Otevřít hlavní menu

Milan Polák

československý člen Slovenské Národní Rady, člen československého Národního shromáždění, pedagog a politik slovenské národnosti

Milan Polák (17. srpna 1897 Čadca2. srpna 1951 mezi obcemi Kostolná a Záblatie[1]) byl slovenský a československý voják, účastník slovenského národního povstání, politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Slovenské národní rady a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po roce 1948 poslanec Národního shromáždění ČSR a funkcionář Strany slovenské obrody coby loajální součásti komunistického režimu. V letech 1948-1951 pověřenec zdravotnictví.

Milan Polák

Poslanec Prozatímního a Ústavodárného NS
Ve funkci:
1945 – 1948

Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1945 – 1948

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1951

Místopředseda Sboru pověřenců
Ve funkci:
1947 – 1948

Pověřenec zdravotnictví
Ve funkci:
1948 – 1951
Předchůdce Ján Bečko
Nástupce Jozef Kyselý
Stranická příslušnost
Členství agrární strana
DS
SSO

Narození 17. srpna 1897
Čadca
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. srpna 1951
mezi obcemi Kostolná a Záblatie
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Absolvoval obecnou a měšťanskou školu v Žilině a učitelský ústav Ostřihomi. Působil jako učitel, později jako vládní úředník.[2] V meziválečném Československu se angažoval v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci). Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za slovenské agrárníky na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze.[3]

Za druhé světové války působil v odboji, podílel se na přípravě slovenského národního povstání.[2] Ještě před vypuknutí povstání se stal členem Slovenské národní rady, která sdružovala komunistické a nekomunistické špičky odboje.[4] Působil jako kapitán na velitelství pozemních vojsk v povstaleckém centru v Banské Bystrici. Byl pobočníkem Jána Goliana. Zastával post pověřence pro zdravotnictví. Byl mu udělen roku 1945 Řád Slovenského národního povstání a roku 1969 in memoriam Řád Rudé hvězdy.[2]

Patřil mezi zakladatele Demokratické strany jako hlavní politické síly nesocialistického odboje. Na sjezdu DS v dubnu 1945 byl zvolen jedním z jejích místopředsedů. Ve funkci ho potvrdil sjezd v červenci 1945. Předsedal vlivnému Svazu vojáků Slovenského národního povstání.[5] Účastnil se v delegaci Slovenské národní rady, která 1. června 1945 jednala s prezidentem Edvardem Benešem a řešila mimo jiné postavení Slovenska v obnovené republice.[6]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde formálně zasedal až do voleb roku 1948 a kde měl funkci místopředsedy.[7][8] Zároveň byl v srpnu 1945 delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.[9] Pak byl na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 opětovně zvolen do Slovenské národní rady.[10]

Už na podzim 1947 patřil v rámci Demokratické strany k opoziční frakci, která kritizovala její vedení a žádala důslednější očistu strany. Spolustraníci uváděli zpětně, že věděli již roku 1947, že tajně spolupracuje s komunisty.[11] Během únorového převratu v roce 1948 pak zaujal postoj vstřícný spolupráci s KSČ. Stal se předsedou Akčního výboru Národní fronty v Demokratické straně a podílel se na čistkách a vylučování protikomunistických politiků. Zapojil se potom do budování Strany slovenské obrody jako loajální součásti komunistického režimu. Stal se jejím úřadujícím předsedou. V rámci této strany vedl spory s křídlem okolo Jána Ševčíka. Státní bezpečnost ve svém hlášení označovala Ševčíkovu frakci za skutečně loajální vůči státu a KSČ, zatímco Poláka a jemu blízké považovala za skryté stoupence Jozefa Lettricha. Polák měl být dokonce dohodnut s Lettrichem, že zůstane na Slovensku.[12]

V 8. Sboru pověřenců působil v letech 1947-1948 jako jeho místopředseda. Po únorovém převratu zastával v 10. Sboru pověřenců v letech 1948-1951 až do své smrti funkci pověřence zdravotnictví. Zemřel při automobilové nehodě.[13][12]

Ve volbách do Národního shromáždění roku 1948 získal mandát v parlamentu za volební kraj Trenčín. Zde zasedal do své smrti v roce 1951. Pak ho nahradil Pavel Kaniansky.[14]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Milan Polák [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c Polák, Milan, 1897-1951 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 156. (česky) 
  4. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 255. (česky) 
  5. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1193-1194. (česky) 
  6. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 284. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. (česky) 
  9. http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/012schuz/s012001.htm
  10. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  11. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 343. (česky) 
  12. a b kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1198, 1319, 1322, 1327. (česky) 
  13. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 624-625. (česky) 
  14. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-14]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat