Pivoňka keřovitá

Pivoňka keřovitá
	Květ Pivoňky keřovité
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	lomikamenotvaré (Saxifragales);
Čeleď	pivoňkovité (Paeoniaceae);
Rod	pivoňka (Paeonia);
Binomické jméno
	Paeonia suffruticosa; Andrews
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pivoňka keřovitá (Paeonia suffruticosa) je na jaře kvetoucí opadavý vzpřímený keř s ohromnými bílými, růžovými, červenými i zelenými květy. Květy mohou být jednoduché, poloplné či plné. Kvete v dubnu až květnu. Listy má dělené, 2x trojčetné, lístky široce vejčité až vejčitě kopinaté, hrubě zubaté středně zelené. Na podzim výrazně barví. Dorůstá do výšky i šířky okolo 2 metrů.

Synonyma

P. fruticosa Dumont
P. fructescens Link
P. chinensis Oken
P. mountan Sims
P. sinensis Steudel
P. yunanensis W. P. Fang
pivoňka polokřovitá

Původ

Hybridní druh, na němž se podílí v přírodě zřejmě vyhynulý rodič, který byl zkřížen s dalšími druhy skupiny moutan (P. rockii a P. ostii)^[1].

Plod: dřevnaté měchýřky většinou po 5, chlupaté

Historie

Dřevité pivoňky jsou prastaré kulturní rostliny, které se pěstovaly v Číně již před více než 2000 lety, již od doby dynastie Chan, kdy se těšily velké úctě a oblibě. Asi v 6. stol. po Kr. se dostaly první rostliny s buddhistickými knězi do Japonska, kde se jejich pěstování záhy ujali vynikající šlechtitelé a značně je zdokonalili. S dřevitými pivoňkami se poprvé seznámili obchodníci Holandské východoindické společnosti v Pekingu v roce 1656. O 100 let později Josef Banks zaslal do Evropy popis a malby dřevitých pivoněk. Na jeho popud Alexandr Duncan posílá v roce 1787 první dřevité pivoňky do Evropy, do botanické zahrady v Kew (dorazily až v roce 1789).

Dnes je známo několik tisíc kultivarů.

Zajímavosti

Pivoňky se také využívaly v čínské medicíně k léčbě nervových onemocnění včetně epilepsie. Léčivé působení má především kořen, který obsahuje alkaloidy, silice, kyselinu benzoovou, asparagin a další látky. Rostlina je pojmenována podle řeckého boha, lékaře Paiéóna.

Hybridy s Paeonia delavayi s.l. mají žlutou, oranžovou nebo tmavě červenou barvu, kvetou o 1 - 2 týdny později než pivoňka keřovitá. Označují se jako pivoňka Lemoinova (P. xlemoinei).

Pěstování

Vhodné je pro ni umístění na slunném stanovišti, nejvýše v polostínu. Starší rostliny nesnáší přesazování. Je náročná na živiny v půdě, půda má být lehká, neutrální. Množí se roubováním na kořeny semenáčků či P. lactiflora, odkopky či hřížením. Velká kolekce dřevitých pivoněk je v Průhonické botanické zahradě, která pěstuje 152 odrůd (2023) a Botanické zahradě hl. m. Prahy^[2] s 255 odrůdami (2023).

Pavel Sekerka v Botanické zahradě hl. m. Prahy provedl selekci semenáčů dřevitých pivoněk, ze kterých bylo vybráno 10 jedinců, které jsou nadále množeny a nabízeny zahradními školkami jako "Trojská série".

Odkazy

Reference

↑ Sekerka P.: Pivoňky. Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0819-1
↑ http://www.florius.cz/troja/l.dll?h%7E=&DD=1&H1=Paeonia&V1=z&P1=3&H2=Paeonia+suffruticosa&V2=z&P2=2&H3=&V3=z&P3=5

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu pivoňka keřovitá na Wikimedia Commons
Pivoňka keřovitá na biolibu
Zahrada vaše radost po celý rok, Herta Simonová, Jürgen Becker, Marion Nickigová
florius.cz - přehled rostlin pěstovaných v českých botanických zahradách

[1] Sekerka P.: Pivoňky. Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0819-1

[2] ttp://www.florius.cz/troja/l.dll?h%7E=&DD=1&H1=Paeonia&V1=z&P1=3&H2=Paeonia+suffruticosa&V2=z&P2=2&H3=&V3=z&P3=5

[1]

[2]