Paul Riege

německý voják a spisovatel

Paul Riege (27. dubna 1888 Lüdingworth[1]13. října 1980 Buxtehude[1]) byl německý SS-Gruppenführer a generál pořádkové policie (Ordnungspolizei, OrPo) ve třetí říši.[1] Byl též autorem příručky pro policisty a populárně vědeckých statí o historii policie, které byly publikovány v poválečném Německu v mnoha vydáních.

Paul Riege
Paul Riege jako svědek u Norimberského procesu
Paul Riege jako svědek u Norimberského procesu
Narození 27. srpna 1888
Lüdingworth
Úmrtí 13. října 1980 (ve věku 92 let)
Buxtehude
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Před působením v Protektorátu Čechy a MoravaEditovat

 
Paul Riege (druhý zprava) při policejní přehlídce v Krakově v roce 1939

Za účast v bojích první světové války (v roce 1914) byl mimo jiné vyznamenán Řádem železného kříže I. třídy. Působil u pruské policie v Berlíně,[1] kde získal hodnost majora.[2] Po převzetí moci nacisty vstoupil do NSDAP (NSDAP-číslo člena: 2.658.727) a později též do SS[1] (SS-číslo člena: 323.872). Od dubna roku 1940 vykonával policejní funkce v okupovaném Norsku (v Oslo) a od října 1940 pak Polsku (v Krakově).[1] V srpnu roku 1941 byl ustanoven velitelem pořádkové policie OrPo (Ordnungspolizei) v Protektorátu Čechy a Morava (vystřídal generálmajora Otto von Oelhafena).[1]

V Protektorátu Čechy a MoravaEditovat

 
Paul Riege před rokem 1946

Služba Paula Riegeho v Praze byla poznamenána třenicemi mezi K. H. Frankem a Kurtem Daluegem, který byl jmenován zastupujícím říšským protektorem (tedy Heydrichovým nástupcem). Podle mínění K. H. Franka byl Paul Riege sice "dobrým policistou, ale velmi špatným politikem a politickým dítětem."[3] Paul Riege spoluorganizoval (a jemu podřízenými členy pořádkové policie podpořil) razie organizované v souvislosti s atentátem na R. Heydricha.[1] V září roku 1943 byl Paul Riege (v důsledku rozmíšek s K. H. Frankem) zbaven svého úřadu a nahrazen generálporučíkem policie Ernstem Hitzegradem.[3] Před svým odchodem do starobního důchodu se Paul Riege zúčastnil (8. července 1943) v Praze-Kobylisích na Kobyliské střelnici veřejné popravy čtyř protektorátních českých četníků (jednalo se o následující policisty: Josef Bojas, František Famfulík, Jan Jirásek a František Rajmon).[1]

Po skončení druhé světové válkyEditovat

Žádný soud se nekonalEditovat

V červnu roku 1946 byl SS-Gruppenführer (a generálporučík policie) Paul Riege předán československým úřadům. V roce 1948 bylo trestní řízení proti němu zastaveno.[1] Po skončení druhé světové války byl Paul Riege v roce 1947 několikrát vyslechnut během Norimberských procesů.[4] Před Norimberským tribunálem pro vyšetřování válečných zločinů stanul ale jen jako svědek (viz jeho fotografie).

Další poválečné aktivityEditovat

Paul Riege žil v severním Dolním Sasku. V roce 1948 se stal předsedou technického výboru pro „policejní historii“ ve spolku sdružujícím policisty, kteří přišli o práci v důsledku věku, vyhnání či denacifikace. Vytvoření této komise expertů bylo pravděpodobně inspirováno bývalým vůdcem skupiny (SS-Gruppenführerem) a generálporučíkem pořádkové policie Adolfem von Bomhardem.[5] Svým dílem - Malou policejní historií (Kleinen Polizei-Geschichten) - (publikovanou v letech 1954 - 1966 nejméně ve třech vydáních)[6] se Paul Riege snažil vytvořit "očištěný obraz ochranné policie".[7] Společně s Karl Lautenschlägerem koncipoval Paul Riege příručku: "Ochrana, pořádek, bezpečnost - Služební rady pro policejního důstojníka ulice" (vydalo vydavatelství Kameradschaft, Berlin 1942). Toto dílo se ocitlo po skončení druhé světové války v sovětské okupační zóně na seznamu zakázané literatury .[8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j ČVANČARA, Jaroslav. Struktura vedoucích osobností nacistické okupační moci v Čechách a na Moravě ke dni 27. 5. 1942 [online]. www.ustrcr.cz [cit. 2017-10-30]. Dostupné online. 
  2. Eric A. Johnson: Urbanization and crime: Germany 1871–1914. Cambridge University Press, Cambridge 1995, S. 21 und Fußnote 19. ISBN 0-521-47017-X.
  3. a b Jan Björn Potthast: Das jüdische Zentralmuseum der SS in Prag - Gegnerforschung und Völkermord im Nationalsozialismus. Campus-Verlag, Frankfurt am Main 2002, S. 248 und Fußnote 204. ISBN 3-593-37060-3.
  4. Records of the United States Nuernberg War Crimes trials Interrogations,1946-1949. Date Published: 1977 (PDF; 186 kB)
  5. Stefan Noethen: Alte Kameraden und neue Kollegen: Polizei in Nordrhein-westfalen 1945–1953. Klartext-Verlag, Essen 2003, S. 488. ISBN 3-89861-110-8.
  6. Paul Riege: Kleine Polizei-Geschichte. Verlag für Polizeiliches Fachschrifttum, Lübeck 1954. (Erneute und erweiterte Auflagen 1959 und 1966.)
  7. Dieter Schenk: Auf dem rechten Auge blind: die braunen Wurzeln des BKA. Kiepenheuer und Witsch, Köln 2001, S. 296. ISBN 3-462-03034-5.
  8. http://www.polunbi.de/bibliothek/1948-nslit-q.html

LiteraturaEditovat