Pavel Reisenauer
Pavel Reisenauer (7. října 1961 Praha – 13. února 2024 Jáchymov[1]) byl český malíř a výtvarník. Od roku 1991 až do své smrti pracoval jako grafik a ilustrátor v týdeníku Respekt. Patřil k nejznámějším současným karikaturistům.[2]
| Pavel Reisenauer | |
|---|---|
| Narození | 7. října 1961 Praha  Československo |
| Úmrtí | 13. února 2024 (ve věku 62 let) Jáchymov Česko |
| Povolání | malíř, kreslíř, výtvarník, grafik, ilustrátor a karikaturista |
| Manžel(ka) | Lenka Demartini, Zuzana Sixtová |
| Partner(ka) | Markéta Kořená |
| Děti | Sofie, Ema, Hana |
| Ocenění | Cena Karla Havlíčka Borovského (2008) |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatReisenauerův dědeček byl za první republiky a protektorátu vysoce postavený státní zaměstnanec. Za komunismu musel jeho otec kvůli špatnému třídnímu původu na vojně tři a půl roku těžit uhlí na Kladně. Po maturitě na gymnáziu Reisenauer pracoval jako noční hlídač u národního podniku Průmstav v Podbabě, poté čtyři roky jako topič v kotelně Fakultní nemocnice v Praze na Hagiboru. V takových zaměstnáních měl čas na čtení, přepisování samizdatových textů z undergroundu a malování;[3] od mládí rád kreslil a malovat začal jako samouk v osmdesátých letech. Už v samizdatu ilustroval Placákův román Medorek.[2] V PKC Ženské domovy se roku 1992 konala společná výstava (Tenké nátěry I) Pavla Reisenauera s Michalem Singerem.[4] V roce 1993 následovala výstava (Tenké nátěry II) obou výtvarníků v Galerii Václava Špály.
V lednu 1991 Reisenauer nastoupil do časopisu Respekt. Přivedli ho tam Petr Placák a Viktor Karlík, se kterým se znal přes spolupráci na samizdatové Revolver Revue.[5] Reisenauer nejprve pomáhal s grafickou úpravou, později začal ilustrovat také samotnou obálku časopisu. Pro ČTK uvedl, že obvykle mu redakce poskytla námět článku k titulní straně s několika hlavními tezemi a on měl obvykle dva až tři dny, aby jej zpracoval do titulního obrázku. Za „jedinečnou výtvarnou reflexi společenských událostí“ na stránkách časopisu získal roku 2008 Cenu Karla Havlíčka Borovského.[6] Komentoval to slovy: „Z ceny mám samozřejmě radost, ale je zajímavé, že jsem ji dostal, přestože nejsem novinář.“[2] Kromě Respektu dlouho vytvářel rovněž ilustrace na titulní stranu přílohy Orientace Lidových novin.[2]
V roce 2000 byl uveden film Jana Hřebejka Musíme si pomáhat, jehož pevný předfilm představuje Reisenauerova parafráze protektorátního filmového týdeníku Aktualita - autentická zvuková stopa je glosována animovanými ilustracemi plnými anachronismů a zesměšňujících posunů.[7]
Reisenauer se věnoval rovněž knižní ilustraci a volné tvorbě. V roce 1995 dokončil komiks Smrt po životě. V roce 2007 se účastnil skupinové přehlídky v pražské galerii 5. patro. Kurátorka Lenka Lindaurová výstavu připravila z děl autorů, kteří začali tvořit na přelomu 80. a 90. let 20. století. V roce 2012 měl samostatnou výstavu v budově Elektrických podniků v pražských Holešovicích.[8]
Zemřel v únoru 2024 v Jáchymově, kde poslední dekádu žil, ve věku 62 let.[9][10] Příčinou smrti byla zástava srdce.[11]
Osobnost
editovatNejširší veřejnost znala Pavla Reisenauera jako glosátora každodenního života, politiky, konání mocných. Ačkoli tvrdíval, že politiku sleduje jen zpovzdálí, na jeho pravidelných ilustracích bylo vidět, že se o veřejné dění živě zajímá. Vůči mocným uměl být velice přísný, zastání u něj nacházeli ti, jejichž hlas nikdy nebyl silný. Jako člověka se silným sociálním cítěním ho znali i jeho nejbližší přátelé, kolegové a také jeho dlouholetá partnerka, literární vědkyně Markéta Kořená, se kterou prožili 15 let společného života. Pavlovo úmrtí nesla Markéta velice těžce a 1. srpna 2024, necelý půlrok po jeho skonu se rozhodla dobrovolně odejít za ním.[12]
Knihy
editovat- Pavel Reisenauer: 209 kreseb a 33 obrazů (Respekt, 2008)[13]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zemřel výtvarník Pavel Reisenauer, autor obálek a dalších kreseb pro týdeník Respekt. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2024-02-14 [cit. 2024-02-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Politiku sledoval jen z nutnosti. Zemřel Pavel Reisenauer, dvorní ilustrátor Respektu [online]. Aktualne.cz, rev. 2024-02-14 [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel kreslíř Respektu Pavel Reisenauer [online]. Respekt, rev. 2024-02-14 [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Za Pavlem Reisenauerem (Viktor Karlík + rozhovor + Pavla Pečinková) | Bubínek Revolveru. www.bubinekrevolveru.cz [online]. [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ ŠVEHLA, Marek. Nejít do školy, nemít ambice : Příběh talentovaného umělce Pavla Reisenauera. Respekt. 2024-02-26, roč. XXXV, čís. 9, s. 30.
- ↑ ČTK. Zemřel výtvarník Pavel Reisenauer, známý svými kresbami pro týdeník Respekt. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
- ↑ KVIFF | Musíme si pomáhat. www.kviff.com [online]. [cit. 2024-04-24]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Pavel Reisenauer vystavuje svoji volnou tvorbu. Lidovky.cz [online]. 2012-02-17. Dostupné online.
- ↑ Muž, který dával novinám tvář. Osobitý samouk Pavel Reisenauer nutil čtenáře uvažovat. Lidovky.cz [online]. 2024-02-19 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel Pavel Reisenauer. Divadelní noviny.cz [online]. 2024-02-14 [cit. 2024-02-21]. Dostupné online.
- ↑ ŠVEHLA, Marek. Nejít do školy, nemít ambice : Příběh talentovaného umělce Pavla Reisenauera. Respekt. 2024-02-26, roč. XXXV, čís. 9, s. 31.
- ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2024-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Pavel Reisenauer: 209 kreseb a 33 obrazů [online]. ČRo Vltava, rev. 2008-05-07 [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Reisenauer na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavel Reisenauer
- Pavel Reisenauer v informačním systému abART
- Zemřel kreslíř Respektu Pavel Reisenauer [online]. Respekt, rev. 2024-02-14 [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
