Otevřít hlavní menu

Petar Živković, cyrilicí Петар Живковић (1. ledna 1879[1] - 3. února 1947[2]) byl srbský generál a první jugoslávský premiér.

Petar Živković
Петар Живковић
Aj 10 03 01 zivkovic s.jpg

předseda vlády
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Ve funkci:
6. leden 1929 – 3. říjen 1929
Předchůdce Anton Korošec

předseda vlády
Království Jugoslávie
Ve funkci:
3. říjen 1929 – 4. dubna 1932
Nástupce Vojislav Marinković
Stranická příslušnost
Členství Jugoslávská radikální selská demokracie

Narození 1. leden 1879
Serbia (national) Negotin, Srbské knížectví
Úmrtí 3. únor 1947
Francie Paříž, Francie
Místo pohřbení Novo groblje
Národnost Srbové
Alma mater Bělehradská univerzita
Profese politik a vojenská osoba
Commons Kategorie Petar Živković
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Život a související politická činnostEditovat

Živković se narodil v nuzných sociálních poměrech, a tak jako mnoho mladíků své doby hledal jistý zdroj příjmů ve vojenské službě. Po skončení střední školy v Zaječaru nastoupil v roce 1897 na vojenskou akademii, kterou dokončil v roce 1899.[3] Jako poručík kavalerie sloužil tři roky v Niši.[3] Na jaře 1903 propukli v Srbsku silné nepokoje, které byly důsledkem dlouhotrvajícího varu napříč celou srbskou společností.[4] V noci z 28. na 29. května 1903 zavraždila spiklenecká skupina důstojníků, v níž byl i mladý Živković, krále Alexandra Obrenoviće a jeho manželku českého původu Dragu Mašínovou.[4] Později se Živković zapojil do skupiny Bílá ruka.[1] Bílá ruka se vyprofilovala jako uskupení proti protidemokratické, protiliberální a nacionalisticky laděné organizaci Černá ruka, která se počátkem roku 1914 pokusila zákulisními tahy sesadit premiéra Nikolu Pašiće.[5]

V roce 1916 se tehdejší regent (a pozdější král) Alexandr I. Karađorđević opřel o premiéra Pašiće a Živkovićovu organizaci Bílá ruka a ve vykonstruovaném Soluňském procesu se zbavil hlavních představitelů Černé ruky.[6] Po smrti krále Petra v roce 1921 jmenoval nový král Alexandr Živkoviće ministrem obrany.[3] Jelikož se proti Živkovićovi začala formovat opozice, rozhodl se panovník v roce 1926 Živkoviće penzionovat, ale na poslední chvíli si Alexandr tento nápad rozmyslel.[3]

Po nastolení diktatury šestého ledna se dosavadní velitel královské gardy a Alexandrův adjutant generál Živković stal předsedou vlády. Období, kdy byl premiérem a ministrem vnitra, se neslo ve znamení nastolení královské diktatury, omezení politické soutěže a budování unitárního státu, což bylo v říjnu 1929 podtrženo změnou názvu země na Jugoslávii.[7]

V listopadu 1931 se uskutečnily volby, které vyhrála vládní kandidátka.[8] Alexandr se pokusil ukončit provizorium po nastolení diktatury a k podpoře vlády přesvědčit i některé představitele opozice.[8] V dubnu 1932 Alexandr vrátil Živkoviće do armády a premiérskou funkci převzal Vojislav Marinković.[8]

Po pádu Jugoslávie v dubnu 1941 opustil Živković zemi a v roce 1943 se stal členem jugoslávské exilové vlády.[1] Po druhé světové válce byl v roce 1946 Živković souzen v nepřítomnosti v  procesu s Dražou Mihailovićem a byl odsouzen k trestu smrti.[3] Zemřel 3. února 1947 v pařížském exilu.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Encyclopædia Britannica. Petar Živković: prime minister of Yugoslavia [online]. C2009 [cit. 2009-09-21]. [online]. (anglicky) 
  2. a b Arhiv Jugoslavije. Premijeri [online]. 2008 [cit. 2009-09-04]. [online]. (srbsky) 
  3. a b c d e Aleksandar. Petar Živković: 1879-1947 [online]. C1999-2009 [cit. 2009-09-21]. Dostupné online. (srbsky) 
  4. a b ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 279. 
  5. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 290. 
  6. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 375. 
  7. ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 417-422. 
  8. a b c ŠESTÁK, Miroslav, et al. Dějiny Jihoslovanských zemí. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. S. 422. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat