Obcházení daně

Obcházení daně (anglicky tax avoidance) je forma obcházení zákona vztahující se na daňové povinnosti. Na rozdíl od daňového úniku, což je přímé porušení zákona, obcházení daně se snaží využít mezeru v zákonech, avšak tyto termíny se mohou částečně překrývat a legálnost těchto opatření se liší dle jurisdikce v různých státech. Termín plánování daně (anglicky tax planning) označuje snahu poplatníka či společnosti minimalizovat daň skrze komplexní právní kroky zahrnující obcházení daně.

Typicky se jedná o aktivity na hranici zákona, vedoucí k odlivu kapitálu a ekonomické nerovnosti a v případě nadnárodních korporací to jsou kontroverzní aktivity, jenž jsou terčem socioekonomických, politických a morálních debat.

Pro obcházení daní jsou typicky klíčové daňové ráje do kterých je přesouván nezdaněný kapitál a jurisdikce, jenž podporují bankovní tajemství, čímž takové transakce umožňují.

Koncentrace kapitálu v daňových rájích

Dle výzkumu, který provedl Gabriel Zucman, bylo v roce 2007 zhruba 10% světového hrubého domácího produktu, t.j. 5,6 bilionu dolarů, převedeno do daňových rajů.

Příklady

Například americký Google přesunul do daňových rajů v Bermudě přes 22 miliard amerických dolarů jen v roce 2017 skrze komplexní finanční transakci známou pod názvem „dvojitý irský, holandský sendvič“, jenž využívá holdingové společnosti v Nizozemsku a Irsku díky různým aspektům místních jurisdikcí, čímž legálně obchází daně z příjmu ve Spojených státech a v EU mezerou v zákonech.

Americký ekonom Joseph Stiglitz uvádí jako příklad obcházení daně společnost Apple, která převádí svoje zisky z celé EU do Irska, kde si domluvila dohodu o placení daně ze zisku mezi 0.02 a 0.2%.

Odkazy

Související články

• Digitální daň