Rado
Rado také Radon (6. století - 617) byl franský majordomus královského paláce v Burgundsku od roku 613 do roku 617.[1][2][3]
| Rado | |
|---|---|
| Úmrtí | 620 |
| Povolání | politik |
| Rodiče | Autharius |
| Příbuzní | Audoin a Adon de Jouarre (sourozenci) |
| Funkce | majordomus (Austrasie; 613–616) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Rado pocházel z velmi vlivné franské rodiny, která v Austrasii vlastnila rozsáhlé pozemky. Jeho otcem byl Autharius, vysoký funkcionář královského dvora, jeho matka Aige byla dědička velkých statků poblíž Jouarre. Významnou osobností byl i jeho bratr Audoin, biskup z Rouenu. Rado patřil spolu s Pipinem z Landenu a Arnulfem z Met mezi první aristokraty v Austrasii, kteří přešli do opozice proti královně Brunhildě, která chtěla obnovit daň z nemovitosti, což vyvolalo hněv vlivné šlechty. Když v roce 613 zemřel král Theuderich II. na úplavici, královna Brunhilda s pomocí majordoma Warnachara nechala jmenovat jeho nemanželského a nezletilého syna Sigiberta II. králem a ujala se znovu regentství, čímž si udržela vedoucí pozici v Austrasii. Po Brunhildině plánovaném spiknutí s cílem zabít Warnachara se i Warnachar přidal k opozici, která jmenovala Chlothara II. jediným králem Franků. Již v roce 613 byl Chlothar považován za jediného krále sjednocené Franské říše, což ukončilo občanskou válku v říši. Brunhilda byla i s mladým králem Sigibertem II. zadržená a na příkaz Chlothara byli oba popraveni.[4]
Rado byl jedním z aristokratů, který v roce 614 vyjednával s králem uspořádání ve znovu sjednoceném království.[5] Přestože Chlothar II. byl králem Neustrie, Austrasie i Burgundska, Austrasie si zachovala částečnou nezávislost. Chlothar Radona za jeho služby jmenoval majordomem královského paláce. Je také možné, že ho Chlothar do úřadu jmenoval z důvodu jeho vysokého věku a také menšího vlivu, než měli ostatní aristokraté. Jedním z nejctižádostivějších byl Pipin I., kterého do tohoto úřadu chtěli dosadit austrasijští aristokraté.[6]
Rado zemřel kolem roku 617. Jeho nástupcem byl jmenován Hugo.[7] Až po Hugovi, v roce 623 byl majordomem jmenován Pipin I. Starší, čímž se splnilo přání aristokracie.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radon (maire du palais) na francouzské Wikipedii.
- ↑ MARTINDALE, John R. Prosopography of the Later Roman Empire. Journal of Roman Studies. Roč. 40, čís. 1–2, s. 189–189. Dostupné online. ISSN 1753-528X. DOI 10.2307/298553. (anglicky)
- ↑ KAZIEWICZ, Julia. Study and Teaching Guide: The History of the Medieval World: A curriculum guide to accompany The History of the Medieval World. [s.l.]: Peace Hill Press, 2016. 850 s. Dostupné online. ISBN 978-1-942968-48-1. (anglicky)
- ↑ BAUER, Susan Wise. The History of the Medieval World: From the Conversion of Constantine to the First Crusade. [s.l.]: W. W. Norton & Company, 2010. 768 s. Dostupné online. ISBN 978-0-393-07817-6. S. 250. (anglicky)
- ↑ WALLACE-HADRILL, John Michael. Fredegarii Chronicorum Liber Quartus Cum Continuationibus. Westport, Conn.: Greenwood Press, 2011. ISBN 9780313227417. S. 258. (anglicky)
- ↑ GIFFORD (PSEUDONYM JOHN RICHARD GREEN), John. The History of France, from the Earliest Times to the Accession of Louis the Sixteenth; with Notes, Critical and Explanatory; by J. G.. [s.l.]: Britská knihovna, 2017. Dostupné online. S. 99. (anglicky)
- ↑ MIDDLETON, John. World Monarchies and Dynasties. [s.l.]: Routledge, 2015. 1097 s. Dostupné online. ISBN 978-1-317-45157-0. (anglicky)
- ↑ COLLINS, Roger. Charlemagne. [s.l.]: Macmillan International Higher Education Dostupné online. ISBN 978-1-349-26924-2. S. 24. (anglicky)