Wikipedie

NGC 1746

asterismus

NGC 1746 je asterismus v souhvězdí Býka s magnitudou 6,1.[3][6] Od Země je vzdálen přibližně 2 600 světelných let[1] a možná je tvořen dvěma hvězdokupami s označením NGC 1750 a NGC 1758.[7]

NGC 1746
Amatérský snímek NGC 1746
Amatérský snímek NGC 1746
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typasterismus
ObjevitelHeinrich Louis d'Arrest
Datum objevu9. listopadu 1863
Rektascenze5h 3m 50s[1]
Deklinace23°46′12″[1]
SouhvězdíBýk (lat. Tau)
Zdánlivá magnituda (V)6,1[2]
Úhlová velikost42′[1]
Fyzikální charakteristiky
Odhadované stáří440 milionů let[1]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 1746
Collinderův katalogCollinder 57
Melottův katalogMelotte 28
Jiná označeníNGC 1746,[3] Cr 57,[4] Mel 28,[5] OCL 452[3]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování editovat

 
Poloha NGC 1746 v souhvězdí Býka

NGC 1746 se dá na obloze snadno vyhledat i triedrem 7° jihozápadně od jasné hvězdy Nath (β Tauri). Tato část oblohy není příliš bohatá na hvězdy, protože ji zakrývají rozsáhlé husté pásy temných mlhovin, které v souhvězdí Býka tvoří soustavu molekulárních mračen. Pomocí triedru 10x50 je v této oblasti vidět tucet červenooranžových hvězd, které jsou rozprostřené v oblasti o poloměru skoro 1°. Malý dalekohled ukáže v severovýchodní oblasti řetěz trochu jasnějších hvězd, a to blízko dvou oranžových hvězd sedmé a osmé magnitudy, které se při pečlivém pozorování ukážou jako dvojhvězdy. Hojná přítomnost červených obrů ukazuje na pokročilé stáří této skupiny hvězd a ve skutečnosti se zde nenachází žádná modrá hvězda.

Objekt je viditelný ze všech oblastí Země kromě polárních oblastí. Leží blízko ekliptiky, takže je často zakrýván Měsícem nebo zastiňován jasem planet sluneční soustavy.[8]

Historie pozorování editovat

I přes jeho výrazný jas a velkou rozlohu byl objekt NGC 1746 poprvé popsán až v roce 1863, kdy jej pozoroval Heinrich Louis d'Arrest svým čočkovým dalekohledem o průměru 11 palců. John Herschel jej pak přidal mezi poslední objekty svého katalogu General Catalogue of Nebulae and Clusters pod číslem 5349.[9] S polohou NGC 1746 se však překrývají hvězdokupy NGC 1750 a NGC 1758, které objevil William Herschel 26. prosince 1785.[10]

Vlastnosti editovat

NGC 1746 je velmi rozsáhlý objekt, který hostí více než stovku hvězd až do 13. magnitudy. Přesto jde o poměrně málo známý a málo studovaný objekt. V roce 1998 byl zveřejněn fotometrický výzkum, který podrobně prozkoumal tento objekt a dvě hvězdokupy NGC 1750 a NGC 1758, které se přes něj zdánlivě prostírají. Podle tohoto výzkumu nepředstavuje NGC 1746 žádnou fyzickou soustavu hvězd, ale v oblasti objektů NGC 1750 a NGC 1758 potvrdil přítomnost přinejmenším jedné skutečné hvězdokupy.[7]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 1746 na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2019-08-19]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky) 
  2. ↑ SIMBAD.
  3. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1746 [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2019-08-19]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky) 
  5. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 20119-08-19]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  6. ↑ FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 1746 [online]. SEDS.org [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b GALADI-ENRIQUEZ, D.; JORDI, C.; TRULLOLS, E.; RIBAS, I. Astronomy and Astrophysics. S. 471–478. Astronomy and Astrophysics [online]. Květen 1998 [cit. 2019-08-19]. Roč. 333, s. 471–478. Dostupné online. Bibcode 1998A&A...333..471G. (anglicky) 
  8. ↑ Deklinace 24° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 66° od severního nebeského pólu. Severně od 66° severní šířky je tedy tento objekt cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 66° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. ↑ SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1746 (= OCL 452 (and ? = NGC 1750 ?)) [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1750 (? = NGC 1746, or just part of that object ?) [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 

Externí odkazy editovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 1746 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1746 [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Býk [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  • SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1746 [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=NGC_1746&oldid=22203270“