Otevřít hlavní menu
Rab7 z různých pohledů

Rab je rodina proteinů, jež se řadí do nadrodiny Ras monomerických G proteinů.[1] U člověka bylo dosud identifikováno kolem 45 různých typů těchto proteinů.[2] Vyskytují se však u všech eukaryotických organismů a pravděpodobně i u archebakterií.[3] Rab GTPázy regulují mnoho kroků membránové přepravy včetně tvorby váčků, jejich pohybu po aktinových a tubulinových vláknech a splývání membrán. Umožňují, aby váčky putovaly buňkou přesně na místo svého určení.

RegulaceEditovat

Rab proteiny jsou opatřené geranylgeranylovou skupinou, která umožňuje jejich asociaci s membránou. Pokud jsou v cytoplazmě, mají na sobě navázaný GDP, neboť výměnu GDP za GTP inhibuje protein GDI (guanine nucleotide dissociation inhibitor). Existují však i speciální faktory, které jsou schopné zablokovat GDI, načež Rab-specifický GEF vymění GDP za GTP. Tato změna aktivuje Rab proteiny, které následně plní svou funkci při vytváření, transportu a splývání váčku. Na cílové membráně je aktivována GTPázová aktivita, dochází k hydrolýze GTP na GDP, načež se v cytoplazmě opět může navázat GDI inhibitor a celý proces se může opakovat.[1]

ZástupciEditovat

Jedná se o rozsáhlou skupinu proteinů, dělených na jednotlivé podrodiny označené čísly 1 – 45 s výjimkou 16 („Rab16“ je neplatný název).[2] Databáze RabDB udává v lidském genomu 115 genů kódujících Rab proteiny (Ran proteiny nejsou zahrnuty).[4]

ReferenceEditovat

  1. a b POLLARD, Thomas D; EARNSHAW, William C. Cell Biology. 2. vyd. [s.l.]: Saunders, 2007. ISBN 1416022554. 
  2. a b DIEKMANN, Y.; SEIXAS, E.; GOUW, M., et al. Thousands of rab GTPases for the cell biologist. PLoS Comput Biol.. 2011, roč. 7, čís. 10, s. e1002217. Dostupné online. ISSN 1553-7358. 
  3. SURKONT, Jaroslaw; PEREIRA-LEAL, Jose B. Are There Rab GTPases in Archaea?. Molecular Biology and Evolution. 2016-07-01, roč. 33, čís. 7, s. 1833–1842. Dostupné online [cit. 2017-03-29]. ISSN 0737-4038. DOI:10.1093/molbev/msw061. PMID 27034425. 
  4. RabDB [online]. Computational Genomics Laboratory, Instituto Gulbenkian de Ciência [cit. 2015-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-03.