Procompsognathus

rod plazů (vymřelých)

Procompsognathus ("Předek rodu Compsognathus") byl rod malého, poměrně vývojově primitivního teropodního dinosaura, žijícího v období pozdního triasu (asi před 220 až 210 miliony let) na území dnešního Německa.

Jak číst taxoboxProcompsognathus
Stratigrafický výskyt: Svrchní trias
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
ČeleďCoelophysidae
RodProcompsognathus
Binomické jméno
Procompsognathus triassicus
Fraas, 1913
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Tento malý po dvou se pohybující dravec měřil jen asi 1,1 metru na délku[1] a vážil kolem 1 kilogramu.[2][3][4] Pravděpodobně se živil hmyzem a drobnými obratlovci. Fosilie tohoto druhu jsou velmi špatně zachované. Někteří vědci proto pochybují, že tento druh byl dinosaurem, považují ho za spíše za vývojově odvozeného archosaura, s dinosaury pouze blízce příbuzného.

Mezi nejbližší vývojové příbuzné tohoto teropoda mohl patřit severoamerický rod Segisaurus, spadající do čeledi Coelophysidae.

V populární kultuřeEditovat

P. triassicus se objevuje i v populární kultuře, a to především v knižní novele Jurský park (1990) spisovatele Michaela Crichtona. Je v něm zobrazen jako pojídač výkalů jiných dinosaurů a také příležitostný saprofág, přiživující se na zdechlinách. Místy je tento teropod v ději zaměňován za později žijící nepříbuzný rod Compsognathus.[5] V rámci filmu se však tento druh poprvé objevil až ve druhém díle Ztracený svět: Jurský park z roku 1997.

Dvojice těchto dinosaurů se objevuje rovněž v povídce "Poslední cesta" v knize prof. Josefa Augusty "Ztracený svět" (Praha 1960 - Mladá Fronta, knihu ilustroval Zdeněk Burian), kdy se jeden z nich stane obětí velkého haltikosaura.

ReferenceEditovat

  1. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  2. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 72 (anglicky)
  3. Benson, R. B., Hunt, G. , Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329
  4. Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
  5. Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 176)

LiteraturaEditovat

  • Fraas, E., (1913). "Die neuesten Dinosaurierfunde in der schwäbischen Trias", Naturwissenschaften 1(45): 1097-1100.
  • Allen (2004). "The phylogenetic status of Procompsognathus revisited." Journal of Vertebrate Paleontology, 24(3).

Externí odkazyEditovat