Paklitaxel

chemická sloučenina
(přesměrováno z Paclitaxel)

Paklitaxel (angl. paclitaxel, obchodní název taxol) je rostlinný tricylický diterpen[zdroj?] ze skupiny taxanů, používaný v medicíně jako cytostatikum.

Paklitaxel
Strukturní vzorec paclitaxelu
Strukturní vzorec paclitaxelu
Obecné
Systematický název(1S,2S,3R,4S,7R,9S,10S,12R,15S)-4,12-diacetoxy-15-{[(2R,3S)-3-(benzoylamino)-3-fenyl-2-hydroxypropanoyl]oxy}-1,9-dihydroxy-10,14,17,17-tetramethyl-11-oxo-6-oxatetracyklo[11.3.1.03,10.04,7]heptadec-13-en-2-yl-benzoát
Triviální názevAbraxen
Ostatní názvy5β,20-epoxy-1,7β-dihydroxy-9-oxotax-11-en-2α,4,10β,13α-tetrayl-4,10-diacetát-2-benzoát-13-[(2R,3S)-3-benzamido-3-fenyl-2-hydroxypropanoát]
Anglický názevPaclitaxel
Německý názevPaclitaxel
Sumární vzorecC47H51NO14
Vzhledbílá krystalická práškovitá látka.
Identifikace
Registrační číslo CAS33069-62-4
PubChem36314
Vlastnosti
Molární hmotnost853,92 g·mol−1
Teplota tání213–216 °C
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Působení Editovat

Jedná se o tzv. vřeténkový jed, čili látku jejíž cytostatický účinek spočívá v působení na dělicí vřeténko buňky. Její účinek spočívá v tom, že působením na mikrotubuly buněk zabrání jejich depolymeraci během buněčného dělení a tím transportu chromozomů k pólům dělící se buňky.

Použití Editovat

Je používán k léčbě karcinomů prsu v kombinaci s trastuzumabem, ovariálních karcinomů v kombinaci s cisplatinou, v kombinaci s tímto také u bronchiálních karcinomů. V karcinomu prostaty je používán spíše docetaxel.

Nežádoucí účinky Editovat

Typickým vedlejším účinkem paklitaxelu je periferní neuropatie a ztráta tekutin v organismu. Značná část vedlejších účinků není způsobena přímo paklitaxelem ale Cremaphorem a dalšími přidavnými látkami. Novější formulace jako Abraxan, kde není paklitaxel rozpuštěn v Cremaphoru, ale "zabalen" v albuminu, mají lepší profil vedlejších účinků a nevyžadují preventivní infuzi prednisonem.

Výskyt Editovat

Paklitaxel je rostlinným alkaloidem izolovaným z tisu západoamerického (Taxus brevifolia).

Výroba Editovat

Většina paklitaxelu je vyráběna semisynteticky z 10-deacetylbakatinu III, který je získáván z tisu červeného (Taxus baccata) pěstovaného na plantážích. Od roku 2002 se používá i postup zahrnující fermentaci tisových buněk.[2]

Provedena byla i úplná syntéza paklitaxelu, pro komerční účely je však nevhodná. Obdobně neekonomické se ukázalo využití hub parazitujících na tisu, které paklitaxel produkují.[2]

Historie Editovat

Paklitaxel byl poprvé izolován roku 1966, a to z kůry tisu západoamerického, jejíž vzorky byly sbírány v rámci programu zkoumajícího léčebné účinky přírodních materiálů. Ukázal se být slibným cytostatikem, jeho další výzkum však závisel na omezeném množství dostupných tisů.[2]

Důležitým se proto stal objev jeho syntézy z 10-deacetylbakatinu III izolovaného z běžnějšího tisu červeného, kterou poprvé provedl roku 1988 Pierre Potier. Jeho postup dále vylepšil Robert A. Holton.[2]

Název „paklitaxel“ se používá od roku 1989 namísto původního „taxol“, který byl tehdy zaregistrován jako název komerčního léčiva. To bylo schváleno pro klinické používání roku 1992.[2]

Reference Editovat

  1. a b Paclitaxel. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e RÁDL, Stanislav. Příběh objevení taxolu. Vesmír. 2022-10, roč. 101, čís. 10, s. 628–629. ISSN 0042-4544. 

Související články Editovat

Externí odkazy Editovat