Otevřít hlavní menu
Video ukazující výtok plynů z hlavně při výstřelu. Snímáno pomocí vysokorychlostní kamery. Autor: Nathan Boor

Přechodová balistika je součást balistiky, která se zabývá fyzikálními jevy při střelbě od chvíle, kdy celá střela opustí hlaveň zbraně, až do okamžiku, kdy povýstřelové plyny přestanou střelu ovlivňovat.[1]

Obsah

PrincipEditovat

Poté, co střela opustí hlaveň, pokračuje expanze plynů vzniklých hořením výmetné náplně, Rychlost výtoku těchto plynů je po určitou dobu vyšší než je rychlost střely a proto tyto plyny stále ovlivňují střelu a to mimo jiné i tak, že zvyšují její rychlost. Experimentálně bylo zjištěno, že k maximální rychlosti dosáhne střela ve vzdálenosti asi 20 ráží za koncem hlavně.[1]

Šíření tlakových vln při výstřeluEditovat

Plyny vytvořené výbuchovým hořením výmetné náplně expandují před ústím zbraně. Do okolí se šíří všemi směry vlnoplocha tvaru koule. Rychlost šíření této vlny je větší než rychlost zvuku a tato vlna je zdrojem zvuku slyšitelného jako výstřel. Tlaková vlna postupuje i proti pohybu vytékajících plynů. Při jejich složení těchto dvou pohybů může vznikat prostorově složitý tvar s názvem lahvovitá vlna. Velikost lahvovité vlnoplochy je závislá na rychlosti výtoku plynů z hlavně. Při zpomalování výtoku plynů se tato plocha zmenšuje až k zániku v ústí hlavně. Jedna z ploch, která tuto vlnu ohraničuje se nazývá hlavňová vlnoplocha. Její základna se nazývá Machův disk. [2]

Při výstřelu má výtok plynů dvě fáze. První fází je tak zvané primární pole vytvořené plyny které se dostaly před střelu a také vzduchem obsaženým v hlavni. Hlavní, neboli sekundární taĺakové pole vzniká po tom co střela opustí hlaveň.

 
Princip výpočtu teoretické úsťové rychlosti

Sloučení přechodové a vnější balistikyEditovat

V praxi je často působení přechodové balistiky zanedbáno, respektive je zahrnuto do vnější balistiky zjednodušujícím způsobem. Toto zjednodušení eliminuje vliv přechodové balistiky tak, že pro vnější balistiku stanoví namísto skutečné úsťové rychlosti jinou, tak zvanou teoretickou úsťovou rychlost střely. Rychlost střely je měřena ve vzdálenosti, ve které se očekává, že střela již není dále urychlována výtokem plynů z hlavně. Teoretická úsťová rychlost při opuštění hlavně je potom spočtena tak, jako by ke zrychlování střely po opuštění hlavně už nedocházelo a střela opustila hlaveň rychlostí odpovídající naměřené rychlosti střely v místě kde již děje přechodové balistiky na střelu nepůsobí. [2] Popis veličin v obrázku:

  • Vo - teoreticky spočtená úsťová rychlost střely
  • Vmax - maximální skutečná rychlost střely
  • Vr - reálná rychlost střely na ústí hlavně
  • t0 - okamžik kdy střela opustí hlaveň
  • te - konec působení úsťových plynů na střelu

Ukončení hlavněEditovat

Další vliv výtoku plynů spočívá v možném negativním ovlivnění přesnosti střely. Z toho vyplývají požadavky na geometrii ukončení hlavně zbraně. Někdy se na konci hlavně montují další doplňky pro eliminaci zdvihu zbraně, eliminaci zášlehu, kompenzaci zpětného rázu a další. I tyto doplňky ovlivňují děje přechodové balistiky.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Caras,J. : Střelivo do ručních palných zbraní, ARS-ARM Praha (1995) , ISBN 80-900833-8-2
  2. a b PLANKA, Bohumil; A KOLEKTIV. Kriminalistická balistika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Pavel Čeněk, 2010. 660 s. ISBN 978-80-7380-036-9. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Kadaňka, V. : Vnitřní balistika hlavňových zbraní. Praha: Naše vojsko., 1985
  • Kneubuehl, B.: Balistika: střely, přesnost střelby, účinek. Praha: Naše vojsko. 2004. ISBN 80-206-0749-8
  • Komenda, J. a kolektiv: Balistika. Skripta. VA v Brně, 2004

Externí odkazyEditovat