Metro v Lausanne

Metro v Lausanne, hlavním městě kantonu Vaud v západní části Švýcarska, a okolních obcích Epalinges a Renens zahrnuje dvě linky, jejichž vlastníky jsou dvě různé společnosti a provozovatelem je třetí společnost. Je jediným systémem metra ve Švýcarsku. Jde o jediné metro ve Švýcarsku a zároveň je Lausanne nejmenším městem na světe, které metro provozuje^[1].

Linka m1, zprovozněná roku 1991, je lehké metro, kde pouze 3 z 15 stanic jsou podzemní. Linka m2 byla zprovozněna roku 2008 jako automatické metro s vlaky na pneumatikách, jižní část trati tvoří zmodernizovaná bývalá pozemní lanová dráha Lausanne–Ouchy z roku 1877, v letech 1954–1958 přestavěná na zčásti podzemní ozubnicovou dráhu. Maximálním podélným sklonem kolem 12 % je linka m2 nejstrmější tratí metra v Evropě. Plánovaná linka m3 má být standardní tramvaj.

Síť městských drah v Lausanne doplňuje ještě úzkorozchodná příměstská železnice LEB od stanice Lausanne-Flon na severozápad, do stanice Echallens Bercher. Tato železnice není číslována jako trasy metra, ale označením S1.

Linka m1

Souprava linky m1 na konečné v Renens

Interiér vozu na lince m1

Linka m1 byla zprovozněna 24. května 1991. Vlastníkem je společnost TSOL (Tramway du Sud-Ouest lausannois), touto zkratkou a názvem se také trať původně označovala. Nazývá se též Métro Ouest (Metro Západ). Provozovatelem dopravy je Transports publics de la région lausannoise (zkratka TL, podle dřívějšího názvu Tramways lausannois).

Jedná se o normálněrozchodnou lehkou železnici (lehké metro) o délce 7,8 kilometru. Pouze 3 z 15 stanic má umístěny pod zemí. Trať je jednokolejná, pouze ve stanicích se rozděluje na dvě koleje (s výjimkou stanic Bassenges, UNIL-Sorge a Provence, které jsou jednokolejné se společným nástupištěm pro oba směry). Na mnoha místech se úrovňově kříží se silniční dopravou.

Spojuje centrum města Lausanne s univerzitami (École polytechnique fédérale de Lausanne, University of Lausanne) a obcí Renens.

Stanice

Schema linky m1

Stanice	Nadmořská výška	Typ
Lausanne-Flon	473 m	podzemní
Vigie	481 m	podzemní
Montelly	443 m	otevřená
Provence	430 m	otevřená
Malley	422 m	podzemní
Bourdonnette	389 m	otevřená
UNIL-Dorigny	388 m	otevřená
Mouline	386 m	otevřená
UNIL-Sorge	391 m	otevřená
EPFL	397 m	otevřená
Bassenges	399 m	otevřená
Cerisaie	398 m	otevřená
Crochy	403 m	otevřená
Epenex	410 m	otevřená
Renens CFF	414 m	otevřená

Linka m2

Maketa gumokolového podvozku

Popis tratě

Linka m2 Ouchy – Lausanne – Epalinges, zprovozněná v září 2008, je plně automatické metro jezdící na pneumatikách. Je z 90 % podzemní, pouze ve třech krátkých úsecích je trať otevřená (u stanic Sallaz, Bessières a v úseku mezi stanicemi Grancy a Délices). Vznikla rekonstrukcí bývalé pozemní lanové a později ozubnicové dráhy na jihu Lausanne, tzv. Métro Lausanne-Ouchy, a výstavbou navazujícího úseku z centra Lausanne na severovýchod do stanice Croisettes v obci Epalinges. Je nejstrmější tratí metra v Evropě.

Trať je dlouhá 6 kilometrů, z toho 1,5 km tvoří trať původní dráhy. Má 14 stanic (průměrná vzdálenost stanic je 460 metrů) a jedno depo. Celkové převýšení je 336 metrů, průměrné stoupání 5,7 % a maximální 12 %. Trať je téměř v celé délce dvojkolejná, pouze v úseku pod nádražím CFF bylo ponecháno jednokolejné vedení, protože zdvojkolejnění by bylo neúměrně nákladné.

Maximální traťová rychlost je 60 km/h, ale v prudkém klesání je rychlost omezena více. Jízdní doba je 18 minut, přepravní kapacita 6600 osob/h v jednom směru. Na lince je pásmový provoz, v úseku Nádraží CFF - Sallaz je minimální interval 3 minuty, v okrajových částech linky 6 minut.

Na trati jsou nasazena plně automatická kloubová vozidla se 4 hnacími podvozky založená na typu MP 89 (Meteor) používaném na lince 14 pařížského metra, v Lausanne však v gumokolové verzi. K přívodu proudu je používána boční napájecí kolejnice.

Provozovatelem dopravy je, stejně jako na trati m1, Transports publics de la région lausannoise (zkratka TL).

Métro Lausanne-Ouchy

Původní Métro Lausanne-Ouchy

Dráha Lausanne – Ouchy byla otevřena roku 1877 jako pozemní lanovka. V úseku mezi hlavním nádražím a Flonem vedla od roku 1879 souběžně druhá trať. Trať Ouchy – Jordils – Montriond – CFF Station – Flon se nazývala Métro-Ouchy, paralelní trať CFF Station – Flon se nazývala Métro-Gare.

Trať Ouchy – Flon měla délku 1482 metrů, překonávala výškový rozdíl 106 m (průměrným) stoupáním 11,6 %, vlaky jezdily v intervalu 8 minut. Paralelní trať CFF Station – Flon byla dlouhá 318 metrů, výškový rozdíl 37 metrů překonávala stoupáním 12 % a vozy na ní obíhaly nepřetržitě bez pevného jízdního řádu. Obě dráhy jezdily na vodní převahu, tj. v horní stanici byla vozům do nádrží napouštěna voda a v dolní stanici vypouštěna.

Do roku 1954, kdy byla do údolí Flonu zřízena přímá železniční trať, sloužila trať lanovky i pro nákladní vlaky mezi hlavním nádražím a skladovým areálem v přístavu ve Flonu.

V roce 1959 byla zbourána a přemístěna pod zem dosavadní nádraží státní železnice CFF Lausanne-Flon i hlavní nádraží (Gare), lanovka byla v letech 1954 až 1958 postupně přestavěna na ozubnicovou dráhu, vedenou z poloviny pod zemí. Od té doby se pro ni používal název metro; veřejnost jí však přezdívala i nadále La Ficelle (provázek). V roce 1984 dráhu odkoupilo město Lausanne.

22. ledna 2006 byla trať uzavřena. Náhradní dopravu zajišťovala autobusová linka nazývaná Métrobus (MB) od nádraží CFF v Ouchy ke stanici Montbenon poblíž Flonu. Vozy ze zrušené dráhy byly prodány francouzskému městu Villard-de-Lans pro nově budovanou ozubnicovou dráhu La Patache, která má spojit centrum Villardu s Le Balcon de Villard v roce 2008.

Výhybna ve stanici Métro Lausanne-Ouchy
Ozubnice Métro Lausanne-Ouchy
Přestavba ozubnicové dráhy na metro

Historie výstavby metra m2

Zkušební jízda na trati m2

V červnu 2002 schválila výstavbu rada (Conseil d'État) kantonu Vaud, v září 2002 ji doporučil parlament kantonu (Grand Conseil) a 24. listopadu 2002 schválilo projekt za 590 milionů švýcarských franků místní referendum (pro bylo 62,0 % hlasů v kantonu a 76,7 % v Lausanne). 15. března 2004 započala výstavba. 22. ledna 2006 byl zastaven provoz na původní trati a zahájena její rekonstrukce, která obnášela i zdvojkolejnění ve většině délky.

V průběhu výstavby došlo 22. února 2005 z důvodu nečekaného výskytu podzemní vody k havárii, v centru Lausanne pod náměstím Saint-Laurent se část tunelu propadla, vytvořila se 15 metrů hluboká jáma a více než 500 m³ bahna se navalilo do tunelu. Při nehodě nebyl nikdo zraněn. Okolí propadliště bylo na několik dní evakuováno. Celkový rozpočet stavby ani konečný termín otevření nebyly událostí ohroženy. 27. října 2006 zahynul na stavbě u stanice CHUV jeden pracovník po pádu. 28. července 2008 byl u vstupu stanice Vennes nalezen oběšený nejmenovaný 45letý francouzský vysoký manažer firmy Alstom, který nesl odpovědnost za bezpečnost řídicího systému nové linky. Motiv sebevraždy nebyl zjištěn.^[2]

18. září 2008 byla trať za účasti ministra dopravy a primátora slavnostně otevřena, po testovacím provozu má být 27. října 2008 zahájen pravidelný veřejný provoz.

Z konečné stanice Les Croisettes je navrženo pokračování do Epalinges-Village nebo do Le Chalet-à-Gobet.

Stanice

Schema linky m2

Stanice	Nadmořská výška	Historie	Typ
Ouchy	373 m	původní	otevřená
Jordils	392 m	původní	otevřená
Délices	408 m	nová	krytá
Montriond (zruš.)	420 m	zrušená	pův. otevřená
Grancy	425 m	nová	otevřená
Gare CFF	451 m	původní	podzemní
Flon	473 m	původní	podzemní
Riponne - Maurice Béjart	492 m	nová	podzemní
Bessières	500 m	nová	podzemní
Ours	517 m	nová	podzemní
CHUV	570 m	nová	podzemní
La Sallaz	610 m	nová	krytá
Fourmi	651 m	nová	podzemní
Vennes	683 m	nová	podzemní
Les Croisettes	711 m	nová	podzemní

Linka m3

Linka m3 má být standardní tramvajová linka a je navrhována k obsluze rozvíjející se oblasti La Blécherette na západě Lausanne.^[3] Přestupní vazba na tratě m1 a m2 i na místní úzkorozchodnou železnici LEB má být ve stanici Lausanne-Flon. Mezi stanicemi Lausanne-Flon a Lausanne-CFF má být zřízen eskalátor. Otevření prvního úseku (Flon – Renens) je plánováno na roku 2014, dokončení tratě na rok 2020.

Odkazy

Reference

Zpracováno s využitím anglické, francouzské a španělské verze článku.

↑ HOFMANN, Jaroslav. Nahoru a dolů. Země světa. 2.4.2020, roč. 19, čís. 4, s. 8–13. Dostupné online.
↑ Peter Capella: Expat engineer found hanged in new Lausanne metro^{[nedostupný zdroj]}, Swisster, 30. 7. 2008
↑ Axes forts de transport publics urbains à l'horizon 2020, tisková konference 17. 1. 2008, Projet d'agglomération Lausanne-Morges (PALM)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Lausanne na Wikimedia Commons
Martin Fürbach: Ve Švýcarsku začalo jezdit nejstrmější metro na světě. Bez řidiče, Technet.idnes.cz, 23. 9. 2008
(francouzsky) Transports Lausannois (TL), stránka dopravce TL
- (francouzsky) Métro de Lausanne Archivováno 28. 3. 2014 na Wayback Machine., metro na stránkách dopravce TL
(francouzsky) Site non officiel du m2 (snom2), neoficiální stránka o lince m2
(anglicky) Métro de Lausanne, UrbanRail.net, R. Schwandl
(francouzsky) Le Lausanne-Ouchy Archivováno 3. 6. 2008 na Wayback Machine., fotografie, F. Uriel, transports electiques a Lausanne
(francouzsky) Métro Lausanne - Ouchy (LO), fotogalerie, stránka železničních modelářů LGB
(francouzsky) Transports Lausannois (TL), galerie na www.photos-trains.ch
(francouzsky) La gare de Lausanne-Sébeillon, Julien Sansonnens, 2006, studie s fotografiemi o historii stanice
(francouzsky) Carto.Metro: Lausanne, plán sítě metra (formát pdf)

[1] HOFMANN, Jaroslav. Nahoru a dolů. Země světa. 2.4.2020, roč. 19, čís. 4, s. 8–13. Dostupné online.

[2] Peter Capella: Expat engineer found hanged in new Lausanne metro^{[nedostupný zdroj]}, Swisster, 30. 7. 2008

[3] Axes forts de transport publics urbains à l'horizon 2020, tisková konference 17. 1. 2008, Projet d'agglomération Lausanne-Morges (PALM)

[1]

[2]

[3]