Otevřít hlavní menu

Pavel Strádal

český fotograf a publicista

Pavel Strádal (31. prosince 1898 Humpolec[1]11. dubna 1971, Hlučín) byl středoškolský profesor, popularizátor vědy, amatérský fotograf a mezi lety 19451959 zatímní správce a ředitel Reálného gymnázia v Hlučíně. Jako člen České přírodopisné společnosti publikoval v odborném tisku a v období protektorátu spolupracoval s ostravskou pobočkou Českého rozhlasu, pro kterou psal rozhlasové hry a pořádal besedy pro děti a mládež s úkolem popularizovat přírodní vědy. Po válce obnovoval Sokolskou jednotu v Hlučíně, kde působil jako náčelník a zároveň byl členem náčelnictva Sokolské župy moravskoslezské v Moravské Ostravě. Od roku 1972 je po něm v Hlučíně pojmenována ulice v sousedství železničního nádraží.[2]

Pavel Strádal
Pavelstradal.JPG
Narození 31. prosince 1898
Humpolec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 11. dubna 1971 (ve věku 72 let)
Hlučín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení

Hlučín

(Moravskoslezský kraj)
Národnost Česká
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Povolání středoškolský profesor, popularizátor vědy
Nábož. vyznání římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
tchán Andělín Novák

Obsah

BiografieEditovat

Mládí a dospíváníEditovat

Pavel Strádal se narodil 31. prosince 1898 v Humpolci do rodiny Oktaviána Strádala, majitele obchodu s koloniálním zbožím, a Charlotty, rozené Chlebečkové, jako nejmladší ze čtyř dětí. Po ukončení studia na obecné škole odešel roku 1909 studovat České reálné gymnázium do Olomouce ke své sestře Otýlii. V kvartě onemocněl zánětem pobřišnice a pohrudnice a studium musel na rok přerušit.

První světová válkaEditovat

Během studií ho zastihla první světová válka a jako poslední branný ročník byl 11.5.1916 odveden a absolvoval důstojnickou školu v Olomouci a poté v Opavě. Nejprve sloužil na ruské frontě a posléze na frontě italské, kde prošel boji na Soči a u Monte Santa. V září roku 1918 byl zajat při poslední italské ofenzívě u Monte Grappa. Spolu s dalšími zajatci z území nově vznikajícího Československa se stal součástí 9. praporu Československé domobrany v Itálii, která vznikla po 1. listopadu 1918. Po návratu do vlasti se ještě účastil bojů na Slovensku u Náhradního praporu československého horského pěšího pluku č. 3 a v řijnu roku 1919 byl v hodnosti desátníka uvolněn, aby mohl dokončit studia.

Studium a pedagogická činnostEditovat

Po maturitě v roce 1920 studoval mezi lety 1920–1924 na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze se zaměřením na výuku bilogie a tělesnou výchovu. Absolvoval prací Příspěvek k anatomii žaberní dutiny larvy mihule říční. První pedagogické zkušenosti získal na reálném gymnáziu v Bučovicích, kde působil do roku 1926. Poté získal umístěnku na Hlučínsko, příhraniční region, kde se české školství teprve rozvíjelo. Na hlučínském reálném gymnáziu a pozdější jedenáctileté škole učil, až na krátkou pauzu, prakticky celý život. Začal zde nejprve jako suplující profesor a postupně získal zatímní a definitivní místo (1929[3]). V předválečné době byl rovněž činný v Sokolské jednotě Hlučín, kde se seznámil se svou budoucí ženou, Drahomírou Novákovou, kterou si vzal v roce 1930 a společně vychovali dvě děti.

V období ProtektorátuEditovat

Léta okupace 19391945 strávil v Moravské Ostravě, kde učil na gymnáziích v městské části Přívoz a Slezská Ostrava. V této době psal rozhlasové hry a pořádal besedy pro děti a mládež se zaměřením na přírodní vědy s cílem přiblížit je širšímu publiku a mladší generaci. V tomto případě hraje svou roli i fakt, že českými pořady se pobočka Českého rozhlasu v Ostravě snažila bránit germanizačním tlakům v Protektorátě.

Poválečná dobaEditovat

Po skončení války byl rodinou přemluven, aby se vrátil zpět do Hlučína a začal zdlouhavou a složitou cestu k obnově zaniklého českého gymnázia, které během války prošlo přeměnou nejprve na Oberschule für Jungen a posléze polní nemocnici. Někdy velice zdlouhavě získával ztracené a rozkradené vybavení školy a neúnavně usiloval o navrácení sbírek do původního rozsahu. Hledal nové učitele a snažil se získat ve složitých národnostních poměrech Hlučínska studenty pro studium na gymnáziu. Nejprve byl jmenován zatímním správcem školy, následně jejím ředitelem. Ve své funkci zůstal až do roku 1953, kdy musel z ideologických důvodů odejít, ale v roce 1955 se opět vrátil a zůstal ředitelem až svého penzionování v roce 1959. Stejně tak obnovený sokolský spolek vděčil jeho aktivitě. Pavel Strádal zemřel ve věku 72 let v roce 1971.

Rozhlasové hryEditovat

  • Přírodopis u kamen (1941)
  • Nejmenší stavitelé největších staveb (1941)
  • Čarovné byliny (1944)
  • Dobrodružství sněhové vločky
  • Ze vzdálenosti 20 tisíc světelných let
  • Pod ledem ve vodníkově říši
  • Ze života bezpáteřných
  • Tažení pěti milionů
  • Mráz maluje květy na skle

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • V době okupace. In: XIX., XX. výroční zpráva státního reálného gymnázia v Hlučíně za školní rok 1945/46, 1946/47. Hlučín: Státní reálné gymnázium v Hlučíně, 1947. S. 5–11.
  • Hrst vzpomínek. In: ZÁVODSKÝ, A. Padesát let Gymnásia v Hlučíně. Hlučín: Gymnásium v Hlučíně, 1971. S. 61–65.
  • MYŠKA, Milan. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a Severní Moravy. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální výzkum, 2000. S. 93–94.

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. ulice Pavla Strádala na Google Maps
  3. Jmenování. Národní listy. 21. 2. 1929, s. 3. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat