Mydlářka
Mydlářka (Šárkovský dvůr, Turkova) je zaniklá usedlost v Praze 6-Dejvicích v ulici Na Vlčovce, která stála mezi usedlostmi Hadovka a Vlčovka. V letech 1958-1987 byla chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.[1] Zanikla při výstavbě Hotelu Praha.
| Mydlářka | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 18. století |
| Přestavba | kolem 1850, 1941, 1968 |
| Zánik | po 1970 |
| Poloha | |
| Adresa | Na Vlčovce, původní č.p. 12, Praha 6 - Dejvice,  Česko |
| Ulice | Na Vlčovce |
| Souřadnice | 50°6′2,63″ s. š., 14°22′50,37″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
V místech Mydlářky stály dva dvorce, které do roku 1320 patřily nejvyššímu purkrabství. Od purkrabství je získalo proboštství kostela pražského, které o ně přišlo v období husitských válek. Dvory se dostaly opět do rukou nejvyššího purkrabství a to je pronajímalo do dědičného nájmu s právem prodeje (emfyteuticky). Menší z dvorů vlastnil koncem 15. století měšťan Starého Města zámečník Jakub Dousek. Dousek rozprodal pozemky za účelem zakládání vinic, kterých bylo vysazeno 81 strychů a purkrabství z nich dostávalo roční nájem.
Větší z dvorů patřil Janu Šárkovi, od kterého jej roku 1512 koupil Viktorin Votík. Votík přikoupil zbytek menšího dvora, 3 strychy vinice zvané Havlova a v místech Mydlářky založil lis. Dvory jako svobodné chtěl roku 1536 prodat, protože však zatajil, že jsou manské, došlo k soudu a z prodeje sešlo.
Koncem 16. století dvory držel rod Hasištejnů z Lobkovic. Roku 1594 byl Jiří Hasištejnský z Lobkovic odsouzen k vězení a ztrátě majetku. Dvory propadly císaři a ten je daroval úřadu nejvyššího komořího. Později dvory s vinicí a lisem vlastnil primátor Starého Města Mikuláš František Turek z Roznthálu (1643–1672). Přikoupil vinici Sušickou o rozloze 4 strychy a postavil hospodářský dvůr jako základ budoucí usedlosti.
V zápisu o prodeji usedlosti a pozemků z roku 1740 hradčanskému mydláři Janu Pompejovi je uváděno obytné stavení, chlévy, stodoly a vinný lis. Po roce 1742 však budovy vyhořely a po jejich opravě již vinice obnovena nebyla. Od roku 1818 vlastnila usedlost rodina Pechiů, která obytnou budovu kolem poloviny 19. století klasicistně přestavěla. Pechiovi drželi dvůr do začátku 20. století.
Po roce 1945 editovat
Po skončení války byly v budovách umístěny sklady a různé provozovny a v hlavní budově sídlilo podnikové ředitelství Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii. Vše zaniklo po roce 1970 při výstavbě Hotelu Praha.
Popis editovat
Obdélný dvůr uzavíralo přízemní podélné hospodářské stavení, jehož průjezdem se procházelo do druhého dvora. Ve druhém dvoře stála obytná jednopatrová budova s vysokou střechou s řadou vikýřů.
Dochovalo se editovat
Z usedlosti se zachovaly pouze sklepní prostory a část původní zahrady - parcela č. 3161/7 (park) a 3161/27 (sklepy a část parku). Park je hodnotný z hlediska dendrologické skladby.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Venkovská usedlost - předměstská, Mydlářka. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000153277, rejstříkové číslo ÚSKP 41173/1-1932. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online
Literatura editovat
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 195-196
Související články editovat
Externí odkazy editovat
- Mydlářka. Město Praha, Odbor památkové péče, Dejvice
- Ortofotomapy. Hlavní město Praha
- Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 9. Vydáno v květnu 1910. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum