Mechanické zabezpečovací zařízení

Mechanické zabezpečovací zařízení je v železničním provozu označení pro staniční zabezpečovací zařízení (SZZ) u něhož jsou všechny závislosti vnějších prvků provedeny výhradně mechanickou cestou - zpravidla pomocí závislostních pravítek v pravítkové skříni. Mechanická zabezpečovací zařízení jsou technicky nejjednodušším a tím pádem i nejstarším typem SZZ.

Výraz mechanické zabezpečovací zařízení je používán i mimo železnici, například pro mechanické zabezpečování vozidel proti krádeži (zámek volantu či řazení) či pro dveřní zámky.[1]

Funkce editovat

Jako mechanické zabezpečovací zařízení (ZZ) se v českém prostředí označují ústřední zámek, klíčový přístroj a ústřední přístroj.[2] Všechny typy mechanických ZZ zajišťují pro jízdu vlaku kontrolu správné polohy vnějších prvků ZZ (tj. zejména výhybek a výkolejek) ve vlakové cestě a znemožňují přestavení návěstidla na návěst dovolující jízdu vlaku, nejsou-li tyto podmínky splněny. Naopak volnost vlakové cesty a možnost zrušení vlakové cesty až po průjezdu vlaku zpravidla kontrolováno není a je tedy závislé pouze na dopravním zaměstnanci.

Mechanická ZZ však mohou být (dodatečně) vybavena některými elektrickými prvky - např. světelnými návěstidly, kolejovými obvody, elektromotorickými přestavníky, závěry výměn apod. V takovém případě již zařízení přichází o čistě mechanickou podobu a je vyžadováno napájení elektrickou energií, ale závislosti mezi klíčovými prvky jsou i nadále provedeny mechanickou cestou.

Ústřední zámek editovat

 
Rakouská verze ústředního zámku (od vzhledu běžného v ČR se odlišuje)

Ústřední zámek je nejjednodušší z mechanických ZZ. Vnější prvky ZZ jsou přestavovány ručně a v požadované poloze uzamykány pomocí mechanických zámků.

Popis editovat

Ústřední zámek tvoří kovová skříň (zpravidla zabudovaná do stěny uvnitř stavědla), po jejíž odkrajích jsou otvory pro vložení klíčů. Při vrchním a spodním okraji jsou otvory určené pro klíče od vnějších prvků ZZ, při levém a pravém okraji jsou otvory pro výsledné klíče pro konkrétní koleje. Na zbylém prostoru zámku (uprostřed) je podle závěrové tabulky zakresleno schéma určující, které vnější prvky je třeba pro danou jízdní cestu přestavit a uzamknout včetně jejich požadované polohy, která je ve schématu vyznačená požadovaným tvarem štítku klíče. Jelikož však samostatný ústřední zámek není vybaven žádnými prvky pro spolupůsobení jízdy vlaku na vybavení vlakové cesty, není její projetí zabezpečovacím zařízením kontrolováno a lze ji zrušit (tj. uvolnit klíče) kdykoliv. Správné vyhodnocení projetí cesty je tudíž závislé pouze na dopravním zaměstnanci, stejně jako kontrola volnosti stavěné vlakové cesty. Posunové cesty toto zabezpečovací zařízení nezabezpečuje vůbec.

Ústřední zámek může být použitý samostatně (jak bylo popsáno výše), ale i jako součást složitějšího zabezpečovacího zařazení, např. doplněním hradlové skříně (vznikne elektromechanické ZZ)[pozn. 1] nebo jej lze pomocí elektromagnetických zámků zapojit i do elektrických stavědel (TEST). V takovém případě již může být zabezpečeno i vybavení cesty jízdou vlaku. Konfigurace takovýchto kombinovaných zabezpečovacích zařízení je však široce individuální a jejich obslužné postupy řeší pro konkrétní stanice vydávané místní předpisy nebo doplňující ustanovení.

Obsluha editovat

Výsledné klíče od takto uzamčených vnějších prvků se vloží a uzamknou do ústředního zámku, otočení klíče v zámku vyvolá posunutí příslušných závislostních pravítek. Potom, co jsou do ústředního zámku vloženy všechny klíče od vnějších prvků ZZ, které pro danou vlakovou cestu požaduje závěrová tabulka (ZT),[pozn. 2] dojde posunem pravítek k uvolnění výsledného klíče ústředního zámku pro konkrétní kolej, jehož pomocí lze přestavit návěstidlo na návěst dovolující jízdu (tj. odemknout stavěcí páku mechanického návěstidla nebo vložením do elektromagnetického zámku rozsvítit světelné návěstidlo).

Vyjmutím výsledného klíče ze zámku dojde k zapevnění klíčů od všech (v ZT pro danou cestu určených) vnějších prvků a tím je tyto znemožněno přestavovat.[2]

Klíčový přístroj editovat

Klíčový přístroj nebo též bubnový přístroj je obdoba ústředního zámku pro stanice s vysokým počtem do zabezpečovacího zařízení zapojených výhybek, kde by byl běžný ústřední zámek příliš rozměrný a tím nepřehledný, což by obsluhujícímu zaměstnanci znesnadňovalo jeho obsluhu.

Popis editovat

Princip zprostředkování závislostí je totožný s běžným ústředním zámkem - po uzamčení všech požadovaných klíčů od vnějších prvků je umožněno vyjmout výsledný klíč, který může být použit pro přestavení návěstidla na návěst dovolující jízdu - liší se pouze způsob obsluhy.

Vnější prvky ZZ jsou přestavovány zpravidla ručně a uzamykány mechanickými zámky (ale např. ve stanici Obrnice kontroluje bubnový přístroj polohy elektromotoricky přestavovaných výhybek).

Jelikož však samostatný přístroj není vybaven žádnými prvky pro spolupůsobení jízdy vlaku na vybavení vlakové cesty, není její projetí zabezpečovacím zařízením kontrolováno a lze ji zrušit (tj. uvolnit klíče) kdykoliv. Správné vyhodnocení projetí cesty je tudíž závislé pouze na dopravním zaměstnanci, stejně jako kontrola volnosti stavěné vlakové cesty. Posunové cesty toto zabezpečovací zařízení nezabezpečuje vůbec.

Klíčový přístroj může být použit jednak samostatně (jak bylo popsáno výše), jednak i jako součást složitějších zabezpečovacích zařízení - např. doplněním hradlové skříně (vznikne elektromechanické ZZ) nebo lze pomocí elektromagnetických zámků zřídit závislost na elektrickém stavědle (TEST). V takovém případě již může být zabezpečeno i vybavení cesty jízdou vlaku. Konfigurace takovýchto kombinovaných zabezpečovacích zařízení je však široce individuální a jejich obslužné postupy řeší pro konkrétní stanice vydávané místní předpisy nebo doplňující ustanovení.

Obsluha editovat

Po obdržení příkazu k přípravě vlakové cesty obsluhující zaměstnanec nejprve pootočí závěrný buben přístroje tak, aby se v kontrolním okénku ukázalo číslo požadované koleje. Kromě čísla koleje se ukáže i požadovaná poloha vnějších prvků ZZ, které musí být pro danou cestu přestaveny a uzamčeny. Zaměstnanec výhybky přestaví a uzamkne a klíče od jejich zámků vloží do příslušných otvorů na přední straně bubnového přístroje. Zasunutím bubnu se překontroluje zda jsou vloženy všechny požadované klíče, a pokud je kontrola úspěšná, tyto klíče se v přístroji zapevní a uvolní se výsledný klíč. Tímto klíčem je možné přestavit návěstidlo na návěst dovolující jízdu.[2]

Ústřední přístroj editovat

Ústřední přístroj je nejvyspělejší z mechanických zabezpečovacích zařízení. Na rozdíl od ústředního zámku i bubnového přístroje jsou na tomto zabezpečovacím zařízení výhybky zpravidla přestavovány (v některých případech pouze závorovány) ústředně[pozn. 3] pomocí mechanických nebo později i elektromotorických přestavníků a bývá zajištěno i spolupůsobení jízdy vlaku na vybavení vlakové cesty pomocí izolovaných kolejnic a samočinných závěrů výměn.

 
Ústřední přístroj ve stanici Křižany

Jelikož má mechanický ústřední přístroj stejnou úroveň zabezpečení jako elektromechanické ZZ, využívá se v menších stanicích, kde je možné realizovat přestavování výhybek na obou zhlavích z jednoho obslužného místa. U mechanických přestavníků je totiž jejich vzdálenost od obslužného pracoviště (stavědla) limitována maximální dovolenou délkou drátových táhel (vysoká délka drátovodů by měla za následek těžký chod páky a nebylo by zaručeno spolehlivé přestavení výhybky, vzhledem k možnému prověšení drátovodů). Ve větších stanicích byla budována zabezpečovací zařízení elektromechanická.[3]

Popis editovat

Ústřední přístroj se skládá ze stojanu pro stavěcí páky vnějších prvků ZZ; pravítkové skříně, která zprostředkovává mechanické závislosti - tj. kontroluje správné polohy vnějších prvků a zabraňuje současnému postavení vzájemně se ohrožujících se vlakových cest; kolejových závěrníků, kterými se vlaková cesta určí a zapevní; a samočinných závěrů výměn, které dovolují zrušit postavenou vlakovou cestu až po jejím úplném projetím vlakem.

Volnost stavěné vlakové cesty toto zařízení v základní konfiguraci nekontroluje a její zjištění je závislé pouze na obsluhujícím zaměstnanci. Existují však i ústřední přístroje s doplněnými kolejovými obvody.

Obsluha editovat

Obsluhující pracovník nejprve přestaví vnější prvky ZZ do požadované polohy podle závěrové tabulky (požadované polohy prvků jsou vyznačené na tabulce u kolejových závěrníků). Přeložením kolejového závěrníku mechanicky zkontroluje správnost postavené vlakové cesty (není-li některý z vnějších prvků v požadované poloze, závěrník nelze přeložit) a obslužné prvky ve správné poloze zapevní. Zároveň se samočinně aktivuje samočinný závěr výměn, který znemožní vrátit kolejový závěrník do základní polohy až do projetí vlakové cesty vlakem. Přeložením kolejového závěrníku se také uvolní obslužný prvek návěstidla (stavěcí páka u mechanického nebo návěstní klička u světelného) a je možné ho přestavit na návěst dovolující jízdu vlaku.

Jedoucí vlak obsazením a následným uvolněním izolované kolejnice vybaví samočinný závěr výměn. Obsluhující pracovník přestaví ovládací prvek návěstidla do polohy stůj a teprve poté je možné rušit vlakovou cestu vrácením kolejového závěrníku do základní polohy, tím se uvolní zapevnění vnějších prvků a je možné je opět přestavovat pro další jízdní cesty.[2]

Mechanizované zabezpečovací zařízení jako kulturní památka editovat

Mechanické zabezpečovací zařízení v Janovicích nad Úhlavou (přibližně z roku 1942) se do rekonstrukce trati v roce 2015 zachovalo v původním stavu. Bylo odmontováno a nahrazeno novějším, návrh na prohlášení kulturní památkou nebyl schválen.[4]

Poznámky editovat

  1. Bylo použito například na stavědle St.7 ve stanici Děčín východ horní nádraží, před její rekonstrukcí
  2. Závěrová tabulka je dokument zpracovaný vždy pro jednu konkrétní stanici, který udává správné polohy vnějších prvků ZZ pro všechny realizovatelné jízdní cesty
  3. tj. z jednoho obslužného místa - stavědla

Reference editovat

  1. Např. IVANKA, Ján. Mechanické zábranné systémy. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2014. Dostupné online. ISBN 978-80-7454-427-9. S. 52. 
  2. a b c d Předpis SŽDC (ČD) Z1 - Předpis pro obsluhu staničních a traťových zabezpečovacích zařízení. ve znění 3. změny. vyd. [s.l.]: Správa železnic, státní organizace, 2022. 
  3. PAVLAS, Jiří. Zabezpečovací technika v dopravě. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. Dostupné online na webu publi.cz. ISBN 978-80-88058-17-5. 
  4. Památkový katalog: Mechanické zabezpečovací zařízení železniční stanice [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-10-12]. Dostupné online.