Wikipedie

Mistr votivního oltáře ze St. Lambrecht

Mistr votivního oltáře ze St. Lambrecht (něm. „Meister der St. Lambrechter Votivtafel“ nebo „Meister der Votivtafel von St. Lambrecht“) byl pravděpodobně rakouský malíř pozdní gotiky, aktivní v letech 1410 - 1440, patrně ve Vídni nebo ve Vídeňském Novém městě.

Mistr votivního oltáře ze St. Lambrecht
Narození15. století
Úmrtí15. století
Povolánímalíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Malíř se pravděpodobně vyučil ve Vídni u „Mistra Narození Páně“, [1] nebo tam přišel na své tovaryšské cestě.

Odborná literatura se již dávno snažila identifikovat anonymního malíře se jmény některých jeho současníků (Hans von Judenburg[2], Hans von Tübingen[3]) V posledních desetiletích byli vysledováni další malíři, kteří mohli být členy větší dílny (Meister der Darbringungen, Meister der Mondsichel-Madonna, Meister der Worcester-Kreuztragung) nebo dokonce skupina, nazvaná velká vídeňská (Wiener Grosswerkstatt). Malíři vyškolení v předních českých či moravských dílnách opouštěli během druhého desetiletí 15. století centra kvůli nejisté existenci- obrazoborectví hlásanému náboženskými reformátory. Prchali do klidnějších měst, Znojma či Jihlavy, která patřila Albrechtovi II. Habsburskému, ale i do Vídně.[4]

Dílo

editovat
 
Votivní obraz ze St. Lambrecht
  • Votivní obraz ze St. Lambrecht Jméno anonymního umělce se odvozuje z deskového obrazu, který byl roku 1640 objeven v kostele sv. Petra v benediktinském opatství St. Lambrecht ve Štýrsku. Mnohafigurová kompozice se skládá ze dvou scén: v levé části nehybná a majestátní Madona Ochranitelka ukrývá pod pláštěm dvě čtveřice klečících obyvatel, pravou rukou žehná prelátovi v zeleném plášti. Byl identifikován s tehdejším opatem kláštera, Heinrichem II. Moykerem (vládl v letech 1418-1452). Před madonou klečí svatá Hedvika s modelem kostela v rukou. Vpravo se odehrává bitva. Podle některých autorů jde o vítězství uherského krále Ludvíka I. Velikého z Anjou nad otomanskými Turky a Bulhary roku 1377. Podle Othmara Wonische jde o bitvu u Radkersburgu, v níž nad Osmany zvítězilo rakouské vojsko s pomocí Chorvatů 5. října roku 1418. V tom případě by vyobrazený vůdce na bílém koni byl vévoda Arnošt Habsburský, zvaný Železný. Královskou korunu místo knížecí čepice lze vykládat jako vizi jeho budoucnosti.[5] Levá strana kompozice je charakteristická klidem, zářivým koloritem, jemnými formami a lyrickým výrazem tváří Panny Marie i sv. Hedviky. Teoretikové umění se shodují, že jde o dílo čelného malíře té doby, který v Rakousku prodlužuje tradici „Krásného slohu“. K analogiím těchto votivních kompozic patří oltářní triptych z Roudnice nad Labem.[6] Bitevní scéna se zlostnými a dramaticky gestikulujícími muži je již typická pro následující období, se vzorem v oltářním triptychu sv. Kříže z Olomouce.[7]
 
Epitaf zlatníka Zikmunda Walocha, 1434
 
Svatá Trojice
 
Hans von Tübingen (?): Ukřižování
 
Nesení kříže
  • Epitaf zlatníka Zikmunda Walocha je také votivní obraz, Waloch a jeho manželka klečí s votivními nápisovými páskami v rukou před trůnem Panny Marie; žehná jim dítě Ježíš a za nimi stojí jejich svatí patroni, svatá panna Barbora a svatý apoštol Juda Tadeáš (?) (Národní galerie v Praze). Kompozice a forma svědčí o blízkém vztahu tohoto malíře (nebo malířů) ke dvoru Albrechta II. Habsburského (1397-1439).

Pešina připsal oba obrazy Hansi von Tübingen, spolu s Ukřižováním z Rakouské národní galerie Belvedere ve Vídni, které řadí chronologicky před Epitaf zlatníka Walocha, a Ukřižováním z Lince, které na něj stylově navazuje. Shledával vývoj malířského stylu k uměřenosti, ztlumení expresivity, volnějšímu sjednocení prostoru, změkčení drapérií a lehčí paletě. Barevná škála pozdních děl je tlumená, téměř křídová a posunutá ke studeným tónům.[8]

Připsané obrazy

editovat
  • Votivní obraz ze St. Lambrecht, kolem 1430, Universalmuseum Joanneum, Alte Galerie, Graz[9]
  • Epitaf zlatníka Zikmunda Walocha, 1434, olejová tempera na smrkové desce, 148 x 114 cm, Národní galerie v Praze, získán roku 1945 ze zámku Hennersdorf na Opavsku
  • Svatá Trojice, kolem 1430, Kunsthistorisches Museum, Vídeň[10]
  • Trůn milosrdenství (Trůn Boží moudrosti), 1430-1440, vaječná tempera na křídovém podkladu, 118,1 × 114,9 cm, National Gallery, Londýn, zakoupeno roku 1922 [11] střední deska polyptychu z hradní kaple Rastenberg v obci Rastenfeld v okrese Kremže-venkov v dolním Rakousku, čtyři postranní desky se tam dochovaly.
  • Kristus na hoře Olivetské, 1430-1440, Museum Unterlinden, Colmar
  • Nesení kříže, Rakouská národní galerie Belvedere, Vídeň
  • Hans von Tübingen (?):Ukřižování, Rakouská národní galerie Belvedere, Vídeň

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Master of the Saint Lambrecht Votive Altarpiece na anglické Wikipedii, Meister der St. Lambrechter Votivtafel na německé Wikipedii a Mistrz Ołtarza św. Lambrechta na polské Wikipedii.

  1. ↑ Čechy a střední Evropa 1200-1550: dlouhodobá expozice Sbírky starého umění Národní galerie v Praze v klášteře sv. Anežky České. Příprava vydání Štěpánka Chlumská. druhé upravené a doplněné. vyd. Praha: Národní galerie, 2014. 158 s. ISBN 978-80-7035-569-5. S. 64. 
  2. ↑ B. Karl Garzarolli-Thurnlackh: Zur Identität des Votivtafelmeisters von St. Lambrecht mit Hans von Judenburg. In: K. Cernohorsky (Hrsg.): Festschrift zum sechzigsten Geburtstage von E. W. Braun. Dr. Benno Filser Verlag, Augsburg/Wien 1931, s. 47
  3. ↑ K. Oettinger: Hans von Tübingen und seine Schule. Deutscher Verein für Kunstwissenschaft, Berlin 1938
  4. ↑ Milena Bartlová,Poctivé obrazy.(Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400-1460). Praha, Argo 2001, s. 126-127, 135
  5. ↑ Othmar Wonisch: Die vorbarocke Kunstentwicklung der Mariazeller Gnadenkirche - dargestellt im Lichte der Geschichte, der Legenden und Mirakel, In: Forschungen zur geschichtlichen Landeskunde der Steiermark, Band 19, Verlag der Historischen Landeskommission, Graz 1960, s. 12, 93; táž teorie v katalogu výstavy Gotik in Steiermark. 1972
  6. ↑ Milena Bartlová, Poctivé obrazy.(Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400-1460). Praha, Argo 2001, s. 185
  7. ↑ dříve nazývaném Rajhradský oltář, srov. Milena Bartlová, Poctivé obrazy.(Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400-1460). Praha, Argo 2001, s. 306-308
  8. ↑ Pešina J, 1962, č. 2 a 3.
  9. ↑ O. Schwarz: Kunst des Mittelalters, Katalog des Landesmuseums Joanneum, Graz 1955, s. 46
  10. ↑ Svatá trojice
  11. ↑ Národní galerie v Londýně, webová stránka obrazu

Literatura

editovat
  • Milena Bartlová, Poctivé obrazy.Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400-1460. Praha, Argo 2001
  • Jiří Fajt, Štěpánka Chlumská (ed,), Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 64-65, č. k. 76
  • Jaroslav Pešina, German Painting of the 15th and 16th Centuries, Artia Praha 1962
  • O. Black: Art of the Middle Ages, the catalog of the National Museum Joanneum Graz 1955, p 46
  • L. Baldass: On the chronology, workshop leadership style and derivation of the master of St. Lambrecht votive tablet. In: Church Art VI, 1934, S 104-106

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mistr_votivního_oltáře_ze_St._Lambrecht&oldid=23383726“