Palác Bochnerů ze Stražiska
Palác Bochnerů ze Stražiska je historizující palácová budova v Brně ve čtvrti Trnitá, tvořící kdysi součást areálu bývalého textilního podniku Vlněna v Přízově ulici. Postavena byla po obou stranách tehdejší katastrální hranice bývalých předměstské čtvrtí Náhon a Křenová, přičemž západní průčelí leželo v katastru Náhonu, zatímco zadní (dvorní) část ležela v katastru Křenové. Roku 1879 došlo ke změně katastrální hranice a od té doby, až do zrušení katastrálního území Náhon roku 1940, patřil celý palác do katastrálního území Náhon. Od roku 1940 patří palác do katastrálního území Trnitá.
Palác Bochnerů ze Stražiska | |
---|---|
dvorní průčelí rekonstruovaného paláce | |
Základní informace | |
Sloh | novorenesance |
Výstavba | 1864 až 1867 |
Poloha | |
Adresa | Brno-střed, Trnitá, Česko |
Ulice | Přízova |
Souřadnice | 49°11′24,36″ s. š., 16°36′59,4″ v. d. |
Další informace | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Architektura
editovatJedná se o rozlehlou stavbu s několika nádvořími, propojenou s průmyslovým objekty továrny. Budova vystavěná v letech 1864–1867 Josefem Arnoldem patří mezi nejstarší novorenesanční stavby v Brně a je spjata s obdobím první fáze výstavby brněnské okružní třídy v 60. letech 19. století. Typově se řadí k palácovým stavbám propojeným s továrními areály, které na brněnských předměstích vznikaly především v první polovině 19. století.[1]
Během první republiky prováděl v areálu stavební úpravy i známý architekt Ernst Wiesner, který pro tehdejšího majitele navrhl také soukromou vilu.[2]
Majitelé
editovatV roce 1828 založil Johann Bochner na pozemcích dnešního areálu soukenickou továrnu, s výrazným rozšířením podniku jsou potom spjati jeho synové Theodor a Edmund, který byl roku 1885 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem ze Stražiska, podle svého zámku nedaleko Konice na Prostějovsku.[3]
Po Edmundově smrti v roce 1903 továrnu koupil Josef Stiassni a po němž ji převzali jeho synové Ernst a Alfred se společníkem Paulem Neumarkem. Začátkem 2. světové války byl podnik rodině Stiassni zabaven, továrnu zakoupil německý továrník Julius Kunert.[4][4]
Po válce byl celý soubor budov začleněn do státního podniku Vlněna. V 90. letech 20. století došlo k rychlému úpadku firmy, přeměněné v roce 1994 na akciovou společnost, v roce 1997 se podnik dostal do likvidace a od té doby celý areál chátral. Počátkem 21. století byly budovy příležitostně využívány pro pořádání kulturních akcí. Nový vlastník, humpolecká developerská firma CTP, převážnou část areálu Vlněny v roce 2016 zbořil. Zachován zůstal pouze palác Bochnerů, zatímco na místě továrny v následujících letech vyrostly nové kancelářské budovy.[5]
Fotogalerie
editovat-
Část hlavního průčelí paláce s připojenou funkcionalistickou přístavbou
-
Hlavní průčelí v uliční frontě spolu s továrními stavbami, které tvořily s palácem jeden celek
-
Osamocená budova paláce po demolici okolních továrních staveb (stav v únoru 2017)
-
Solitérní budova paláce v uprázdněném areálu Vlněny s výstavbou nového kancelářského a obytného komplexu (v pozadí vlevo)
-
palác po rekonstrukci, západní průčelí
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zatloukal, Pavel: Brněnská architektura 1815–1915. Průvodce. Brno 2006, s. 51.
- ↑ http://www.bam.brno.cz/objekt/c118-textilni-tovarny-stiassny-a-neumark-vlnena?filter=code
- ↑ Archivovaná kopie. euro.e15.cz [online]. [cit. 2013-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-15.
- ↑ a b http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=136
- ↑ ŠEDA, Martin. Nová Vlněna roste. Necelé dva roky od demolice textilky dokončuje developer první tři budovy [online]. Brnenskadrbna.cz, 2018-03-13 [cit. 2019-05-12]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Zatloukal, Pavel: Brněnská architektura 1815–1915. Průvodce. Brno 2006, s. 51.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Palác Bochnerů ze Stražiska na Wikimedia Commons
- Palác Bochnerů ze Stražiska v Encyklopedii dějin města Brna
- Textilní továrny Stiassny a Neumark (Vlněna) v Brněnském architektonickém manuálu