Mustafa Hilmi Hadžiomerović

sarajevský muftí a reisu-l-ulema Islámského společenství v Bosně a Hercegovině

Mustafa Hilmi-efendija (Hadži)Omerović (1816 Kulen Vakuf, osmanská říše10. února 1895 Sarajevo, Bosna a Hercegovina) byl sarajevský muftí a reisu-l-ulema Islámského společenství v Bosně a Hercegovině.

Mustafa Hilmi Hadžiomerović
Narození1816
Kulen Vakuf
Úmrtí10. února 1895 (ve věku 78–79 let)
Sarajevo
NárodnostBosňáci
Povolánímuftí
Nábož. vyznáníislám
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Pocházel ze starobylé rodiny Omićů z Bosenské krajiny, která často střídala příjmení (ta se v Bosně a Hercegovině ustálila za rakousko-uherské okupace po roce 1878). Sám používal příjmení Omerović, nejčastěji s přídomkem hadži, odkazujícím na vykonanou náboženskou pouť jeho otce Omera do Mekky.

Mekteb, nižší islámskou školu, navštěvoval v rodném městě. Krátce se vzdělával medrese, vyšší islámské škole, v Prijedoru, pak navštěvoval Gazi Husrev-begův hanikah v Sarajevu. Jeho učitelem byl vzdělanec Mehmed-efendija Kučuk (Küçük), navštěvoval též přednášky sarajevského muftího Muhameda Šakir-efendiji Muidoviće a Muhamed-efendiji Telalagiće. Roku 1837 se vypravil za studiem do Istanbulu. Po patnácti letech se rozhodl vrátit do vlasti. Na cestě do Bosny mu bylo nabídnuto místo učitele, muderrise, v medrese ve městě (Bosanski) Novi, ale nakonec dal přednost jiné nabídce, vykonávat stejné povolání v sarajevské Gazi Husrev-begově medrese (1853–1888). Do toho obsadil post imáma v Arebi-Atik mešitě. Někdy na přelomu let 1855 a 1856 byl jmenován sarajevským muftím (nominálně jím zůstal do 1893).[1][2]

Roku 1882 byl rakousko-uherskými okupačními úřady vybrán za prvního reisu-l-ulemu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině.[3] Na tomto postu setrval do roku 1893, kdy ze zdravotních důvodů rezignoval. Jeho místo zaujal Mehmed Teufik-efendija Azabagić.[4] Při návštěvě muslimského advokáta Jusuf-bega Filipoviće v Sarajevu 8. února 1895 upadl do bězvědomí[5] a o dva dny později zemřel[6]. Pohřeb se uskutečnil hned 11. února, přičemž zádušní mše za neboštíka proběhla v Gazi Husrev-begově mešitě.

Duchovní byl nositelem řady vyznamenání, roku 1887 např. obdržel řád Františka Josefa I. třídy, velkokříž – velkostuha.[7][8]

Omerović přivedl na svět osm dětí, z tohot tři syny. Jeho starší syn Mehmed Refik-efendija Muftić (1854–1916) byl hlavním mudarrisem v Gazi Husrev-begově medrese (1888–1916) a nejmladší syn Salim-efendija Muftić (1876–1938) zastával úřad sarajevského muftího (1914–1930) a předsedy Ulema-medžlisu v Sarajevu Islámského společenství (1930–1936). Prostřední syn Omer, zemský úředník, si vzal za manželku Rafiju, dceru Mehmeda Teufik-efendiji Azabagiće.[9]

ReferenceEditovat

  1. NESIMOVIĆ, Hamdija. Obilježene 134 godine od ustoličenja prvog reisu-l-uleme Mustafe Hilmi-ef. Hadžiomerovića. www.preporod.com [online]. [cit. 2017-04-26]. Dostupné online. (bosensky) [nedostupný zdroj]
  2. Mustafa Hilmi ef. Omerović. Bošnjak. 14. 2. 1895, roč. 5, čís. 7, s. 3. 
  3. Svečana instalacija Reis-ul-Uleme i članova Medžlisa Ulema u Sarajevu. Sarajevski list. 15. 12. 1882, roč. V, čís. 150, s. 2. 
  4. Instalacija novoimenovanog reis-el-uleme. Sarajevski list. 22. 11. 1893, roč. XVI, čís. 138, s. 2–3. 
  5. Lične vijesti. Sarajevski list. 10. 2. 1895, roč. XVIII, čís. 17, s. 2. 
  6. Čitula. Sarajevski list. 13. 2. 1895, roč. XVIII, čís. 18, s. 1–2. 
  7. Zvanično. Sarajevski list. 17. 8. 1887, roč. X, čís. 95, s. 1. 
  8. Previšnje odlikovanje. Sarajevski list. 19. 8. 1887, roč. X, čís. 96, s. 1. 
  9. Svatovi. Sarajevski list. 27. 11. 1889, roč. XII, čís. 141, s. 2.