Pitulník

rod rostlin

Pitulník (Galeobdolon) je rod vytrvalých, žlutě kvetoucích bylinčeledi hluchavkovitých. Areál rodu zahrnuje Evropu (mimo její nejsevernější a nejjižnější oblasti), Malou Asií a podhůří Kavkazu. Rod vznikl poměrně nedávno vyčleněním z rodu hluchavka, od kterého se mj. odlišuje těmito morfologickými znaky:

  • Pitulník má květy žluté, spodní pysk koruny má postranní cípy jen o málo menší než střední a horní pysk je pouze silně vyklenutý.
  • Hluchavka má květy bílé nebo nachové, spodní pysk koruny má postranní cípy zakrnělé a horní pysk je výrazně přilbovitý.[2][3]
Jak číst taxoboxPitulník
alternativní popis obrázku chybí
Pitulník žlutý (Galeobdolon luteum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae)
Rod pitulník (Galeobdolon)
Huds.
Druhy vyskytující se v ČR
Synonyma
  • Lamiastrum galeobdolon
  • Lamium galeobdolon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Vytrvalá rostlina s krátkým vodorovným oddenkem, ze kterého rostou duté, čtyřhranné, vystoupavé nebo přímé, nejčastěji nevětvené a někdy chlupaté lodyhy. Křižmostojné listy jsou dlouze stopkaté a čepele mají na bázi srdčité a po obvodě zubaté. V horní části lodyhy přecházejí listy v drobnější listeny podobného tvaru. Z oddenku rostou plazivé kořenící odnože, které přečkávají zimu a slouží k rozmnožování rostliny.

úžlabí listenů vyrůstají v lichopřeslenech oboupohlavné květy. Trubkovitě zvonkovitý kalich je zvenku chlupatý, jeho pět zelených zubů je trojúhelníkovitě kopinatého tvaru a jsou zakončeny osinkou. Žlutá dvoupyská koruna s trubkou má vně chlupatý klenutý horní pysk a hnědě skvrnitý trojcípý dolní pysk s menšími postranními cípy. Dvě přední tyčinky jsou delší než dvě zadní a nesou tmavě hnědé a lysé prašníky. Svrchní semeník srostlý ze dvou plodolistů má jednu čnělku. Květ má žlázky s nektarem.

Plody jsou čtyři černé vejčité tvrdkypřívěšky. Základní chromozomové číslo rodu je n = 9.[4][5][6]

TaxonomieEditovat

Rod pitulník se vyskytuje ve čtyřech nebo pěti druzích:

Prvé tři druhy jsou diploiní 2n = 18, další dva tetraploidní 2n = 36.

Za původní druhy se považují pitulník žlutý a pitulník žlutavý, pitulník horský vznikl v minulosti pravděpodobně jejich křížením. Pitulník postříbřený je znám pouze z kultury jako okrasný typ, který rychle zplaňuje; jeho původ je nejasný, poprvé byl popsán z území ČR. U pitulníku Endtmannovova se studiem došlo k poznání, že značná část původně zjištěných údajů je nesprávná a část odborníků si myslí, že tento taxon je neudržitelný.[3]

VýznamEditovat

Pitulník dokáže rychle vytvořit na vlhkých a stinných místech s výživnou vlhkou půdou rozsáhlé porosty. Pokud se používá jako půdokryvná rostlina, může za příhodných podmínek již za dva roky po vysazení určené místo zcela pokrýt.[3][4]

ReferenceEditovat

  1. BioLib.cz – Galeobdolon (Pitulník) [online]. BioLib.cz [cit. 2014-08-29]. Dostupné online. 
  2. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 29.08.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  3. a b c ROSENBAUMOVÁ, Radka; SUDA, Jan. Pitulníky: botanická tajenka a její rozluštění. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2005 [cit. 29.08.2014]. Čís. 6, s. 253-255. Dostupné online. ISSN 0044-4812. (česky) 
  4. a b BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Hluchavník [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2014-08-29]. S. 256-257. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-03. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky) 
  5. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Pitulník [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2014-08-29]. S. 141. Dostupné online. (česky) 
  6. Flora of China: Galeobdolon [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2014-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat