První globalizace

První globalizace, nebo první moderní globalizace, označuje období od roku 1870, který je považován za počátek druhé průmyslové revoluce[1], do počátku první světové války v roce 1914. Označujeme tak období velkého rozmachu obchodu a komunikace a zlevnění dopravy, což bylo umožněno stále se zlepšujícími technologiemi.

Příčiny první globalizaceEditovat

Počátek první moderní globalizace se pojí s počátkem druhé průmyslové revoluce, protože ta zvýšila produkci natolik, že nadbytek umožnil mnoho společnostem exportovat své zboží do ciziny.

Druhá průmyslová revoluce je spojována s dvěma daty. Prvním je sestavení první montážní linky v roce 1870, druhým je rok 1879, kdy T. A. Edison vynalezl žárovku. Tyto průlomy v průmyslu vedly ke zlevnění a zefektivnění výroby, díky dělbě práce a její částečné elektrifikaci. Rychlý populační růst vytvářel stabilní poptávku po komoditách, přičemž industrializace ji umožňovala uspokojit, díky standardizované a masové produkci domácích potřeb.

Neustálé technologické zdokonalování přineslo další faktor, který umožnil počátek globalizace. Výrazně zefektivnil mezinárodní přepravu. Zvýšené využití bylo také spojené s poklesem sazeb na její provoz. Rozvoj železnic snížil náklady na dopravu, což mělo za následek masivní migraci v rámci Evropy a ze Starého světa do Nového světa.[2] Parníky se staly hlavním prostředkem pro přepravu zboží mezi kontinenty.[3] A mír mezi hlavními mocnostmi podpořil obchod.

Spíše důsledkem, než příčinou byl vzestup mezinárodní kulturní a vědecké spolupráce. V roce 1876 se ve Filadelfii odehrála první Světová výstava, která se konala mimo Evropu. Moderní olympijské hry byly založeny v roce 1896. A první Nobelovy ceny byly uděleny v roce 1901.[4]

ObchodEditovat

Internacionalizaci obchodu během prvního období globalizace lze demonstrovat mnoha způsoby. Míra mezinárodních transakcí, poměr komoditního obchodu k HDP a náklady na přesun zboží nebo výrobních faktorů přes hranice jsou některé příklady měřítek, které nám pomáhají ukázat rostoucí tendenci obchodu mezi lety 1870 a 1914. Zvýšily se i mezinárodní cenové rozdíly a například cenový rozdíl pšenice mezi britským průmyslovým Liverpoolem a americkým Chicagem klesl z 57,6 % na 15,6 % a rozdíl v cenách některých běžných komodit (například slaniny) v Londýně a v Cincinnati klesl z 92,5 % na 17,9 %.[5]

K růstu mezinárodního obchodu přispělo mnoho faktorů. Klesající náklady na dopravu, snižování obchodních překážek a přechod na volný obchod v několika zemích jsou jen některé z těchto faktorů. Obchod vzkvétal hlavně mezi Evropou a novým světem. Evropa byla vývozcem výrobků a dovozcem primárních produktů. Nový svět vyměnil potraviny a suroviny, které se v Americe daly vypěstovat výrazně levněji, za evropské průmyslové zboží. To se nakonec ukázalo jako přínosné pro evropské pracovníky, protože v době, kdy se velká část příjmů stále utrácela za potraviny, levnější doprava znamenala levnější jídlo a tím i vyšší reálné mzdy. Pro zemědělce to však tak výhodné nebylo. Pouze země, které si zachovaly volný obchod se zemědělskými produkty, jako Spojené království, byly méně zranitelné vůči snižování cen a nájemného, ​​které globalizace implikovala. Obchod mezi industrializovanými ekonomikami byl převládající formou obchodu před rokem 1914.[6]

Zlatý standardEditovat

Období první globalizace zažilo vzestup i pád zlatého standardu. Zlatý standard je peněžní systém, ve kterém je standardní ekonomická účetní jednotka založena na pevném množství zlata. Jinými slovy každá bankovka a mince je kryta zlatem a dá se v národní bance za zlato vyměnit. Zlatý standard byl základem pro mezinárodní měnový systém od 70. let 19. století do počátku 20. let 20. století a od konce 20. let do roku 1932 a také od roku 1944 do roku 1971, kdy Spojené státy jednostranně ukončily směnitelnost amerického dolaru. I přesto, že zlatý standard je dnes zastaralý systém na kterém dnešní ekonomika nestojí, mnoho států stále drží značné zlaté rezervy.[7]

Období po první světové válceEditovat

Počátek 1. světové války je spojen s kolapsem mezinárodního finančního systému a úpadkem obchodu. Vznik nových hranic a nárůst úrovně ochrany vedl k vzniku obchodních bariér, které se po skončení 1. světové války stále zvyšovaly. Mezitím rostla cla, kvóty a další překážky obchodní politiky. Globální orgány a mezinárodní konference se pokusily o normalizaci, ale vlády jednotlivých zemí nebyly ochotny odstranit své bariéry, kvůli strachu ze znevýhodnění svých vlastních občanů vzhledem ke světové konkurenci.  Po Imperiální ekonomické konferenci v Ottawě v roce 1932 již mezinárodní spolupráce nebyla ani iluzí. Zainteresované strany se domnívaly, že obnovení zlatého standardu by mohlo aktuální mezinárodní politice obchodu. Ale po krátkém návratu mezi lety 1925-1929 však přišel kolaps zlatého standardu ve 30. letech 20. století, což rapidně prohloubilo již tak drastické období ekonomické recese.[5]

Proto se za oficiální počátek druhé globalizace považuje až konec druhé světové války. Druhá globalizace probíhala mezi lety 1944 a 1971, kdy přišla další celosvětová krize. O třetí vlně globalizace říkáme, že započala v roce 1989, pádem Sovětského svazu a trvá dodnes.[8]

ReferenceEditovat

  1. Od 1. průmyslové revoluce ke 4. | Technický týdeník. www.technickytydenik.cz. Dostupné online [cit. 2022-04-26]. 
  2. ČHA. cha.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. 
  3. Sample Chapter for Levinson, M.: The Box: How the Shipping Container Made the World Smaller and the World Economy Bigger.. web.archive.org [online]. 2013-01-22 [cit. 2022-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-22. 
  4. [1]
  5. a b (PDF) Globalization, 1870-1914. ResearchGate [online]. [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. MANKIW, Gregory N. Zásady ekonomie. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 764 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7169-891-3. Google-Books-ID: nP5JS3_GhRQC. 
  7. TrustWorthy Investment - investiční zlato, zlatý standard. www.twicz.com [online]. [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. 
  8. PIKETTY, Thomas; GOLDHAMMER, Arthur. Capital in the twenty-first century. [s.l.]: The Belknap Press of Harvard University Press 706 s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-43000-6.