Milíčeves (zámek)
Zámek Milíčeves stojí uprostřed parku v severozápadní části vesnice Milíčeves, části obce Slatiny v okrese Jičín. Zámek je chráněn jako kulturní památka. V druhé polovině padesátých let 20. století byl upraven na domov pro seniory.
| Zámek Milíčeves | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Milíčeves,  Česko |
| Souřadnice | 50°22′43,73″ s. š., 15°23′34,63″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 32600/6-1369 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie zámku editovat
Vlastníky Milíčevsi s tvrzí, pocházející ze 14. století, byli Dohanští z Dohalic. Bedřich Bořek starší Dohalský z Dohalic, byl za svou účast na českém stavovském povstání odsouzen v roce 1621 ke ztrátě jedné třetiny svého jmění. Konfiskován mu byl mimo jiné také milíčevský statek, který tehdy zahrnoval tvrz, dvůr a ves Milíčeves. Statky koupil roku 1623 vévoda Albrecht z Valdštejna. V roce 1627 ji věnoval jičínským jezuitům.[1] Z této doby se dochoval přízemní klenutý prostor a část obvodových zdí. Tvrz postupně pustla, ale v roce 1677-1679 za rektora Jiřího Weisse zde jezuité postavili raně [[barokní rezidenci, kterou využívali jako letní sídlo. Zámek byl stavěn podle plánů italského architekta a sochaře Carla Luraga. Byl postaven v raně barokním slohu. Jelikož v okolí byla nouze o kvalitní stavební kámen, byl při stavbě použit kámen z nedalekého rozebíraného hradu Veliš.
Když roku 1773 došlo ke zrušení Tovaryšstva Ježíšova, byla budova využívána k bydlení úřednictva. V roce 1835 ji zakoupil spolu s panstvím Eugen Vratislav Netolický. V roce 1841 koupil panství Milíčeves Michael Karel Althann (1801–1881) z vranovské větve rodu Althannů. Ten nechal budovu klasicistně přestavět. Jeho rodina zde často pobývala a narodil se zde jeho syn Michael Robert. Dědičkou se později stala Robertova starší sestra Marie Karolína (1851–1900), provdaná za hraběte Maximiliana Vrintse zu Falkenstein (1844–1900).[2] Poslední soukromou majitelkou zámku byla Maximilianova vnučka Eugenie (1908–2001), manželka svobodného pána Botho Seuttera von Loetzen.
Dne 17. dubna 1903 vypukl v zámku požár, který se podařilo uhasit po třech dnech. Dochovaná podoba budovy vychází z empírové přestavby v roce 1841. K zámku patří park o rozloze sedm hektarů a dva rybníky.
Po roce 1947 byl zámek znárodněn. Park je přístupný jak klientům ústavu, tak široké veřejnosti.[2]
Popis zámku editovat
Původní letní sídlo jičínských jezuitů byla jednopatrová raně barokní stavba z let 1677–1678, v roce 1679 byl u zámku postaven pivovar. V prvním patře zámku se nachází kaple sv. Václava. Malba kaple byla vytvořena kolem roku 1850. Jsou zde patrné štukatery s výjevy z legendy o svatém Václavovi.[3]
Roku 1841 byl kromě dalšího patra vybudován anglický park kolem zámku, uzavřený ohradní zdí. Stáje byly postaveny v roce 1840, loggie v roce 1860.
Budova zámku stojí v parku. Hlavní průčelí je otočeno k jihu, o pěti okenních osách. Průčelí je členěno vysokým pilastrovým řádem, probíhajícím přízemím a patrem. Nad prvním patrem je přístavba druhého patra, vně členěná lisenami. Ve výrazném rizalitu uprostřed, převýšeném o třetí hodinové patro, je hlavní vchod, nad kterým je na čtyřech sloupech malá lodžie. Stavební podobu zámku vtiskly přestavby v letech 1841–1849. Ve druhé polovině 19. století byl přistavěn portikus a stavba byla zvýšena o jedno patro.
Vnitřní dispozice je dána středním oválným průjezdem v přízemí a pravidelně řazenými místnostmi s klenutými křížovými klenbami. Boční průčelí jsou členěná obdobně jako průčelí hlavní. Jsou uzavřena trojúhelníkovým tympanonem. Stropy místností v patře jsou ploché. Střechy má zámek sedlové.
Při ohradních zdech na jihovýchodě stály empírové stáje a barokní sýpka,[4] Ve druhé polovině 20. století byly tyto prostory z části přestavěny na byty.
Zámek patří mezi stavby významné barokní architektury (jedna z prvních zámeckých architektur a převýšeným středem – principu, na který později navázali Alliprandi a Santini).
Reference editovat
- ↑ Sběř [online]. 2019-02-06 [cit. 2021-02-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Milíčeves - popis zámku, historie [online]. Hrady.cz [cit. 2021-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Detail dokumentu – G0214484 [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Detail dokumentu – G0214490 [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-02-18]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. Kapitola Miličeves – zámek, s. 303–304.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Milíčeves na Wikimedia Commons - Ústav sociálních služeb Milíčeves
