Meišó

japonská císařovna (1629–1643)

Meišó (japonsky 明正天皇, Meišó-tennó neboli císařovna Meišó, 9. ledna 1624– 4. prosince 1696)[1] byla stým devátým císařem Japonska[2] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[3][4]

Meišó
Portrét
Narození 9. ledna 1624
Kjóto
Úmrtí 4. prosince 1696 (ve věku 72 let)
Kjóto
Potomci
Otec Go-Mizunoo
Matka Masako Tokugawa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Císařovna Meišó vládla v období od roku 1629 do roku 1643.[3]

V japonských dějinách byla Meišó sedmou z osmi žen, jež se staly vládnoucími císařovnami. Šest vládnoucích císařoven před Meišó byly Suiko, Kógjoku/Saimei, Džitó, Gemmei, Genšó a Kóken/Šótoku. Poslední samostatnou vládkyní na Chryzantémovém trůně pak byla císařovna Go-Sakuramači.[5]

ŽivotopisEditovat

Před nástupem na Chryzantémový trůn bylo její osobní jméno (imina) Okiko (興子[4] a její jméno před nástupem na trůn znělo Onna-Iči-no-mija (女一宮). Byla druhou dcerou císaře Go-Mizunóa. Její matkou byla Masako Tokugawová, dcera druhého Tokugawského šóguna Hidetady Tokugawy, jenž byl synem zakladatele Tokugawského šógunátu Iejasua Tokugawy.[6]

V císařském paláci Heian ve městě Heian-kjó přebývala Meišó ve Vnitřním paláci dairi, nikoli v části určené pro ženy náležející k císařskému dvoru. Neměla žádné vlastní děti, a tak po ní na Chryzantémový trůn nastoupil její nevlastní bratr z otcovy strany Cuguhito (紹仁) známý později jako císař Go-Kómjó. Její císařské jméno je odvozeno ze jmen dvou předchozích vládnoucích císařoven, Gemmei (707–715) a Genšó (715–724).

Princezna Okiko (Onna-Iči-no-mija) nastoupila na Chryzantémový trůn po abdikaci svého otce. Období její vlády se shoduje s roky rozvoje Tokugawského šógunátu, v jehož čele stál v té době Iemicu Tokugawa.

Události za vlády MeišóEditovat

22. prosince 1629 se císař Go-Mizunó vzdal trůnu ve prospěch své dcery.[3] Princezně Okiko bylo v té době 5 let a stala se tak první ženou na Chryzantémovém trůnu od dob císařovny Kóken/Šótoku, která zemřela v roce 770, tedy po 859 letech.[4]

Roku 1632 zemřel bývalý šógun Hidetada Tokugawa.[3]

V roce 1633 zasáhlo panství Odawara v tehdejší provincii Sagami (dnes prefektura Kanagawa) zemětřesení.[3]

Následujícího roku navštívil šógun Iemicu Tokugawa Mijako.[3] Panuje přesvědčení, že za císařovnu Meišó až do doby, než se vzdala trůnu ve prospěch svého mladšího nevlastního bratra, ve skutečnosti vládl její strýc Iemicu.[4]

Roku 1635 byl v Mijako přijat vyslanec korejského krále Indža (1623–1649).[3]

V roce 1637 vypuklo velké povstání klanu Arima a Šimabarské povstání, jehož se zúčastnilo mnoho křesťanů. K jejich potlačení byla vyslána vojska šógunátu. Následujícího roku byla obě povstání rozdrcena, přičemž bylo zabito na 37 000 povstalců. Křesťanství bylo v Japonsku zakázáno pod trestem smrti.[3]

Španělská loď z Macaa přivezla 6. června 1640 do Nagasaki delegaci 61 lidí. Všichni byli 9. srpna sťati a jejich hlavy byly nabodány na kůly.[3]

Roku 1641 byl císařovnin nevlastní bratr princ Cuguhito jmenován korunním princem.[4]

V roce 1643 přibyl do Japonska vyslanec korejského krále.[3][7] Téhož roku císařovna 14. listopadu 1643 v 15. roce své vlády abdikovala,[1] načež na trůn nastoupil její nevlastní bratr princ Cuguhito jako císař Go-Kómjó.[3][7]

Bývalá císařovna Meišó zemřela 4. prosince 1696 ve věku 72 let.[1]

Meišó vládla patnáct let. Stejně jako tomu bylo u dalších šesti vládnoucích císařoven, jejichž následníci byli obvykle vybíráni z mužů otcovské císařské rodové linie, nastoupil i po císařovně Meišó na Chryzantémový trůn muž. Proto někteří konzervativní vzdělanci zastávají názor, že ženy-panovnice vládly vždy pouze dočasně, a že proto musí být v 21. století zachována tradice pouze mužského nástupnictví.[8] Jedinou výjimkou stojící proti této konvenční argumentaci tak zůstává císařovna Gemmei, po níž jako jediná v japonské historii nastoupila na trůn její dcera Genšó.

Kami císařovny Meišó je uctíváno v císařském mauzoleu Cuki no wa no misasagi, které se nachází v chrámu Sennjúdži v kjótské čtvrti Higašijama-ku. Jsou zde rovněž uloženi její otec císař Go-Mizunó a její následovníci, císařové Go-Kómjó, Go-Sai, Reigen, Higašijama, Nakamikado, Sakuramači, Momozono, císařovna Go-Sakuramači a císař Go-Momozono.[4]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Empress Meishō na anglické Wikipedii.

  1. a b c Meyer, Eva-Maria. (1999). Japans Kaiserhof in der Edo-Zeit p. 186, books.google.com; accessed July 13, 2015.
  2. Imperial Household Agency (Kunaichō): 雄略天皇 (21); retrieved 2013-8-28.
  3. a b c d e f g h i j k Titsingh, Isaac. (1834). Nihon Ōdai Ichiran; ou, Annales des empereurs du Japon. Paris: Royal Asiatic Society, Oriental Translation Fund of Great Britain and Ireland. OCLC 5850691 (francouzsky)
  4. a b c d e f Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
  5. Emperors and Empresses Regnant of Japan on Britannica
  6. KOBAYASHI, Sadayoshi; MAKINO, Noboru. Tokyo, Japan: Rekishi Chosakenkyu-jo, 1994. (Japanese) 
  7. a b Varley, H. Paul (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns, New York: Columbia University Press. ISBN 0-231-04940-4/ISBN 978-0-231-04940-5
  8. Yoshida, Reiji. "Life in the Cloudy Imperial Fishbowl," Japan Times. March 27, 2007; retrieved 2013-8-22.

Externí odkazyEditovat

Japonští císaři
Předchůdce:
Go-Mizunó
16291643
Meišó
Nástupce:
Go-Kómjó