Portál:Loďstvo/Vybraný článek
.jpg)
Třída Deutschland byla třída silně vyzbrojených křižníků stavěných na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století pro německou Reichsmarine a později Kriegsmarine. Plavidla se zejména svou silnou výzbrojí vymykala tehdejším kategoriím válečných lodí. Bylo to dáno omezeními, ke kterým Německo zavazovala Versailleská smlouva, zejména předepsaným maximálním výtlakem 10 000 imperiálních tun (ten však přesto překonávaly). Německé námořnictvo plavidla kategorizovalo jako pancéřové lodě (německy Panzerschiffe) a od roku 1940 jako těžké křižníky. Britové plavidla třídy Deutschland posměšně nazývali kapesní bitevní loď (anglicky pocket battleships). Tento termín je místy užíván dodnes. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Do služby vstoupily v letech 1933–1936. Nasazeny byly do hlídek za španělské občanské války a zejména za druhé světové války. Ve světové válce byly všechny potopeny.
Po prohrané první světové válce byla velikost německého námořnictva Versailleskou smlouvou omezena na šest starých bitevních lodí (predreadnoughtů), šest lehkých křižníků a dvanáct torpédoborců. Tato plavidla mohla být nahrazena až po dvaceti letech služby, přičemž výtlak německých válečných lodí byl omezen na pouhých 10 000 T (tehdejší bitevní lodě byly washingtonskou konferencí omezeny na maximálně 35 000 T). Takto omezenému výtlaku by odpovídal těžký křižník, nebo pobřežní bitevní loď. Nakonec vznikly atypické válečné lodě se silnou výzbrojí a pancéřováním, jejichž hlavním úkolem byly operace proti spojenecké lodní dopravě.