Melanozom

organela

Melanozom je speciální organela, která slouží k tvorbě a shromažďování melaninu v pigmentových buňkách obratlovců.[1] U člověka se nachází v melanocytech v kůži a v oku a v pigmentových epiteliálních buňkách sítnice.

StrukturaEditovat

Zralý melanozom má 500–700 nm v průměru a má přibližně kulovitý tvar.[2] Je obklopen lipidovou dvouvrstvou.

BiogenezeEditovat

 
Na levém schématu je znázorněn postupný vývoj melanozomu v melanocytu; v pravé části je mikrofotografie melanocytu z fluorescenčního mikroskopu (melanozomy červeně)

Melanozom a další podobné organely patří mezi tzv. organely příbuzné lysozomům (lysosome-related organelles). S lysozomem je spojuje podobný molekulární aparát, např. komplexy BLOC1 a BLOC2.[3]

Melanozom vzniká ve vyvíjejících se melanocytech a jeho prekurzorem je časný endozom, který obsahuje množství intraluminálních váčků (stadium I). Ve stadiu II přibývá proteinových fibril, jež je možno pozorovat v cytoplazmě na snímku v elektronovém mikroskopu. Tehdy začíná syntéza melaninu pomocí enzymu tyrosinázy. Melanin postupně zaplňuje celý vnitřek buňky (stadium III), až ho zcela vyplní (stadium IV).[4]

Transport melanozomů cytoplazmatickými výběžky ke keratinocytu – video

Zralé melanozomy jsou transportovány do cytoplazmatických membránových výběžků (dendritů) melanocytů, které se dostávají do kontaktu s okolními pokožkovými buňkami – keratinocyty. Transport těmito výběžky je závislý na molekulárních motorech a tubulinovém i aktinovém cytoskeletu. Následně jsou melanozomy předány do keratinocytů; přesný průběh tohoto předání stále není znám. Melanozomy jsou určitým způsobem pohlceny keratinocyty, kde následně zůstávají a chrání tělo před škodlivými účinky UV záření.[5]

Fosilní melanozomyEditovat

Od roku 2008 bylo již vícekrát oznameno izolování fosilních melanozomů ze zkamenělých těl živočichů starých desítky milionů let. Zejména se jedná o tzv. opeřené dinosaury z Číny, jako byly rody Anchiornis nebo Sinosauropteryx.[6][7][8]

ReferenceEditovat

  1. KARDONG, Kenneth V. Vertebrates: Comparative Anatomy, Function, Evolution. 5. vyd. [s.l.]: The McGraw−Hill Companies, 2009. S. 231. 
  2. SHIMIZU, Hiroshi. Shimizu's Textbook of Dermatology. [s.l.]: Hokkaido University Press, 2007. 
  3. WASMEIER, Christina; HUME, Alistair N.; BOLASCO, Giulia. Melanosomes at a glance. J Cell Sci. 2008-12-15, roč. 121, čís. 24, s. 3995–3999. PMID: 19056669. Dostupné online [cit. 2017-08-06]. ISSN 0021-9533. DOI 10.1242/jcs.040667. PMID 19056669. (anglicky) 
  4. RAPOSO, Graça; MARKS, Michael S. Melanosomes — dark organelles enlighten endosomal membrane transport. Nature Reviews Molecular Cell Biology. Roč. 8, čís. 10, s. 786–797. Dostupné online. DOI 10.1038/nrm2258. 
  5. TADOKORO, Ryosuke; TAKAHASHI, Yoshiko. Intercellular transfer of organelles during body pigmentation. Current Opinion in Genetics & Development. August 2017, roč. 45, s. 132–138. PMID: 28605672. Dostupné online [cit. 2017-08-06]. ISSN 1879-0380. DOI 10.1016/j.gde.2017.05.001. PMID 28605672. 
  6. Valentina Rossi; et al. (2019). Tissue-specific geometry and chemistry of modern and fossilized melanosomes reveal internal anatomy of extinct vertebrates. Archivováno 20. 8. 2019 na Wayback Machine Proceedings of the National Academy of Sciences (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1073/pnas.1820285116
  7. Jakob Vinther (2020). Reconstructing Vertebrate Paleocolor. Annual Review of Earth and Planetary Sciences, 48: 345-375. doi: https://doi.org/10.1146/annurev-earth-073019-045641
  8. Arindam Roy, Christopher S. Rogers, Thomas Clements, Michael Pittman, Olivier Habimana, Peter Martin, and Jakob Vinther (2020). Chapter 9. Fossil microbodies are melanosomes: evaluating and rejecting the 'fossilised decay-associated microbes' hypothesis. In Michael Pittman & Xing Xu, editors, Pennaraptoran Theropod Dinosaurs: Past Progress and New Frontiers. Bulletin of the American Museum of Natural History, 440(1): 251-276.

LiteraturaEditovat