Otevřít hlavní menu
Parenchym v kořeni orseje jarního (Ranunculus ficaria)
Parenchym v helofytu ve tvaru pěticípé hvězdy

Parenchym je druh pletiva rostlin, ale někdy se tímto termínem označují i tkáně podobné struktury u živočichů. Je tvořen tenkostěnnými buňkami. Rozdělujeme parenchym destičkový (pokožka) a palisádový či houbový (v listech).

Obsah

Popis a výskytEditovat

Parenchym je nejběžnější typ pletiva. Díky velkému zastoupení intercelulár má velmi nízkou hustotu. Typickým příkladem parenchymu je dužina ve vnitřní části větví bezu nebo některých rostlin z čeledi hvězdnicovitých, mezofyl listů, dužina ovoce a další.

Parenchymatické buňky jsou schopné dělení, mají ohebné buněčné stěny a jsou většinou kruhovité, nebo protáhlé (příčné stěny jsou šikmé, či kolmé, na rozdíl od Prozenchymu). Mají velké vakuoly, v nichž ukládají vodu a zásobní látky.

Funkce parenchymu jsou různé:

AerenchymEditovat

Související informace naleznete také v článku Aerenchym.

Zvláštním případem je tzv. aerenchym, což je parenchym s velkými intercelulárami. S aerenchymem se setkáme například u sítiny, kde tvoří provzdušňovací pletivo.

Parenchym živočichůEditovat

Někdy se parenchym používá pro označení specifické tkáně v orgánech živočichů, která obvykle vykonává určitou funkci. Tím se liší od akcesorních (přídatných) struktur, jež zpravidla pouze drží orgán pohromadě.[1]

Příkladem parenchymu je tkáň nefronů v ledvinách nebo neuronů v mozku. V medicíně (zejména radiologii) parenchym často označuje tenkostěnné buňky tkání, které vytvořilo rakovinotvorné bujení.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ground tissue na anglické Wikipedii.

  1. Midgley, R. et al. (1993): Rodinná encyklopedie zdraví, nakl. Gemini, spol. s.r.o., Praha, z anglického originálu

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • ČERNOHORSKÝ, Zdeněk; STŘIHAVKOVÁ, Hana. Základy rostlinné morfologie. Praha: SPN, 1964. 
  • KAVINA, Karel. Botanika zemědělská: Botanika všeobecná: Morfologie. Praha: Ministerstvo zemědělství, 1921. 
  • MAKUŠOVÁ, Zorka. Botanika I.: Obecná botanika. Praha: Vysoká škola zemědělská, 1981. (vysokoškolská učebnice). 
  • PENKA, Miroslav. Všeobecná botanika: Základy morfologie rostlin. Praha: SPN, 1983. (vysokoškolská učebnice). 
  • SLAVÍKOVÁ, Zdeňka. Morfologie rostlin. Praha: SPN, 1984. (vysokoškolská učebnice). 

Externí odkazyEditovat