Pietro Canonica

italský sochař a skladatel

Pietro Canonica (1. března 1869, Moncalieri8. června 1959, Řím) byl italský sochař, malíř, hudební skladatel a politik rozporuplných postojů.

Pietro Canonica
Pietro Canonica.jpg
Narození1. března 1869
Moncalieri
Úmrtí8. června 1959 (ve věku 90 let)
Řím
Alma materAccademia Albertina
Povolánísochař, hudební skladatel, malíř, politik, scénograf a libretista
Funkceitalský doživotní senátor (1950–1959)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Po absolutoriu sochařského studia na Akademii výtvarných umění v Turíně (Accademia Albertina) začal jako portrétista žen a dětí ve stylu lyrického historismu, a posléze secese. Tvořil v tomto období ženské literární a dramatické postavy (Médea, Beatrice, Miranda), a také křesťanská témata: Krista bičovaného i mrtvého Krista v hrobě, Dona Bosca s dětmi do niky Svatopetrské baziliky v Římě či sochu apoštola Pavla pro dóm v Messině.

Po roce 1912 se vypracoval na figuralistu monumentálních sousoší a pomníků ve stylu realismu, převážně významných světových politiků. V letech 1912-1914 pobýval na carském dvoře v Rusku, vytvořil pro cara a jeho bratra návrhy jezdeckých pomníků a portréty dalších členů rodiny.

Světového věhlasu dosáhly jeho pomníky pro Turecko (dva), Irák a zejména jezdecká socha Simona Bolívara, která byla realizována v bronzu v několika jiho- a středoamerických státech. Od konce dvacátých let byl příznivcem Benita Mussoliniho a fašistů. Je autorem řady monumentálních veřejných plastik v celém světě. Působil také jako pedagog, medailér, malíř a hudební skladatel.

Pracoval a bydlel jednak v Benátkách, kde se dochoval jeho palác, a dále v Římě v novorenesančním objektu v parku při ville Borghese, kde je zpřístupněn jeho ateliér, knihovna a modely více než stovky sochařských děl v muzeu.[1] Prezident Luigi Einaudi roku 1950 jmenoval jedenaosmdesátiletého Pietra Canonicu senátorem s doživotním mandátem.

 
Paní Franca Florio
 
Pietro Canonica: Pomník Turecké republice, náměstí Taksim, Istanbul

Dílo (výběr)Editovat

Portréty a sochyEditovat

  • Portrét modelky Francy Florio (1900-1905), Museo Canonica
  • Kristus před uložením do hrobu, model Museo Canonica
  • Socha apoštola Pavla pro dóm v Messině
  • Portrét ruské velkokněžny Marie Pavlovny
  • Poprsí cara Mikuláše II., asi 1913, (muzeum Petropavlovská pevnost)
  • Portrét britského krále Eduarda II.
  • Socha britské královny Viktorie pro Buckinghamský palác
  • Socha klečícího papeže Benedikta XV. na jeho náhrobku ve Svatopetrské bazilice v Římě
  • Poprsí Benita Mussoliniho (1926)
  • Poprsí italského a etiopského krále Vittoria Emanuela III. (1938)
  • Poprsí egyptského krále Fuada I.
  • Portrét tureckého prezidenta Kemala Atatürka, v Etnografickém muzeu v Ankaře

PomníkyEditovat

  • Jezdecký pomník velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče, Petrohrad, Maněžnaja ploščaď, (1913, zničen roku 1918)
  • Jezdecký pomník cara Alexandra II, zhotoven, ale kvůli říjnové revoluci neosazen; model 1:1 v Canonicově muzeu v Římě
  • Socha Alexandra Dmitrijeviče Šeremetěva
  • Socha vojáka s mulou, přecházejícího Alpy, válečný pomník v obci Stressa v Piemontu
  • Vítězný oblouk se sochami dělostřelců, hrdinů první světové války v Turíně (L'arco del Valentino)
  • Pomník obětem první světové války v Chieti (1924)
  • Pomník obětem první světové války v obci Grugliasco
  • Jezdecký pomník Simona Bolívara v Montevideu, Cancúnu, Brazílii, Mexiku,Argentině a jinde; všechny realizovány podle jediného vzoru.
  • Jezdecký pomník iráckého krále Fajsala I., 1932, originál v Bagdádu zničen roku 1958
  • Pomník Turecké republiky se třemi sousošími tureckých bojovníků v čele s Kemalem Atatürkem, Istanbul

JinéEditovat

  • Figurální reliéfy na vratech klášterního kostela benediktinů v Monte Cassinu

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat