Wikipedie

Model systémů vnitřní rodiny

(přesměrováno z Model systémů vnitřní rodiny (ISF))

Model systémů vnitřní rodiny (IFS – Internal Family Systems Model) je integrativní psychoterapeutický přístup, který v 80. letech vyvinul Richard C. Schwartz.[1][2] Kombinuje systémové myšlení s názorem, že mysl se skládá z relativně oddělených částí (podosobností), z nichž každá má své vlastní jedinečné kvality a úhly pohledu. IFS využívá psychologii systémů (systems psychology) způsobem, jakým byla vyvinuta pro rodinnou terapii, aby pochopila, jak jsou tyto podosobnosti organizovány. [3]

Části mysli

editovat
Související informace naleznete také v článcích Personifikace a Podosobnost.

Model IFS předpokládá, že mysl sestává z více částí, jejichž základem je jedincovo jádro či pravé Já (Self). Každá z částí má svou vlastní perspektivu, zájmy, vzpomínky a úhel pohledu. Podoboně jako skuteční členové rodiny, i tyto vnitřní části člověka mohou převzít extrémní role. Základním principem modelu IFS je předpoklad, že každá část má pozitivní záměr, a to i v případech, kdy jsou její akce kontraproduktivní a způsobují dysfunkci. Podle modelu IFS není třeba s těmito částmi bojovat, k něčemu je nutit nebo je dokonce eliminovat – používané metody naopak podporují vnitřní propojení a harmonii, aby se mysl vrátila do rovnováhy.

IFS terapie si klade za cíl léčit poraněné části mysli a obnovit duševní rovnováhu. Prvním krokem jejich léčby je přístoupit k jádru Já, a z tohoto místa jim následně porozumět.

V modelu IFS se části mysli rozlišují na tři obecné typy: [4]

  1. Vyhnanci (Exulanti) představují psychické trauma, často pocházející z dětství, a nesou v sobě bolest a strach. Tito vyhnanci se mohou stát izolovanými od ostatních částí a polarizovat tak celý systém. Manažeři a Hasiči se snaží chránit vědomí člověka tím, že zabraňují tomu, aby se bolest Vyhnanců dostala do povědomí osoby. [5]
  2. Manažeři přebírají preemptivní, ochrannou roli. Ovlivňují způsob, jakým osoba interaguje s vnějším světem – chrání ji před újmou a zabraňují tomu, aby bolestivé nebo traumatické zážitky zaplavily její vědomí.
  3. Hasiči se objevují tehdy, když se Vyhnanci "vzbouří" a vyžadují pozornost. Snaží se odvést pozornost od zranění a studu Vyhnanců, což v životě osoby vede k impulzivnímu a/nebo nevhodnému chování, jako je například přejídání, užívání drog nebo násilí. Také toho mohou dosahovat nadměrným zaměřením pozornosti na rafinovanější činnosti, jako je workoholismus nebo nadměrné užívání léků.

Vnitřní systém

editovat

Terapie IFS se zaměřuje na vztahy mezi rozličnými částmi mysli a jádrem Já. Cílem je vytvořit kooperativní a důvěřivý vztah mezi Já a každou částí.

Existují tři primární typy vztahů mezi částmi mysli: ochrana, polarizace a spojenectví. [6]

  1. Ochranu zajišťují Manažeři a Hasiči. Mají v úmyslu ušetřit Vyhnance před újmou a chránit jedince před jejich bolestí.
  2. Polarizace se vyskytne mezi dvěma částmi, které mezi sebou bojují o to, jak se člověk cítí nebo chová v určité situaci. Každá z těchto částí věří, že jedinec musí jednat tak, jak jedná, aby kontrovala extrémní chování té druhé části. IFS má metodu pro práci s takovými polarizovanými částmi.
  3. Aliance se utváři mezi dvěma různými částmi v případech, kdy spolupracují na dosažení stejného cíle.

Metoda IFS

editovat

IFS praktici uvádějí dobře definovanou terapeutickou metodu pro individuální terapii, jež stojí na následujících principech (v tomto popisu se termínem "Ochránce" myslí buď Manažer nebo Hasič):

  • Části mysli zastávající extrémní role nesou „břemena“. Jedná se o bolestivé emoce nebo negativní přesvědčení, které na sebe tyto části vzaly v důsledku minulých škodlivých zkušeností, často již v dětství. Tato břemena ale nejsou daným částem vlastní – cílem IFS terapie je tyto části „zbavit břemena", což jim umožňuje převzít svou přirozenou zdravou roli.
  • Já je činitelem psychologického léčení. Terapeuti pouze pomáhají svým klientům zpřístupnit Já a zůstat v něm. Poskytují jim vedení na této cestě.
  • Ochránci se obvykle nemohou vzdát své ochranné role a transformovat se, dokud se Vyhnanci nezbaví břemena.
  • Dokud klient nezíská povolení od Ochránců, kteří ho chrání, nedojde k žádnému pokusu pracovat s Vyhnanci. To údajně činí metodu IFS relativně bezpečnou i při práci s traumatizovanými částmi.
  • Já je přirozeným vůdcem vnitřního systému. Nicméně kvůli minulým škodlivým incidentům nebo vztahům zasáhli Ochránci a převzali toto vůdcovství. Jeden Ochránce za druhým se aktivují a přebírají vedení, což způsobuje výše zmiňované dysfunkční chování. Ochránci jsou navíc také často v konfliktu mezi sebou navzájem, což vede k vnitřnímu chaosu nebo stagnaci. Cílem uzdravení je dosáhnout toho, aby Ochránci důvěřovali Já a dovolili mu opět řídit systém a vytvářet vnitřní harmonii.

Prvním krokem je tedy pomoci klientovi získat přístup k Já. V dalším kroku se Já seznámí s Ochráncem (popř. s vícero Ochránci), jeho pozitivním záměrem a vytvoří si s ním důvěryhodný vztah. Následně klient se svolením Ochránce (či Ochránců) přistoupí k Vyhnancům, aby odhalil incident nebo špatný vztah z dětství, který je zdrojem břemene (či břemen), které nese. Vyhnanec je vytažen z minulé situace a veden k uvolnění svých břemen. Nakonec se Ochránce může vzdát své ochranné role, která mnohdy vede k impulzivnímu chování, a převzít roli zdravou. [7]

Kritika

editovat

Terapeuti Sharon A. Deacon a Jonathan C. Davis tvrdí, že práce částmi mysli může být „pro klienty emocionální a vyvolávající úzkost“. Dále se domnívají, že metoda IFS nemusí dobře fungovat s klienty trpícími bludy, paranoiou či schizofrenií, kteří nemusí být zakotveni v realitě a tudíž by mohli nesprávně zacházet s představou „částí mysli“.[8]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Internal Family Systems Model na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MINOR, Amanda J. The SAGE Encyclopedia of Marriage, Family, and Couples Counseling. Redakce Carlson Jon. [s.l.]: SAGE Publications, 2016. ISBN 978-1-4833-6956-3. Kapitola Internal Family Systems Model. (anglicky) 
  2. ↑ LOGAN, Sadye L. M. Encyclopedia of Social Work. Redakce Mizrahi Terry. [s.l.]: Oxford University Press, USA, 2008. Dostupné online. ISBN 9780195306613. Kapitola Family: Overview, s. 2:175–182. (anglicky) 
  3. ↑ BURGOYNE, Nancy. Encyclopedia of Couple and Family Therapy. Redakce Lebow J.. [s.l.]: Springer International Publishing, 2018. ISBN 978-3-319-15877-8. DOI 10.1007/978-3-319-15877-8_927-1. Kapitola Schwartz, Richard C, s. 1–2. (anglicky) 
  4. ↑ SCOTT, Derek. Principles and practice of grief counseling. Redakce Winokuer Howard. [s.l.]: Springer Publishing Company, 2012. ISBN 9780826108739. Kapitola Grief and the Internal Family System, s. 168–169. 
  5. ↑ SWEEZY, Martha. The Teenager's Confession: Regulating Shame in Internal Family Systems Therapy. American Journal of Psychotherapy. April 2011, s. 179–188. DOI 10.1176/appi.psychotherapy.2011.65.2.179. PMID 21847894. (anglicky) 
  6. ↑ CARLISLE, Robert M. The SAGE Encyclopedia of Theory in Counseling and Psychotherapy. Redakce Neukrug Edward S.. [s.l.]: SAGE Publications, 2015. ISBN 978-1-4833-4649-6. Kapitola Internal Family Systems Model, s. 567–569. (anglicky) 
  7. ↑ KOLK, Bessel A. Van der. The Body Keeps the Score: Brain, Mind, and Body in the Healing of Trauma. [s.l.]: Penguin Books, 2015. Dostupné online. ISBN 978-0-14-312774-1. OCLC 861478952 S. 286. (anglicky) 
  8. ↑ DEACON, Sharon A.; DAVIS, Jonathan C. Internal Family Systems Theory: A Technical Integration. Journal of Systemic Therapies. March 2001, s. 45–58. DOI 10.1521/jsyt.20.1.45.19410. 

Literatura

editovat

V češtině:

  • Schwartz, Richard C. (2023). Tohle všechno jsem já: terapie systémů vnitřní rodiny. Přeložila Lenka Volavková. Spektrum (Portál). Praha: Portál.

V angličtině:

  • Schwartz, Richard C. (2023) [2001]. Introduction to the internal family systems model. Louisville, CO: Sounds True.
  • Holmes, Tom (2007). Parts Work: An Illustrated Guide to Your Inner Life. Winged Heart Press.
  • Breunlin, Douglas C.; Schwartz, Richard C.; Kune-Karrer, Betty Mac (1992). Metaframeworks: transcending the models of family therapy. The Jossey-Bass.
  • Nichols, Michael P.; Schwartz, Richard C. (2006) [1984]. Family therapy: concepts and methods (7th ed.). Boston, MA: Pearson Education/Allyn & Bacon.
  • Ecker, Bruce; Ticic, Robin; Hulley, Laurel (2012). Unlocking the emotional brain: eliminating symptoms at their roots using memory reconsolidation. New York: Routledge.
  • Sweezy, Martha; Ziskind, Ellen L., eds. (2013). Internal family systems therapy: new dimensions. New York: Routledge.
  • Papernow, Patricia L. (2013). Surviving and thriving in stepfamily relationships: what works and what doesn't. New York: Routledge.
  • Mones, Arthur G. (2014). Transforming troubled children, teens, and their families: an internal family systems model for healing. New York: Routledge.
  • Fisher, Janina (2017). Healing the fragmented selves of trauma survivors: overcoming internal self-alientation. New York: Routledge.
  • Grabowski, Amy Yandel (2017). An internal family systems guide to recovery from eating disorders: healing part by part. New York: Routledge.
  • Spiegel, Lisa (2017). Internal family systems therapy with children. New York: Routledge.
  • Sweezy, Martha; Ziskind, Ellen L., eds. (2017). Innovations and elaborations in internal family systems therapy. New York: Routledge.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Model_systémů_vnitřní_rodiny&oldid=23920854“