru. Jeho pravá ruka svírá její plášť, jeho levá je kolem pasu. Ona má na sobě plochý klobouk zdobený stuhou, dívá se něj a říká: „Tis nedostane nic - dokonce - tis dostane něco horšího než nic.“ V pozadí, na zdi vpravo je obrázek malého muže, který má paruku a meč, šplhá po žebříku, který spočívá na prsou ženy. Pod ním je vyryto:
„Nejhorší je žebřík mladých ambicí, kde horolezec vzhůru otočí svou tvář, ale když jednou dosáhne nejvyššího bodu, pak se k žebříku otočí zády, podívá se k oblakům - a s pohrdáním shlíží na stupně, po kterých vystoupal.[7]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Doba regentství ve Spojeném království Velké Británie a Irska bylo období na konci vlády Jiřího III. Pro svou nemoc byl považován za nezpůsobilého vládnout. Jeho syn Jiří IV. vládl jako jeho zástupce. Termín "období regentství" může odkazovat na různé úseky času; nejen období formálního regentu od roku 1811 do roku 1820, ale i období od roku 1795 do roku 1837, které zahrnuje druhou část vlády Jiřího III. a panování jeho synů Jiřího IV. a Viléma IV. Regentství je charakterizováno výraznými trendy v britské architektuře, literatuře, módě, politice a kultuře. Období regentství skončilo v roce 1837, když královna Victoria vystřídala na trůně Viléma IV.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Regency era na anglické Wikipedii.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Richard Cosway na anglické Wikipedii.
- ↑ John Evan Hodgson and Frederick Alexis Eaton, The Royal Academy and its Members 1768-1830. London: John Murray, 1905; str. 113.
- ↑ Johan Zoffany: Finding the founders [online]. RA Magazine [cit. 2012-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 8 November 2012.
- ↑ a b c How England first saw Bonaparte: a painting by Francesco Cossia commissioned by Maria Cosway in 1797 was the first true portrait of Napoleon to be seen in England. It was acquired by Sir John Soane, who, as Xavier F. Salomon and Christopher Woodward explain, juxtaposed it with a miniature by Isabey in a graphic comparison of the youthful hero with the tyrannical dicatator. findarticles.com. Apollo. Dostupné online [cit. 2007-08-01]. [nedostupný zdroj]
- ↑ a b An artistic alliance - Richard and Maria Cosway - English artists. findarticles.com. Magazine Antiques, December 1995. Dostupné online [cit. 2007-08-01]. [nedostupný zdroj]
- ↑ a b DeMauri, Stephen. Thomas Jefferson's Engraving of Maria Cosway. www.monticello.org. Monticello Foundation, December 2003. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-13.
- ↑ JEFFERSON'S PARIS [online]. American Heritage Archived at Internet Archive [cit. 2007-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne September 29, 2007.
- ↑ A smuggling machine or a convenient Cos(au)way for a man in miniature [online]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Gerald Barnett, Richard and Maria Cosway: A Biography. Tiverton, Devon, UK: Westcountry Books, 1995.
- Philippe Bordes, "Richard and Maria Cosway, Edinburgh," Burlington Magazine, vol. 137, no. 1111 (Oct. 1995), str. 700–702. In JSTOR.
- Daphne Foskett, Miniatures: Dictionary and Guide. London: Antique Collectors' Club, 1987.
- Duncan MacMillan, "The Cosways," RSA Journal, vol. 143, no. 5464 (Nov. 1995), str. 65–66. In JSTOR.
- "Richard Cosway, 'The Macaroni Miniature Painter,'" The Art Amateur, vol. 8, no. 2 (Jan. 1883), str. 38. In JSTOR.
- Encyklopedické heslo Richard Cosway v 11. vydání Encyclopædia Britannica ve Wikizdrojích
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Cosway na Wikimedia Commons
- Victoria and Albert Museum miniatures gallery
- Frits Lugt, Les marques de collections de dessins & d'estampes, 1921 and its Supplement 1956, L.628 and L. 629, online edice
- A catalogue of the very curious, extensive, and valuable library of Richard Cosway, Esq. R.A, digitální kopie z Houghton Library, Harvard University.