Metro v Los Angeles

Metro tvoří v americkém okresu Los Angeles páteř systému městské hromadné dopravy. Skládá se ze šesti linek, které obsluhují 93 stanic a celkem 157 kilometrů povrchových i podpovrchových tratí. Provozovatelem systému je společnost Metro Rail, která přímo spadá pod městský úřad pro dopravu LACMTA (Los Angeles County Metropolitan Transportation Authority). Provoz systému byl zahájen v roce 1990 a v současnosti probíhá výstavba několika dalších úseků. Systém je propojen s expresními autobusovými linkami Metro Busway a s příměstskou železnicí Metrolink. Metru se přezdívá „America's best“, což svědčí o jeho kvalitě.

Los Angeles Metro Rail
Stát Kalifornie, USA
Město Los Angeles
Provozovatel LACMTA
Délka sítě 157,1 km
Počet linek 6
Počet stanic 93
Počet cestujících 108 mil. (2018)
Datum otevření 1990
Poslední rozšíření 2016
Linky LACMTA Circle A Line.svg LACMTA Circle B Line.svg LACMTA Circle C Line.svg LACMTA Circle D Line.svg LACMTA Circle E Line.svg LACMTA Circle L Line.svg
Parametry
Typ metra Metro, Lehké metro
Rozchod koleje 1 435 mm
Přívod proudu Napájecí kolejnice, Pantograf
Napětí 750V DC
Mapa sítě
Mapa sítě metra v Los Angeles
Mapa sítě metra v Los Angeles
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Na počátku 20. století existovala v jižní Kalifornii rozsáhlá soukromá železniční síť o délce přes 1 600 km, na které provozovaly hromadnou dopravu dvě společnosti. První z nich byla Pacific Electric (přezdívaná Red Cars), která obsluhovala příměstské a meziměstské linky. Druhá společnost, Los Angeles Railway (známá jako Yellow Cars), provozovala pouliční tramvajovou dopravu v Downtownu a blízkém okolí. Nedostatek finančních prostředků způsobil, že Pacific Electric začala od roku 1927 nahrazovat méně vytížené tratě levnější autobusovou dopravou. V roce 1958 byly zbylé soukromé železniční i autobusové dopravní společnosti sloučeny a převedeny do státní organizace Los Angeles Metropolitan Transit Authority. Rok 1963 poté znamenal konec městské železniční dopravy, likvidaci tratí a náhradu autobusovou dopravou.

Rostoucí počty aut a čím dál častější tvorby masivních dopravních zácp vedly v následujících desetiletích k rychlému návratu k podpoře železniční dopravy. Snahy o větší ochranu životního prostředí, nárůst počtů obyvatel i cen benzínu se zasadily o návrat městské železniční dopravy do okresu Los Angeles. S využitím prostředků ze zvýšených daní, což si odhlasovali voliči ve volbách, zahájil dopravní úřad LACMTA v roce 1985 výstavbu první novodobé linky městské železniční dopravy. O pět let později, 14. července 1990, byl zahájen provoz mezi stanicemi Pico a Willow Street na Blue Line (dnešní A Line). Během následujících let přibylo dalších pět linek, které společně tvoří páteř hromadné dopravy v Los Angeles County.

LinkyEditovat

Název
linky
Logo Starý
název
Rok
otevření
Délka
v km
Počet
stanic
Konečné
stanice
Typ Vozidla
A Line
 
Blue Line 1990 34,3 22 7th Street/Metro Center
Downtown Long Beach
Lehké metro Siemens P2000
Kinkisharyo P3010
B Line
 
Red Line 1993 26,4 14 North Hollywood
Union Station
Metro Breda A650
C Line
 
Green Line 1995 31,4 14 Redondo Beach
Norwalk
Lehké metro Siemens P2000
Kinkisharyo P3010
D Line
 
Purple Line 2006 10,3 8 Wilshire/Western
Union Station
Metro Breda A650
E Line
 
Expo Line 2012 21,1 19 7th Street/Metro Center
Santa Monica
Lehké metro Kinkisharyo P3010
L Line
 
Gold Line 2003 47,8 27 APU/Citrus College
Atlantic
Lehké metro AnsaldoBreda P2550
Kinkisharyo P3010

Vozový parkEditovat

MetroEditovat

Pro linky B a D má dopravce k dispozici flotilu 104 vozů typu A650 od italského výrobce Breda. Jsou vyrobeny z nerezové oceli a vybaveny klimatizací, prostory pro hendikepované, systémem ATO (automatické vedení vlaku), zařízením pro nouzovou komunikaci a jejich maximální rychlost činí 110 km/h. Prvních 30 vozů vybavených stejnosměrnými motory Westinghouse bylo vyrobeno v letech 1988 až 1993. Druhá série čítající 74 vozů se střídavými motory od General Electric spatřila světlo světa v letech 1995 až 1997. Vozy jsou podle potřeby spřahovány do čtyř či šestivozových souprav.

Lehké metroEditovat

Vozový park na linkách A, C, E a L tvoří dvoučlánkové vozy vyrobené z nerezové oceli o délce 26,52 metru. První generaci tvořily vozy řad P865 a P2020 japonského výrobce Nippon Sharyo, které sloužily od zahájení provozu v roce 1990 až do dubna 2021. V roce 1999 byly do provozu zařazeny vozy Siemens P2000, kterých bylo dodáno celkem 52. Společnost AnsaldoBreda dodala v letech 2005 až 2011 dohromady 50 vozů řady P2550. Nejnovější a nejpočetnější řadu tvoří 235 vozů P3010, které byly navrženy japonskou společností Kinkisharyo a montovány v letech 2014–2020 v kalifornském Palmdale.

BudoucnostEditovat

 
Mapa projektů metra v Los Angeles
 
Budoucí linkové vedení v centru LA
 
Přestupní uzel Montclair

Nová linka KEditovat

Trasa budoucí linky K (dříve Crenshaw/LAX Line) částečně vychází z původní linky č. 5 společnosti Los Angeles Railway, která v letech 1920 až 1955 spojovala centrum Los Angeles s městem Hawthorne. Po nepokojích v roce 1992 město hledalo cestu, jak pomoci obyvatelům chudšího regionu South Los Angeles, čemuž mělo pomoci nové spojení s centrem města a ekonomický růst související s výstavbou. Dalším podnětem byla možnost napojení Mezinárodního letiště Los Angeles na další linku metra. Nová linka povede od stávající stanice linky E Expo/Crenshaw jižním směrem přes Leimert Park a Inglewood k letišti. Tam bude napojena na trať stávající linky C, což umožní následující změny v linkovém vedení: Linka K bude provozována v úseku Expo/Crenshaw – Norwalk a linka C bude zkrácena o úsek Imperial/Wilmington/Rosa Parks – Norwalk. Stavba byla zahájena v roce 2012, zahájení provozu s cestujícími je plánováno na rok 2022.

Regional ConnectorEditovat

Cílem projektu s názem Regional Connector je prodloužení tunelu linek A a E ze současné konečné 7th Street/Metro Center v Downtownu až k losangeleskému nádraží Union Station a následné propojení s tratí linky L. To umožní nejen nahrazení linky L prodlouženými linkami A a E, ale i posílení dopravy v samotném centru Los Angeles a snížení počtu přestupů. Linka A bude poté provozována v úseku Long Beach – APU/Citrus College (později Montclair) a linka E obslouží úsek Santa Monica – Atlantic station. Oficiální zahájení stavby proběhlo v roce 2014, pravidelný provoz s cestujícími bude zahájen v roce 2022.

Prodloužení linky DEditovat

Prodloužení linky D ze stávající konečné Wilshire/Western dále na západ do Westside bylo schváleno v roce 2009. Na 14 kilometrů dlouhém úseku, jehož výstavba je rozdělena do tří etap, vznikne sedm nových stanic. Nový úsek spojí Westwood, Century City, Beverly Hills a oblast okolo bulváru Wilshire s centrem Los Angeles. Otevírání jednotlivých etap je plánováno postupně na roky 2023 (do Wilshire/La Cienega), 2025 (do Century City/Constellation) a 2027 (do Westwood/VA Hospital). V blízkosti stanice Westwood/UCLA vyroste při příležitosti konání Letních olympijských her v roce 2028 nová olympijská vesnice.

Prodloužení linky L (A)Editovat

Mezi městy Azusa a Montclair probíhá od roku 2017 výstavba dvaceti kilometrů nové tratě pro linku L (po dokončení projektu Regional Connector ji bude využívat linka A). Projekt za 1,5 miliardy dolarů zahrnuje mimo jiné výstavbu šesti nových stanic od současné konečné APU/Citrus College směrem na východ a přestavbu uzlu Montclair Transcenter. První část nového úseku obsahující stanice Glendora, San Dimas, La Verne a Pomona bude otevřen v roce 2025. Zbylý úsek se stanicemi Claremont Village a Montclair bude zprovozněn o dva roky později. Půjde o první linku v síti losangeleského metra, která bude vyjíždět mimo okres Los Angeles – konečná stanice Montclair bude ležet v sousedním okresu San Bernardino.

GalerieEditovat

Související článkyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Los Angeles Metro Rail na anglické Wikipedii.

Externí odkazyEditovat