Přestrojení v serailu aneb Veliký lov na lvy
Přestrojení v serailu aneb Veliký lov na lvy (v německém originále Die Maskerade im Serail oder Die grosse Löwenjagd) je komická opera ve formě singspielu českého skladatele Antonína Volánka na libreto Philippa Heimbachera. Její premiéru uvedla v roce 1792 nebo až 1. ledna 1793 v pražském Nosticově divadle společnost Václava Mihuleho.
| Přestrojení v serailu aneb Veliký lov na lvy | |
|---|---|
| Die Maskerade im Serail oder Die grosse Löwenjagd | |
| Žánr | komická opera (singspiel) |
| Skladatel | Antonín Volánek |
| Libretista | Philipp Heimbacher |
| Originální jazyk | němčina |
| Premiéra | 1792? / 1. ledna 1793 (německy) / 1. ledna / 6. ledna 1793 (česky), Praha, Nosticovo divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Volánek (1761-1817) působil v pražském Vlastenském divadle zřejmě již v době jeho působení v Boudě v letech 1786-1789, jistě pak jako kapelník a skladatel tohoto divadla v době jeho působení v domě u Hybernů od roku 1790, nejprve pod vedením Václava Mihuleho. Pro toto divadlo skládal vedle baletů rovněž zpěvohry. První, o níž se dochovaly zprávy, byla zpěvohra Ševcovský svatvečer aneb Kašpárek, žravá hlídka, která byla provedena na podzim roku 1792 ve Vídni a později se hrála ve Vlastenském divadle v německém i českém znění. První Volánkovou operou pro Prahu se stalo Přestrojení v serailu aneb Veliký lov na lvy na libreto pražského policejního komisaře a dramatika Philippa Heimbachera (1756/7–1796).[1][2][3]
Text ani hudba opery Přestrojení v serailu se nedochoval,[3] podle názvu však děj spadal mezi dobově oblíbená komická témata z tureckého Orientu, kam patřily například singspiely Františka Ondřeje Holého (Kupec ze Smyrny, Paša z Tunisu) nebo Mozartův Únos ze serailu, který se v Praze hrál poprvé v roce 1782. Přestrojení v serailu se hrálo v karnevalové době roku 1792/1793. Podle některých pramenů se premiéra v původní němčině konala ještě roku 1792[4][5][6] a Miroslav Laiske ve své knize Pražská dramaturgie klade první české představení (na slova neznámého překladatele) – jež muselo být pozdější než německá premiéra – na Nový rok roku 1793,[7] například muzikolog Adolf Scherl však klade na 1. ledna 1793 německou premiéru a českou verzi až na Tři krále téhož roku,[3] kdy Laiske zaznamenává první a poslední českou reprízu[7]. V každém případě byla tato opera česky hrána nedlouho po své premiéře v němčině. Jednalo se zřejmě spíše o příležitostný kus, který se na repertoáru Mihuleho společnosti dlouho neudržel a jiná divadla jej neuvedla.
Reference
editovat- ↑ Sterbfälle. K. k. privilegirtes Prager Intelligenzblatt. 1797-01-04, čís. 1, s. 3. Dostupné online [cit. 2024-10-16]. (německy)
- ↑ TEUBER, Oskar Karl. Geschichte des Prager Theaters. Svazek 2. Praha: A. Haase, 1885. 476 s. Dostupné online. S. 303. (německy)
- ↑ a b c SCHERL, Adolf. Antonín Volánek. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav – Academia, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1486-3, ISBN 978-80-7008-201-0. S. 609–610.
- ↑ KRÄMER, Jörg. Deutschsprachiges Musiktheater im späten 18. Jahrhundert. Svazek 1. Tübingen: Max Niemeyer Verlag, 1998. 935 s. ISBN 3-484-18149-4. S. 827. (německy)
- ↑ DZIĘBOWSKA, Elżbieta (ed.). Encyklopedia muzyczna PWM. Svazek 11. Warszawa: Polskie Wydawnictwo Muzyczne, 1979. 322 s. S. 309. (polsky)
- ↑ ROSS GRIFFEL, Margaret. Operas in German. 2018: Rowman & Littlefield Publishers, 2018. 1050 s. ISBN 9781442247970. S. 320. (anglicky)
- ↑ a b LAISKE, Miroslav. Pražská dramaturgie. Svazek 1. Praha: Ústav pro českou a světovou literaturu, 1974. 202 s. Dostupné online. S. 38.
Literatura
editovat- SCHERL, Adolf. Antonín Volánek. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav – Academia, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1486-3, ISBN 978-80-7008-201-0. S. 609–610.