Otevřít hlavní menu

Líčidlovité

čeleď rostlin
(přesměrováno z Phytolaccaceae)

Líčidlovité (Phytolaccaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to byliny i dřeviny, často s nápadnými bobulovitými plody, pocházející především z tropické Ameriky. V Česku se v zahradách pěstuje líčidlo, jehož bobule jsou používány např. k barvení potravin.

Jak číst taxoboxLíčidlovité
alternativní popis obrázku chybí
Líčidlo jedlé (Phytolacca esculenta)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď líčidlovité (Phytolaccaceae)
R.Br., 1818
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čeleď prošla s rozvojem molekulární taxonomie četnými změnami a několik rodů bylo postupně přeřazeno do samostatných čeledí. V systému APG IV, vydaném v roce 2016, bylo celkem 9 rodů přeřazeno do nové čeledi Petiveriaceae, čímž se čeleď líčidlovité výrazně zmenšila.

Stromovitý druh líčidla Phytolacca dioica

PopisEditovat

Zástupci líčidlovitých jsou lysé, přímé nebo ovíjivé byliny a polokeře, řidčeji i keře nebo stromy. Listy jsou jednoduché, střídavé, řapíkaté nebo přisedlé, celokrajné, se zpeřenou žilnatinou, bez zřetelných palistů. Rostliny často obsahují rafidy šťavelanu vápenatého. Květy v úžlabních nebo vrcholových hroznech, klasech nebo latách. Květy jsou drobné, pravidelné, oboupohlavné nebo řidčeji jednopohlavné, pětičetné nebo řidčeji čtyřčetné (Agdestis). Okvětí je nerozlišené na kalich a korunu, Tyčinek je 5 až mnoho, v 1 nebo 2 kruzích. Gyneceum je svrchní nebo výjimečně polospodní (Agdestis) tvořené 3 až 16 volnými nebo částečně či zcela srostlými plodolisty. Čnělky jsou krátké a většinou volné, řidčeji srostlé v jedinou čnělku zakončenou bliznovými rameny. V každém plodolistu je jediné vajíčko. Plodem je dužnatá bobule nebo nažka.[1][2][3][4]

RozšířeníEditovat

Čeleď líčidlovité zahrnuje v současném taxonomickém pojetí (APG IV) asi 28 druhů v 5 rodech. Největší rod je líčidlo (Phytolacca, asi 21 druhů). Většina druhů roste v Americe, pouze několik druhů rodu líčidlo se vyskytuje v jižní, východní a jihozápadní Asii, subsaharské Africe či na Madagaskaru. Jeden druh je endemit Havaje. Areál v Americe sahá od Kanady až po Chile a Argentinu.[5] V Evropě se žádný druh přirozeně nevyskytuje, v některých oblastech zplaňuje líčidlo americké (Phytolacca americana).[6]

TaxonomieEditovat

Čeleď líčidlovité byla v klasické taxonomii stejně jako dnes řazena do řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). S nástupem molekulárních analýz a fylogenetické taxonomie došlo postupně k četným změnám v pojetí čeledi. V APG II byl vyčleněn rod Gisekia do samostatné čeledi Gisekiaceae a monotypický rod Barbeuia do Barbeuiaceae, v APG III rod Lophiocarpus do Lophiocarpaceae. V systému APG IV, publikovaném v roce 2016, byla vyjmuta celá podčeleď Rivinoideae (celkem 24 druhů v 9 rodech) a přeřazena do samostatné čeledi Petiveriaceae, čímž se čeleď Phytolaccaceae výrazně zmenšila. Také rod Microtea byl přeřazen do samostatné čeledi Microteaceae.[7][8][9] Čeleď je členěna do 2 podčeledí, Phytolacoideae (32 druhů v 5 rodech) a Agdestidoideae (pouze druh Agdestis clematidea), přičemž podčeleď Agdestidoideae je někdy pojímána jako samostatná čeleď, Agdestidaceae.[10][11]

Ekologické interakceEditovat

O mechanismech opylování je známo málo. Květy líčidla mají nektária a jsou opylovány hmyzem. Rod Agdestis má zapáchající květy, které jsou navštěvovány mouchami. Dužnaté plody jsou často nápadně zbarvené a jsou roznášeny ptáky.[12]

ZástupciEditovat

VýznamEditovat

Plody různých druhů líčidla, zvláště líčidla amerického jsou používány v potravinářství např. k barvení cukrovinek a vína.[14] Mají však velký obsah saponinů, jsou pro člověka mírně jedovaté a příležitostně byly používány k praní prádla a k hubení měkkýšů.[12] Mladé listy líčidla bývají místně používány jako salát.[14]Líčidlo americké (Phytolacca americana) a líčidlo jedlé (P. esculenta) jsou pěstovány v zahradách jako okrasné rostliny s nápadným plodenstvím.

Přehled rodůEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VII). Missouri: Timber Press, 2003. ISBN 0-930723-13-X. (anglicky) 
  2. REICHE, Karl Friedrich. Estudios criticos sobre la flora de Chile. Santiago de Chile: [s.n.], 1903. (španělsky) 
  3. MARTINEZ, Julieta G.; MCDONALD, J. Andrew. Nowickea (Phytolaccaceae), a new genus with two species in Mexico. Brittonia. 1989, čís. 41(4). 
  4. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J. The Families of Flowering Plants. Agdestidaceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  7. BREMER, B. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG II. Botanical Journal of the Linnean Society. 2003, čís. 141. 
  8. BREMER, B. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG III. Botanical Journal of the Linnean Society. Říjen 2009, roč. 161, čís. 2. ISSN 1095-8339. 
  9. BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online. 
  10. a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  11. JOHANSSON, Jan Thomas. The Phylogeny of Angiosperms [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. 
  13. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  14. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 

Externí odkazyEditovat