Otevřít hlavní menu

Rezignace v psychologii označuje stav osoby, který je manifestován pasivní apatií vůči zátěži a odevzdaností sebe sama osudu.[1]. K projevům jsou řazeny lhostejnost, depresivní stavy a bezmoc. Dochází k zániku osobních vztahů s okolím a vyloučení emočních projevů.[2]

Dlouhodobá zátěž, stres, může vyústit do rezignace. U osoby vystavené těmto vlivům se snižuje intenzita obranných mechanizmů, která nakonec vede k podlehnutí.[3] Jedinec dále nebojuje, činí dobrovolnou volbu vzdání se.[4]

U některých nemocných jedinců lze rezignaci pozorovat jako reakci na oznámení o závažném zdravotním stavu (např. diagnóza nádorového onemocnění), stejně jako u starých osob, které mohou mít sníženou motivaci ke zvládání zdravotních komplikací.[3] Ti přechází do stavu pouhého vegetování a čekání na smrt. V tomto smyslu lze rezignaci označit jako předčasnou smrt či psychickou smrt.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Slovník pojmů z psychologie a speciální pedagogiky Archivováno 17. 1. 2010 na Wayback Machine, Pedagogicko psychologická poradna, Ostrava-Zábřeh
  2. Ego-obranné mechanismy Archivováno 19. 12. 2011 na Wayback Machine, Psychologické služby PhDr. Michaela Peterková
  3. a b Zacharová, E. – Hermanová M. – Šrámková, J.: Zdravotnická psychologie – Teorie a praktická cvičení. Praha : Grada Publishing. 2007.
  4. a b Křivohlavý, J.: Psychologie nemoci. Praha : Grada Publishing. 2002. ISBN 80-247-0179-0

LiteraturaEditovat

  • Křivohlavý, J.: Psychologie nemoci. Praha : Grada Publishing. 2002. ISBN 80-247-0179-0
  • Zacharová, E. – Hermanová M. – Šrámková, J.: Zdravornická psychologie - Teorie a praktická cvičení. Praha : Grada Publishing. 2007.