Mlýnský kopec je vrchol v České republice ležící v pohoří Orlické hory.

Mlýnský kopec
Mlýnský kopec v popředí vpravo
Mlýnský kopec v popředí vpravo

Vrchol542[1] m n. m.
Prominence26 m ↓ JV sedlo
Izolace0,6 km → Javorně
Poloha
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
PohoříOrlické hory / Mladkovská vrchovina / Pastvinská vrchovina
Souřadnice
Mlýnský kopec
Mlýnský kopec
PovodíTichá Orlice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geomorfologické zařazení

editovat

Mlýnský kopec se nachází v geomorfologickém celku Orlické hory, podcelku Mladkovská vrchovina a okrsku Pastvinská vrchovina.[2] Jedná se o jediný vrchol Mladkovské vrchoviny, který se nachází na východním břehu Tiché Orlice.

Mlýnský kopec se nachází v jihovýchodním cípu Orlických hor v obci Těchonín asi 4 km severně od města Jablonné nad Orlicí. I když je poněkud utopen mezi okolními vyššími vrcholy, je od svého okolí zřetelně oddělen. Pouze na jihovýchodě se nachází nepříliš hluboké sedlo s nadmořskou výškou asi 515 metrů.[1]

 
Mlýnský kopec na pozadí vrchu Studeného

Vodstvo

editovat

Mlýnský kopec se nachází v povodí Tiché Orlice, která protéká pod jeho západním svahem. Pod severním svahem protéká její levý přítok Těchonínský potok.

Vegetace

editovat

Vrchol Mlýnského kopce pokrývá louka a tudíž je z něho dobrý kruhový rozhled. Výhled je ovšem pouze jen na obec Těchonín a nejbližší vrcholy Orlických hor, které Mlýnský kopec převyšují.

Významné stavby

editovat

Do úbočí Mlýnského kopce se šplhá zástavba obce Těchonín, v jižním svahu se pak nachází areál výzkumného ústavu Armády České republiky.

Komunikace

editovat

Sedlem jihovýchodně od vrcholu prochází silnice II/311, západním svahem pak železniční trať Ústí nad Orlicí – Międzylesie. Nachází se zde i těchonínská výhybna a železniční zastávka. Vrcholovým prostorem prochází modře značená turistická trasa 1858 ze Suchého vrchu do Studeného. Přímo na kótu žádná cesta nevede.

Reference

editovat
  1. a b Základní mapa ČR 1 : 25 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  2. Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006, ISBN 80-7011-913-6)

Externí odkazy

editovat