Rebutia spinosissima

druh rostliny

Rebutia spinosissima je pěkný, jemně otrněný druh rodu rebucie, jeden ze starších zajímavých zástupců sekce Aylostera, původně pocházející ze sběru C. Backeberga, z něhož potomky můžeme sporadicky nalézt ve sbírkách i po 70 letech. Jméno je odvozeno od charakteristického hustého otrnění, spinosissimus znamená nejvíce trnitý.

Jak číst taxoboxRebutia spinosissima
alternativní popis obrázku chybí
Rebutia spinosissima
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď kaktusovité (Cactaceae)
Rod rebucie (Rebutia)
Sekce Aylostera
Binomické jméno
Rebutia spinosissima
Backeb., 1935
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa rozšíření R. spinosissima

Rebutia spinosissima Backeb.Editovat

Backeberg, Curt; Blätter für Kakteenforschung, 2: 8, 1935

Sekce Aylostera, řada Spinosissima

Synonyma:

  • Aylostera spinosissima (Backeb.) Backeb. 1935

PopisEditovat

Tělo odnožující, později tvořící polštáře, jednotlivé stonky dosti ploché, později kulovité, až 40 mm široké, pokožka světle zelená, nečervenající; kořeny provazcovité, temeno poněkud snížené, vyplněné trny. Žeber asi 25, nízká, šikmá, zcela rozložená na malé kuželovité hrbolky; areoly hustě stojící, okrouhlé, asi 1,5 mm široké, bělavě až nahnědle plstnaté. Trny početné, jemné štětinovité, těžko rozlišitelné na okrajové a středové, bělavé; středových trnů 5–6, poněkud silnější a delší, s nahnědlou špičkou.

Květy hluboko postranní, nálevkovité, světle cihlově červené, asi 30 mm dlouhé a 25–30 mm široké; široce nálevkovitě otevřené; květní lůžko kulovité, 3 mm široké, světle olivově zelené, pokryté trojúhelnikovitými, světle olivově nahnědlými, asi 1 mm dlouhými šupinami s bílými, až 3 mm dlouhými, tenkými, ohebnými, zkroucenými, bílými štětinami a vlnatými vlasy v jejich paždí; květní trubka štíhle válcovitá, asi 10 mm dlouhá a 3 mm široká, světle nazelenalá, pokrytá malými, 1–2 mm dlouhými šupinami s malými množstvím kudrnaté vlny; vnější okvětní lístky přecházející ze šupinovitých, kopinaté až kopisťovité, s ostnitou špičkou, 5–15 mm dlouhé a 1–4 mm široké, nejmenší bledě nazelenalé, větší rumělkově červené s oranžovým středním proužkem; vnitřní okvětní lístky kopisťovité, 10 mm dlouhé a 5 mm široké, cihlově červené s rumělkové červeným středním proužkem; nitky bílé, tenké, 6–10 mm dlouhá, prašníky malé, kulovité, žluté; čnělka bílá, nitkovitá, srostlá se základem trubky v délce asi 5 mm, blizna s 5–6 rameny dlouhými asi 3 mm. Plod malý, kulovitý, 3–4 mm široký, pokrytý šupinami, vlasy a štětinami. Semena protáhlá, asi 1 mm dlouhá, s málo vyvýšeným kýlem; hilum hnědé, mikropylární jamka drobná, testa matně černá, s podlouhlými plochými hrbolky.

Variety a formyEditovat

R. spinosissima byla popsána C. Backebergem roku 1935 podle jeho sběru. Rostlina, podle které byl popis vytvořen, byla umístěna pod Backebergovým sběrovým číslem 1969 v botanické zahradě v Monaku. Rostliny z tohoto prvotního zdroje byly poměrně velmi jednotné, drobné rozdíly vyskytující se zejména ve vzhledu otrnění jsou převážně důsledkem kultury. Rostliny při dostatku světla a čerstvého, zejména při tvrdší kultuře a ve vyšším stáří vytvářejí trny poněkud hrubší a vybarvené více do hněda. Jako R. spinosissima var. brunispina byly Backebergem označeny rostliny, jejichž některé středové trny byly celé hnědé. Barva trnů a do jisté míry i jejich síla jsou však značně závislé na podmínkách kultury.

V novější době byly jako R. spinosissima označeny sběry W. Rausche WR 317, 778, 859, 916 a 917, jako R. spinosissima var. aurea sběr WR 318. Další sběry, které byly zpočátku také spojovány se jménem R. spinosissima, byly později připojeny k jiným taxonům nebo se staly podkladem k jejich popisům (WR 318 – R. archibuinungiana, WR 643 – R. jujuyana, L 329 – R. fiebrigii var. densiseta, L 346 – R. pulchella, L 348 – R. donaldiana, L 383 – R. brunescens), což se nedá do budoucna vyloučit ani u některých dalších z výše uvedených Rauschových sběrů.

Výskyt a rozšířeníEditovat

Původní nález C. Backeberga pocházel ze severní Argentiny, z provincie Salta, z nadmořské výšky 2500 m, bez přesnější lokalizace místa. Nové nálezy W. Rausche pocházejí z dosti rozsáhlého území, a zůstává otevřené, zda všechny skutečně patří k R. spinosissima. Sběr WR 317 pochází z blízkosti města Padcaya (Bolívie, departament Tarija, provincie Arque), sběr WR 778 z blízkosti Santa Victoria (Argentina, provincie Salta), sběr WR 859 od Lajas (Bolívie, departament Tarija), sběr WR 916 od Rio Bermejo (Bolívie, departament Tarija) a sběr WR 917 od Muyuquiri (Argentina, provincie Salta). Rauschovy nálezy jsou tedy proti původní R. spinosissima lokalizovány většinou zřetelně severněji.

PoznámkyEditovat

Jako R. spinosissima byly M. Cárdenasem rozšiřovány také rostliny od Sucre z Hazienda Ressini. Tyto rostliny však jednoznačně patří k R. fiebrigii var. densispina a jejich přiřazení k R. spinosissima byl omyl. Ve sbírkách však tento omyl dosud přetrvává, do stejné kategorie patří i původní připojení jména R. spinosissima ke sběru L 329.

R. spinosissima patří do příbuzenstva R. fiebrigii, ale vytváří spolu s dalšími blízce příbuznými taxony zvláštní skupinu, která se od skupiny R. fiebrigii liší hlavně charakterem otrnění a menšími, ploššími a často více odnožujícími stonky. Otrnění je husté, jemné, početné trny jsou krátce štětinovité, těžko rozlišitelné na okrajové a středové. Mezi blízce příbuzné taxony patří R. muscula, R. archibuiningiana, R. pulchella, R. donaldiana a asi také R. vallegrandensis, R. hoffmannii a R. walteri.

PěstováníEditovat

R. spinosissima je v kultuře vděčný druh. Roste dobře pravokořenná, ochotně kvete a snadno se množí zakořeňováním odnoží i ze semen, kterých vytváří dostatečné množství i bez sprašování. Svými nároky na kulturu se nijak neliší od jiných příbuzných rostlin, např. R. fiebrigii, R. kupperiana, R. pseudodeminuta.

LiteraturaEditovat

  • Backeberg, Curt; Knuth, Frederic Marcus; Kaktus-ABC, p. 275, 1935
  • Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1531, 1959
  • Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p, 71, 1966
  • Donald, John Donald; The Classification of the Rebutias; Ashingtonia, 2, 1977
  • Krainz, Hans; Die Kakteen, 15: CVc, 1960
  • Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 93, 1997
  • Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 42, 1995
  • Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), , p. 59, 1997

Externí odkazyEditovat