Otevřít hlavní menu
Vyobrazení minstrelů na miniatuře z 13. století

Minstrel (žakéř) byl středověký evropský bard, který zpíval písně, jež vyprávěly příběhy o vzdálených místech a o skutečných či smyšlených historických událostech.

Ačkoli minstrelové skládali vlastní příběhy, často si vypůjčovali a vylepšovali i písně svých kolegů.[1] Obvykle si je na svém dvoře drželi panovníci či příslušníci vyšší společnosti. Jak však rostla kultivovanost šlechtických a panovnických dvorů, byli minstrelové postupně nahrazováni trubadúry. Z mnohých se pak stávali potulní pěvci, kteří své umění předváděli na veřejných prostranstvích a v krčmách. Jejich obliba se udržela až do 15. století, kdy začala působením renesančních vlivů klesat.
Na tradici minstrelů později navázali šumaři a kočovní umělci, kteří šířili kulturu po venkově až do počátků 20. století. Jejich novodobými pokračovateli jsou do jisté míry současní buskeři, tedy pouliční umělci.

Obsah

HistorieEditovat

Minstrelové byli původně dvorními služebníky, jejichž úkolem bylo bavit pána a jeho dvořany zpěvem rytířských eposů (francouzsky chansons de geste) či jejich místní obdobou.
Výraz minstrel je odvozen ze starofrancouzského slova ménestrel (či menesterel nebo menestral), které pochází z italského ministrello (též menestrello), jež vzniklo ze středověkého latinského označení pro poddaného ministralis.[zdroj?]

V Paříži vznikl minstrelský cech již v roce 1321, zatímco v Anglii byli královští minstrelové organizováni do cechu až v roce 1469.

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. A history of English literature: in a series of biographical sketches, By William Francis Collier

Externí odkazyEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minstrel na anglické Wikipedii.