Otevřít hlavní menu

Osman Đikić (7. ledna 1879 Mostar, Bosna a Hercegovina30. března 1912 Mostar, Bosna a Hercegovina), někdy chybně uvádn jako Džikić, byl bosenskohercegovský básník, publicista a politik bosňáckého původu. Sám se považoval za Srba islámské víry.

Osman Đikić
Osman Djikic.jpeg
Narození 7. ledna 1879
Mostar
Úmrtí 30. března 1912 (ve věku 33 let)
Mostar
Bydliště Mostar
Národnost Srbové
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Đikić se narodil roku 1879 v Mostaru, kde vystudoval modernizovanou islámskou základní školu, ruždii. Poté studoval na vyšším mostarském gymnáziu, odkud byl pro své politické názory vyloučen z patého ročníku. Poté studoval v Istanbulu (gymnázium) a nato i v Bělehradě (obchodní akademii) Ve Vídni pracoval jako bankovní úředník v Länderbank (dnešní Bank Austria). V rakouské metropoli se roku 1905 oženil se srbskou herečkou Zorou Topalovićovou, jež pocházela z Trebinje.

Po návratu do vlasti dostal místo ve spořitelně v Brčku a Bijeljině, nato působil jako úředník v Srbské bance v Mostaru. Roku 1909 byl jmenován šéfredaktorem společensko-politického časopisu Gajret, který vycházel jako tiskový orgán muslimského podpůrného spolku Gajret (Úsilí). Roku 1910 inicioval vznik politického listu Samouprava (Samospráva, 1910–1912), který ostře napadal rakousko-uherskou správu v Bosně a Hercegovině a zasazoval se o zlepšení sociálního postavení nejchudších muslimských vrstev.[1]

Đikić kromě mateřského jazyka ovládal také němčinu, turečtinu a francouzštinu.

Svoji literární tvorbu otiskoval v bosenskohercegovských časopisech Bosanska vila, Zora, Behar a několika dalších. Vydal též několik básnických sbírek, které opěvovaly muslimsko-srbskou vzájemnost a lásku k vlasti. Sbíral též ústní lidovou slovesnost; své materiály však nikdy nezveřejnil a předal je Srbské akademii věd a umění.

 
Hrobka Osmana Đikiće v Mostaru

Zemřel v roce 1912 na tuberkulózu. Stejné nemoci krátce nato podlehla i jeho manželka.

DíloEditovat

  • Pobratimstvo (Bratrství, Beograd 1900), sbírka básní, společně s Omer-begem Sulejmanpašićem a Avdou Karabegovićem
  • Muslimanskoj mladeži (Muslimské mládeži, Beograd 1902), sbírka básní
  • Ašiklije (Milostné písně, Mostar 1903), sbírka básní

ReferenceEditovat

  1. Ć. Osman Đikić. Gajret. 1912, roč. V, čís. 4, s. 44.