Otevřít hlavní menu

Noemi Jirečková (29. července 1874 Vídeň[1]13. února 1963 Vinice, Vysoké Mýto) byla česká klavíristka.

Noemi Jirečková
Noemi Jirečková
Noemi Jirečková
Základní informace
Narození 29. července 1874
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. února 1963 (ve věku 88 let)
Vinice, Vysoké Mýto
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání klavíristka
Nástroje klavír
Rodiče Hermenegild Jireček
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

Noemi Jirečková byla dcerou Hermenegilda Jirečka, právního a literárního vědce a historika, který mimo jiné také vyučoval češtině korunního prince Rudolfa Habsbursko–Lotrinského a matky Julie, rozené Vokounové. Rodina žila ve vídeňské Schlüsselgasse, nedaleko hlavního nádraží.[2] Od dětství se učila hrát na klavír ve Vídni, už jako dvanáctiletá poprvé vystoupila roku 1886 v Litomyšli a od roku 1891 koncertovala ve Vídni, v Praze, v Brně a v mnoha dalších českých městech. Klavírní hru studovala také ve Výmaru u B. Stavenhagena a roku 1895 absolvovala velké turné s houslovým virtuosem F. Ondříčkem, který si jí velmi vážil. Koncertovala také v Lipsku, kde ji vysoce ocenil dirigent Arthur Nikisch, v roce 1899 v Berlíně a roku 1904 s Českou filharmonií v Praze.[3]

Ve své době byla Jirečková jednou z nejlepších interpretek díla Ludwiga van Beethovena. V roce 1907 však zanechala ze zdravotních důvodů veřejných koncertů a do konce života žila v rodinné vile na Vinicích ve Vysokém Mýtě. Nikdy se neprovdala a zůstala bezdětná, se sestrou Julií se věnovala také fotografii. Její klavírní umění obdivoval ještě Jaroslav Seifert ve svých pamětech.

Ze všech žen, s kterými jsem se v Mýtě setkal, zaujala mě nejvíce Noemi Jirečková. Ještě měla kolem hlavy neviditelný věnec slávy a na staré tváři ve vráskách našel jsem ještě kousíčky její mladé krásy. Kdyby však ani toho nebylo, přitahovala mě i jinak. Byla poslední láskou Jaroslava Vrchlického. Poslední a také nešťastnou, jak jsem brzo poznal z jejího vyprávění. Milostná záře Měsíční sonáty nepadla už na jeho staré čelo.
— Jaroslav Seifert [4]

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Jirečková. Sv. 28, str. 713

ReferenceEditovat

  1. Matrika narozených, 1873-1874, Wien Stadt-Wieden, snímek 82
  2. Vídeňský adresář 1874, Hermengild Jireček
  3. Ottův slovník naučný, heslo Jirečková.
  4. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 406

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat