Wikipedie

Přehrada Contra

přehrada Švýcarsko

Přehrada Contra, obecně známá jako přehrada Verzasca nebo Locarno, je oblouková přehrada na řece Verzasca v údolí Val Verzasca (Verzascatal) ve švýcarském kantonu Ticino. Přehrada vytváří jezero Lago di Vogorno dva kilometry proti proudu řeky Verzasca od jezera Maggiore a podporuje vodní elektrárnu Verzasca o výkonu 105 MW. Byla postavena v letech 1961–1965 a počínaje krátce po napuštění její nádrže docházelo až do roku 1971 k řadě zemětřesení souvisejících s jejím zatížením vodou. Přehradu vlastní a provozuje společnost Verzasca SA a je čtvrtou nejvyšší ve Švýcarsku.[1]

Přehrada Contra
Přehradní hráz s přelivy po stranách hráze
Přehradní hráz s přelivy po stranách hráze
Poloha
KontinentEvropa
StátŠvýcarsko
KrajTicino
Souřadnice46°11′48″ s. š., 8°50′54″ v. d.
Hydrologické údaje
Povodí řekyVerzasca
Plocha povodí233 km²
Hráz
Typ hrázeklenbová
Výška hráze220 m
Délka hráze380 m
Šířka paty hráze25 m
Šířka koruny hráze7 m
Kóta koruny470 m n. m.
Vodní nádrž
Rozloha150 ha
Délka5,5 km
Objem nádrže maximální105 km³
Vodní elektrárna
Roční výroba234 GWh
Typ turbínyFrancisova
Počet turbín3 × 35 MW
Ostatní
Stavv provozu
Začátek výstavby1961
Dokončení1965
VlastníkVerzasca SA

Přehrada se stala oblíbeným místem pro bungee jumping poté, co z ní v úvodní scéně filmu Zlaté oko z roku 1995 skočil kaskadér Jamese Bonda; tento kaskadérský kousek byl v roce 2002 v anketě Sky Movies zvolen nejlepším filmovým kaskadérským kouskem všech dob.[2]

Historie editovat

Dne 6. května 1960 byla založena společnost Verzasca SA, která měla za úkol postavit přehradu jako ústřední prvek hydroelektrárenského komplexu Verzasca.[3] Výstavba přehrady začala v roce 1961. Přehradu projektovala a na její stavbu dohlížela společnost Lombardi & Gellaro Ltd. Vzhledem k tomu, že se přehrada Contra nachází v nižší nadmořské výšce než jiné švýcarské přehrady, umožnilo teplejší počasí provádět stavbu celoročně. Pro odklonění řeky a přípravu suchého staveniště pro stavbu přehrady byly vybudovány dočasné hráze, z nichž jedna přesměrovávala řeku přes odváděcí tunel s kapacitou 200 m³/s. Rizikem bylo to, že řeka mohla mít průtoky mnohem vyšší, než byla kapacita tunelu.[4] Výkop pravé strany hráze musel být rozšířen kvůli nepředpokládanému zvětrávání horniny a během 15 dnů byly změněny projekty.[5]

 
Betonová hráz během výstavby, historický letecký snímek Wernera Friedliho (červenec 1964)

Osmnáct měsíců probíhalo betonování a ukládání betonu, z čehož bylo za den uloženo maximálně 3 100 m³ a za měsíc 55 000 m³. Kamenivo do betonu bylo získáváno z lomu v blízkosti staveniště. Kvalitní a pevnostní štěrkopísek byl rozemlet v rotačním drtiči a připraven do betonové směsi. Aby se usnadnilo smršťování a usazování (tuhnutí) betonu v hrázi, byl beton chlazen řadou ocelových trubek, které probíhaly v celé hmotě betonu, s výjimkou horních 30 m hráze. Kolem hráze a pod ní byla také umístěna těsnící clona, aby se zabránilo prosakování, na což se spotřebovalo velké množství cementu. V srpnu 1964 se nádrž začala plnit a v září 1965 byla nádrž plná a hráz dokončena.[5] Několik domů ve vesnici Vogorno, které se nacházely na bývalé údolní cestě, nyní zatopené v nádrži, bylo kvůli povodni vyhozeno do povětří; náhradní domy byly postaveny na svahu nad jezerem. Historická jádra vogorských obcí však zůstala přehradou nedotčena.[4]

Seismická aktivita editovat

Během toho, co Dr. Giovanni Lombardi, projektant přehrady, popsal jako mimořádně rychlý nárůst vody během prvního napouštění nádrže, počínaje srpnem 1964, došlo k seismickým otřesům. Zemětřesení začalo v květnu 1965 a k největším otřesům došlo později v říjnu a listopadu po naplnění nádrže. Epicentra se nacházela na dvou zlomech v blízkosti přehrady.[6][7] Denně docházelo až k 25 otřesům.[5] Jakmile byla nádrž vypuštěna[8], otřesy ustaly a nebyly zjištěny žádné škody.[9] Po opětovném napuštění se otřesy zmírnily a předpokládalo se, že bylo dosaženo rovnováhy, která nereagovala na změny zatížení vody. K dalšímu velkému otřesu došlo až několik let po napuštění.[10] Po roce 1971 již nebyly v okolí přehrady ani nádrže zaznamenány žádné seismické otřesy.[5] Před výstavbou přehrady nebyly provedeny žádné známé podrobné geologické studie a je známo, že v oblasti existuje několik zlomů.[6]

Historie výstavby editovat

Přehrada editovat

Přehrada Contra je betonová štíhlá oblouková hráz o výšce 220 m a délce koruny 380 m. Hráz je široká 25 m u základny a 7 m v koruně. Konstrukce hráze obsahuje 660 000 m³ betonu a samotná konstrukce má plochu 44 500 m².[11] Hráz má štíhlou konstrukci a její vodorovné oblouky mají eliptický tvar. Vodorovné zakřivení hráze se směrem od středu hráze k opěrám zmenšuje a zakřivení od středu směrem od koruny dolů k základům zvětšuje. Tloušťka je konstantní s výjimkou místa, kde je hráz zapuštěná do opěr; zde je silnější, aby se snížil tlak na skálu. Pevná hornina může přijmout napětí 70 kg/cm². Ve vertikálním směru se tloušťka hráze zvětšuje od koruny směrem dolů k základům a má mírnou křivku od středu směrem ke koruně. To pomáhá zmírnit tahové napětí pro případy, kdy je nádrž nejen plná, ale i prázdná. Výpustné zařízení přehrady se skládá ze dvou výpustných potrubí, z nichž každé je schopno vypustit až 170 m³/s. Jedno vypouští vodu do původního odváděcího tunelu a druhé se nachází u paty hráze a vypouští vodu do údolí řeky pod ní.[4]

Přehrada vytváří jezero Lago di Vogorno, které má objem 105 000 000 m³ a plochu 160 ha, odebíranou z povodí o rozloze 230 km². Řeka Verzasca má velmi nepravidelné sezónní průtoky, které mohou dosahovat až 1 000 m³/s.[4]

Giovanni Lombardi ji považuje za jednu z esteticky nejhezčích přehrad, především díky štíhlosti betonového oblouku a výjimečné čistotě konstrukce. Konstrukce také snížila množství potřebného betonu, čímž se snížily i náklady.[5]

Přelivy editovat

Přehrada má dva přelivy, každý umístěný na konstrukci, poblíž jejích opěr na obou stranách, které mají maximální kapacitu vypouštění 1 300 m³/s. Každý přeliv obsahuje šest jezů s pevnou korunou, které jsou široké 12 m. Z každého otvoru voda odtéká jediným žlabem do přepadového rozrážeče na dně přelivu. Přepadové rozrážeče rozptylují a odklánějí vodu směrem ke středové ose údolí o 200 m níže. Později byly přepady upraveny pro zlepšení vypouštění a funkce zvětšením pilířů a přidáním dalších bočních deflektorů v blízkosti koruny.[12]

Elektrárna editovat

Přehrada zásobuje elektrárnu o výkonu 105 MW, která obsahuje 3 x 35 MW Francisovy turbíny a ročně vyrobí v průměru 234 GWh. Voda z nádrže ve výšce 470 m n. m. je převáděna do podzemní elektrárny níže po proudu ve výšce 193 m n. m., což poskytuje maximální hydraulický výškový rozdíl 277 m.[4][13] Elektrárna může vypouštět až 50 m³/s vody, která odtéká 1,9 km dlouhým tunelem do jezera Lago Maggiore.[12][13] Stavitelem a vlastníkem elektrárny je společnost Verzasca SA, která má na elektrárnu osmdesátiletou koncesi, jež vyprší v roce 2046.[14]

Galerie editovat

  •  
    Povodí přehrady
  •  
    Přehrada Contra a jezero Vogorno, historický snímek Wiernera Friedliho (září 1965)
  •  
    Boční přeliv
  •  
    Přehradní hráz
  •  
    Řez
  •  
    Jezero Vogorno
  •  
    Vypuštěné jezero Vogorno
  •  
    Bungee jump
  •  
    Bungee jump
  •  
    Pohled z koruny přehradní hráze

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Contra Dam na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Liste des barrages suisses | swissdams. www.swissdams.ch [online]. [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ For a glad moment I was flying ... then I bombed. www.thetimes.co.uk. Dostupné online [cit. 2022-09-15]. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  3. ↑ CdT.ch - Verzasca SA, 50 anni di energia. web.archive.org [online]. 2010-05-09 [cit. 2022-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. ↑ a b c d e GICOT, Henri; LOMBARDI, Giovanni. Some New Arch Dams in Switzerland and Austria. S. 5–8. www.lombardi.ch [online]. 2011-07-07 [cit. 2022-09-15]. S. 5–8. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. ↑ a b c d e Roll of honour. Kapitola A clean design. Water Power [online]. 2011-06-14 [cit. 2022-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. ↑ a b JOINT PANEL ON PROBLEMS CONCERNING SEISMOLOGY AND ROCK MECHANICS. Earthquakes Related to Reservoir Filling. [s.l.]: National Academies 34 s. Dostupné online. (English) 
  7. ↑ AMBRASEYS, N. N.; SARMA, S. K. Large Earthquake Forces on Gravity Dam. Nature. 1968-09, roč. 219, čís. 5161, s. 1354–1356. Dostupné online [cit. 2022-09-15]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/2191354a0. (anglicky) 
  8. ↑ ADAMS, R. D. Seismic effects at Mangla Dam: Pakistan. S. 5. unesdoc.unesco.org [online]. UNESCO, leden 1968 [cit. 2022-09-15]. S. 5. Dostupné online. 
  9. ↑ OLIVERIA, Pedro, Jose. Arch dams : designing and monitoring for safety. Wien: [s.n.], 1999. 403 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7091-2488-8, ISBN 3-7091-2488-3. OCLC 883852367 S. 371. 
  10. ↑ LANE, R. G. T. Seismic activity at man-made reservoirs.. Proceedings of the Institution of Civil Engineers. 1971-09-01, roč. 50, čís. 1, s. 15–24. Dostupné online [cit. 2022-09-15]. DOI 10.1680/iicep.1971.6131. (anglicky) 
  11. ↑ Swiss Committee on Dams - Fiche de barrage. web.archive.org [online]. 2008-10-03 [cit. 2022-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. ↑ a b BERTOLA, P. F.; BREMEN, R. Increasing the Spillway capacity of the Contra Dam. www.lombardi.ch [online]. 2011-07-06 [cit. 2022-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. ↑ a b PARTECIPAZIONE VERZASCA. azienda elettrica ticinese [online]. 2011-07-06 [cit. 2022-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  14. ↑ Cenni storici. www.ail.ch [online]. AIL - Aziende Industriali di Lugano SA, 2007-09-30 [cit. 2022-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Přehrada_Contra&oldid=22858914“