Mutina († 26. října 1108[pozn. 1]) byl český velmož a litoměřický kastelán z rodu Vršovců.

Mutina
Úmrtí 26. října 1108
Rod Vršovci
Otec Božej

ŽivotEditovat

 
Památník rodu Vršovců ve Vraclavi

Mutina je poprvé zmiňován k roku 1096, kdy byl vyhnán z Čech knížetem Břetislavem II. Tehdy kníže Břetislav II. bojoval na straně Vladislava I. Hermana proti Zbyhněvovi v Polsku a kvůli podezření, že Mutina jednal s nepřítelem, ho Břetislav nechal vykázat ze země a odňal mu funkci kastelána v Litoměřicích. Vypovězen byl rovněž Božej, další čelný představitel rodu Vršovců. Posléze však byli oba přijati na polském dvoře.[4]

A když již byl založen řečený hrad Kamenec, kníže Břetislav, než odtud odjel, pojav stranou Mutinu, syna Božejova, svého pobočníka a důvěrníka, vytýkal mu mnohé věci, jimiž ho častokrát urazil, a řekl: „Já, kdybych se nebál uraziti Boha, věru bych ti dal vyloupiti oči, jak sis zasloužil; ale nechci tomu, protože je veliký hřích, co prst Boží učinil na člověku.“ A propustiv s ním toliko dva bojovníky, vzdálil ho od svého obličeje a boku, a poslav ho do Čech, dal zabaviti všechno jeho jmění.
— Kosmova kronika[5]

Před Vánoci roku 1100 byl spáchán atentát na knížete Břetislava II., a ačkoli není zosnovatel přímo znám, nařčení padlo na Mutinu a Božeje.[6] Jakmile se vlády v knížectví chopil Bořivoj II. v roce 1100, Mutina společně s Božejem přispěchali zpět do Čech, kde jim na jejich žádost Bořivoj II. navrátil úřady litoměřického kastelána a žateckého purkrabího.[7] Později se ale Svatoplukovi Olomouckému podařilo vzbudit v Bořivojovi II. nedůvěru k Mutinovi a Božejovi, již měli být dle Bořivojova plánu potrestáni. Mutinovi a Božejovi se ovšem povedlo utéct k Bořivojovu bratrovi Vladislavovi, kterého Mutina s Božejem vyzývali k zásahu proti Bořivojovi. Vladislav proto poslal pro Svatopluka Olomouckého, jenž sesadil Bořivoje z trůnu a 14. května 1107 Svatopluk usedl na český knížecí stolec.[8]

V září 1108 uspořádal římský král Jindřich V. tažení do Uher, jehož se zúčastnil i kníže Svatopluk Olomoucký, správou země pověřil Mutinu a palatina Vacka. U česko-polského pomezí však polský kníže Boleslav III. Křivoústý, spojenec uherského krále, připravil své vojsko a posléze začal postupovat do Čech. Mutina s Vackem se kvůli polské přesile stáhli hluboko do vnitrozemí, Poláci nakonec poplenili Kladsko a vtrhli i na Hradecko, později ale polská armáda odešla.[9][10] Mutina se během těchto potyček odvážil sejít se svým strýcem Nemojem a navazoval patrně i kontakty s Bořivojem II., pobývajícím v Polsku. Velmož Vacek tak informoval knížete Svatopluka o Mutinově zradě.[11] To vyvolalo rozzuření u knížete Svatopluka, který k 26. říjnu roku 1108 svolal shromáždění velmožů do hradu Vraclavi, kde Mutinovi vyčetl jeho zradu. Přikázal ho neprodleně popravit. Smrt se nevyhnula ani Mutinovým synům a dalším příbuzným, ostatní Vršovce nechal Svatopluk zatknout.[12][13]

Zaznělo zmatené reptání a svým souhlasem rozpálili ducha knížete, hněvem hořícího, aby se ještě více rozhořel. Vtom dal kníže po straně pokyn přítomnému katu, jenž byl do jeho záměru zasvěcen, a vyšel ven. Ten se ihned vrhl na Mutinu, jenž nic takového netušil. Jak podivná byla trpělivost toho kmeta! Při dvou ranách seděl bez pohnutí, a při třetí, když se pokusil vstáti, byl zabit.
— Kosmova kronika[14]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Datum Mutinovy smrti neuvádějí historici zcela jednotně, záleží na interpretaci pramenů. Václav Novotný soudil, že k vraždění ve Vraclavi (a tedy i k zabití Mutiny) došlo 27. října 1108.[1] Stejné datum je i v knize Františka Čapky.[2] Naproti tomu Marie Bláhová uvádí datum 26. října 1108.[3]

ReferenceEditovat

  1. NOVOTNÝ, Václav. České dějiny Dílu I. část 2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1249 s. S. 456. 
  2. ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 1998. 815 s. ISBN 80-85983-51-6. S. 64. 
  3. BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 496. 
  4. BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 479. [Dále jen: Velké dějiny]. 
  5. Kosmas. Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina. Praha: Melantrich, 1947. 228 s. Dostupné online. S. 146–147. [Dále jen: Kosmova kronika]. 
  6. Velké dějiny, s. 486
  7. ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí (1034–1198). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 674 s. ISBN 80-7106-196-4. S. 129. [Dále jen: Čechy knížecí]. 
  8. Velké dějiny, s. 492
  9. NOVOTNÝ, Václav. České dějiny Dílu I. část 2. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1249 s. S. 451–453. [Dále jen: České dějiny]. 
  10. Velké dějiny, s. 495–496
  11. Čechy knížecí, s. 132–133
  12. České dějiny, s. 454–455
  13. Velké dějiny, s. 496
  14. Kosmova kronika, s. 168

LiteraturaEditovat