Popelka (Rossini)

opera Gioacchina Rossiniho

Popelka (italsky La Cenerentola, ossia La bontà in trionfo) je operní dramma giocoso o dvou jednáních Gioacchina Rossiniho. Autorem libreta je Jacopo Ferretti a je založené na libretech, které napsali italský spisovatel a libretista Charles-Guillaume Étienne pro operu Cendrillon s hudbou Nicolasa Isouarda (poprvé uvedenou v roce 1810 v Paříži) a Francesco Fiorini pro Agatinu o La virtù premiata s hudbou italského skladatele Stefana Pavesiho (poprvé provedenou v roce 1814 v Miláně). Všechny tyto opery jsou verzemi pohádky Popelka Charlese Perraulta. Rossiniho opera byla poprvé uvedena v římském divadle Teatro Valle 25. ledna 1817.

Popelka
Základní informace
Žánrdramma giocoso a opera
SkladatelGioachino Rossini
LibretistaJacopo Ferretti
Datum vzniku1816
Premiéra25. ledna 1817
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rossini složil Popelku ve svých 25 letech, rok po úspěchu Lazebníka sevillského. Popelka, napsaná během tří týdnů, se považuje za jedno z nejlepších děl pro sólové hlasy a sbory. Rossini během skládání ušetřil čas opakováním předehry z opery La gazzetta a části árií z Lazebníka sevillského i zapojením spolupracovníka Luca Agoliniho, který napsal recitativy secco a tři čísla (Alidorovo „Vasto teatro è il mondo", Clorindino "Sventurata! Mi credea Sventurata! Mi credea" a sbor “Ah, della bella incognita"). Faksimile vydání autografu uvádí pro Alidora jinou árii, „Fa' silenzio, odo un rumore"; byla pravděpodobně napsána neznámým autorem pro uvedení v roce 1818. Pro nové nastudování v roce 1820 v Římě za ni vytvořil Rossini bravurní náhradu, "La, del ciel nell'arcano profondo".

Premiéra v Národním divadle v Praze se konala v roce 1932 s dirigentem Bohumírem Brzobohatým, roli Angeliny (Popelky) zpívala Míla Kočová.[1]

Role Hlas Premiérové obsazení,
25. ledna 1817
(dirigent: Gioachino Rossini)
Angelina (Popelka) kontralt nebo mezzosoprán Geltrude Righetti
Don Ramiro, princ ze Salerna tenor Giacomo Guglielmi
Dandini, princův komorník baryton Giuseppe de Begnis
Don Magnifico, baron Montefiascone a Cenerentolova nevlastní otec bas Andrea Verni
Alidoro, filozof a princův bývalý učitel bas Zenobio Vitarelli
Clorinda, starší dcera Dona Magnifica soprán Caterina Rossi
Tisbe, mladší dcera Dona Magnifica mezzo-soprán Teresa Mariani
Dvořané z paláce prince Ramira tenory, basy

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku La Cenerentola na anglické Wikipedii.

  1. Popelka [online]. Národní divadlo [cit. 2023-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-09-04. 

Literatura

editovat
  • Gossett, Philip ; Brauner, Patricia (2001), " La Cenerentola " v Holdenu, Amanda (ed.), The New Penguin Opera Guide, New York: Penguin Putnam.
  • Osborne, Charles (1994), Bel Canto Operas z Rossiniho, Donizettiho a Belliniho, Londýn: Methuen; Portland, Oregon: Amadeus Press.
  • Osborne, Richard (1990), Rossini, Ithaca, New York: Northeastern University Press.
  • Osborne, Richard (1998), " La Cenerentola ", Stanley Sadie, (Ed.), The New Grove Dictionary of Opera, sv. Jeden. str. 799–801. Londýn: Macmillan Publishers, Inc.

Externí odkazy

editovat