Poklad Welfů
Poklad Welfů (německy Welfenschatz, anglicky Guelph Treasure) je soubor středověkých zlatnických památek, především křížů, relikviářů, přenosných oltářů a knižních desek z katedrály v Brunšviku, pojmenovaný podle svých zakladatelů, dolnosaské panovnické rodiny Welfů z Brunšviku a jejich dědiců z Brunšviku-Lüneburgu.
Historie editovat
Poklad byl shromažďován postupně, nejstarší a jeden z nejcennějších předmětů darovala již hraběnka Gertruda Brunšvická († 1077), manželka markraběte Liudolfa Fríského. Další shromažďovali členové rodiny Welfů při svém patronátním chrámu, římskokatolické katedrále a uchovávala je kapitula. První inventář byl sepsán roku 1438. Po zrušení kapituly a katolického kultu svatých ostatků převzal roku 1671 poklad jako symbol tezaurace a reprezentace rodového majetku Johann Frederik, vévoda z Brunšviku-Lüneburgu, a v roce 1803 byl převezen do dvorní kaple v Hannoveru, kde zůstal až do roku 1929.
V roce 1929 vrcholila německá finanční krize a inflace. Tehdy bývalý brunšvický vévoda Ernst August prodal poklad 82 klenotů za cenu 7,5 milionu říšských marek konsorciu frankfurtských židovských obchodníků s uměním, jimiž byli Saemy Rosenberg, Isaak Rosenbaum, Julius Falk Goldschmidt a Zacharias Max Hackenbroch. V letech 1930-1931 byla větší část pokladu vystavena ve Spojených státech. Clevelandské muzeum umění tehdy zakoupilo devět předmětů, Art Institute v Chicagu dva předměty a další byly prodány jiným muzeím či soukromým sběratelům.
V roce 1935 titíž obchodníci zbývajících 42 kusů prodali za 4,25 milionu říšských marek v Nizozemsku agentům nacistického maršála Hermanna Göringa, druhého nejmocnějšího muže nacistického Německa. Göring daroval poklad Adolfu Hitlerovi, který jej předal k vystavení Bodeho muzeu v Berlíně jako reprezentační symbol své říše a tam zůstal až do zahájení spojeneckých náletů, kdy musel být ukryt. Tato hlavní část pokladu byla zkonfiskována státem, Německá státní muzea ji dala restaurovat a od roku 1992 je vystavena v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Berlíně.[1]
Po druhé světové válce dědici obchodníků s uměním neúspěšně usilovali o restituci pokladu. V Německu rozhodla vládní Limbašská komise, že obchod byl uzavřen řádně a neexistují žádné důvody pro restituci. V USA roku 2021 Nejvyšší soud rozhodl, že jde o spor Německa a že americké soudy nemají pravomoc zasahovat do restitučních nároků.
Poklad editovat
Čtyři desítky předmětů patří k nejvýznamnějším památkám zlatnictví, klenotnictví a rytectví z období byzantského, románského a gotického. Některé gemy pocházejí již z období římské antiky nebo z Orientu. Vzácné jsou také některé textilie, do nichž byly zabaleny relikvie uvnitř relikviářů.
- Zlatý kříž Welfů, románský kříž dolnosaské provenience, má přední desku z byzantského kříže se smaltovanou postavou ukřižovaného Krista, vzácné kameje (KGM /Kunstgewerbe museum Berlín)
- Zlatý Kříž Liudolfa Fríského, po roce 1038, dolní Sasko; (Cleveland Museum of Art)
- Přenosný oltářík hraběnky Gertrudy, porfyrová deska, zlaté obklady, po roce 1038, dolní Sasko; (Cleveland Museum of Art)
- Zlatá deska sv. Demetria - byzantská ikona (KGM Berlín)
- Relikviářová paže sv. Blažeje z daru hraběnky Gertrudy (Herzog Anton Museum, Brunšvik)
- Relikviářová paže sv. Jiří (KGM Berlín)
- Relikviářová paže sv. Vavřince (KGM Berlín)
- Relikviářová paže neurčeného světce (Cleveland Museum of Art)
- Kupolový relikviář s figurkami 12 apoštolů a proroků (KGM Berlín)
- Plenář knížete Otty Mindenského (KGM Berlín)
- Relikviářová busta sv. Blažeje (KGM Berlín)
- Relikviářová truhlička s lebkou sv. Valburgy (KGM)
- Plenář s reliéfem Svatby v Káni galilejské na slonovinové destičce (Cleveland Museum of Art)
- Monstrance (Göteborg, Muzeum umění)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Joachim Ehlers, Dietrich Kötzsche (editoři): Der Welfenschatz und sein Umkreis. Mainz 1998, s.IX-X
Literatura editovat
- Joachim Ehlers, Dietrich Kötzsche (editoři): Der Welfenschatz und sein Umkreis. Mainz 1998
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Poklad Welfů na Wikimedia Commons
