Olivenit je zásaditý arseničnan měďnatý, Cu2(AsO4)(OH). Nazván je podle barvy minerálu. Vyskytuje se v oxidačních zónách ložisek sulfidů mědi, jako produkt oxidace Cu-sulfidů za přítomnosti arsenopyritu a dalších minerálů. Může tvořit jehlicovité, prizmatické nebo tabulkovité krystaly, celistvé, kulovité agregáty, ale může být i kusový. Barvy je olivově až temně zelené.

olivenit
Olivenit z lokality Špania Dolina na Slovensku
Olivenit z lokality Špania Dolina na Slovensku
Obecné
Kategorieminerál
Chemický vzorecCu22+(AsO4)(OH)
Identifikace
Barvatmavě zelená, olivově zelená, žlutohnědá až hnědá
Vzhled krystalusloupcovité, tabulkovité krystaly v drúzách; vláknitý, ledvinovitý, hroznovitý, kusový, zemitý
Soustavakosočtverečná
Tvrdost3-4
Leskskelný, mastný, hnědavý
Štěpnostšpatná
VrypZelený, žlutý, nahnědlý
Hustota4,3 g ⋅ cm−3
Rozpustnostv kyselinách
Ostatnílom lasturnatý, křehký

Charakteristika editovat

Olivenit vytváří prizmatické, jehlicovité nebo tabulkovité krystaly. Může však tvořit i kulovité nebo destičkovité agregáty, může být i kusový. Býva olivově zelený, hnědý, nažloutlý, šedý nebo bílý; vryp má olivově zelený. Je to průsvitný až neprůhledný minerál se skelným až hedvábným leskem.

Výskyt editovat

Česká republika editovat

V Česku se vyskytuje na lokalitách Běloves u Náchoda[1], v Horním Slavkově[2], Jáchymově, Moldavě, Krupce, Borovci.

Slovensko editovat

Ľubietová, Farbište, Novoveská Huta a další.

V zahraničí byl původně určen v Cornwallu v Anglii; dalšími lokalitami jsou např. Tsumeb (Namibie), Tintic (Utah), Majuba Hill (Nevada), Collahuasi (Chile).

Vznik editovat

Vzniká v oxidačních zónách ložisek sulfidů mědi. Vyskytuje se zde společně s malachitem, azuritem, kalcitem a dalšími minerály.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olivenit na slovenské Wikipedii.

  1. KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech I. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1957. 456 s. S. 67. 
  2. KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech VI. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1961. 440 s. S. 140. 

Externí odkazy editovat