Maurice Halbwachs
Maurice Halbwachs (11. března 1877, Remeš – 16. března 1945 koncentrační tábor Buchenwald) byl francouzský filozof a sociolog, představitel „durkheimské školy“, považovaný za hlavního teoretika sociologie paměti.[1] Znám je zejména pro svůj podíl na zavedení konceptu kolektivní paměti (mémoire collective).[2] Největší vliv na něj přitom měli filozof Henri Bergson a sociolog Émile Durkheim. Ovlivnili ho též historik Marc Bloch či sociolog Marcel Mauss.[3]
Maurice Halbwachs | |
---|---|
Narození | 11. března 1877 Remeš |
Úmrtí | 16. března 1945 (ve věku 68 let) Koncentrační tábor Buchenwald |
Příčina úmrtí | úplavice |
Povolání | sociolog, psycholog, filozof, profesor a statistik |
Alma mater | École normale supérieure agrégation de philosophie Univerzita v Göttingenu Pařížská univerzita |
Témata | filozofie a sociologie |
Ocenění | Montyonova cena za vědu (1925) Fabienova cena (1939) medaile Za odboj (1955) zemřel pro Francii rytíř Řádu čestné legie |
Děti | Francis Halbwachs Pierre Halbwachs |
Rodiče | Gustave Halbwachs |
Příbuzní | Jeanne Halbwachs (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatHalbwachs se narodil roku 1877 v Remeši. Později studoval na pařížské École normale supérieure. Zde ho silně ovlivnil filozof Henri Bergson, s nímž vedl ve značné části svého pozdějšího díla polemiku.[1] Roku 1901 složil agrégration z filosofie a několik následujících let působil jako středoškolský pedagog. V roce 1904 studoval na univerzitě v Göttingenu. Roku 1905 se vrátil do Paříže, aby na Sorbonně studoval ekonomii, právo a matematiku. Přednášky Émila Durkheimema, které zde navštěvoval, ho přivedly k zájmu o sociologii a ke spolupráci na vydávání jeho časopisu L'Année Sociologique. Absolvoval též několik studijních pobytů v Německu. Roku 1912 pak Halbwachs odevzdal svou habilitační práci pojmenovanou La Classe ouvrière et les niveaux de vie, recherches sur la hièrarchie des besoins dans les sociétés industrielles contemporaines.[1]
V letech 1919–1935 Halbwachs přednášel sociologii na univerzitě ve Štrasburku, kde ho ovlivnilo setkání s Marcem Blochem.[3] Poté přednášel v Paříži na katedře sociologie, kde spolupracoval s Marcelem Maussem. Po vypuknutí druhé světové války zůstal ve Francii. V letech 1942–1944 byl šéfredaktorem časopisu Annales de Sociologie. V roce 1944 byl jmenován profesorem v nejprestižnější francouzské vědecké instituci Collège de France. Nedlouho poté však byl zatčen gestapem a transportován do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde v březnu následujícího roku zemřel.[2]
Teorie paměti
editovatPro Halbwachse je typické sociálně konstruktivistické pojetí paměti.[4] Základní Halbwachsovy premisy jsou takové, že paměť je společensky (sociálně) podmíněná a její existence mimo společnost není možná.[5] Kontinuita kolektivně sdíleného vědomí je udržována kulturou, přičemž do procesu vzpomínání se dostává pouze to, co má vztah k přítomnosti. Paměť se nemůže ustavit a uchovat sama o sobě, nýbrž se formuluje v určitých sociálních referenčních rámcích (cadres sociaux). Ty jsou závislé na společnosti, ve které daný jedinec žije a slouží k fixaci a znovuvyvolání jeho vzpomínek (rozhodují tak i o tom, co bude zapomenuto. V určitých případech lze hovořit dokonce o „kolektivní amnézii“). Minulost není beze změny uchována v individuálních pamětech, nýbrž je v každém okamžiku neustále rekonstruována.[3]
Lavabre shrnula hlavní předpoklady, ze kterých Halbwachs ve svých úvahách o kolektivní paměti vycházel, do tří bodů: „Minulost není konzervována, je rekonstruována z hlediska přítomného. Izolované individuum je pouhou fikcí, paměť minulého je možná jen díky sociálním rámcům paměti. Vzato z opačného úhlu pohledu: individuální paměť může být reálná, pouze pokud participuje na kolektivní paměti. A nakonec paměť má sociální funkci.“[6]
Halbwachs ve svých textech důsledně rozlišoval mezi individuální a kolektivní pamětí, nicméně paměť individuální vždy pojímal jako společensky podmíněný fenomén.[7] Individuální paměť si utváří každý jedinec během své socializace. Zatímco kolektivní paměť čerpá trvanlivost a sílu z celé skupiny jedinců, pouze jedinci jsou těmi, kdo vzpomínají. Děje se tak v interakci s druhými, ovšem každý jedinec se s danou vzpomínkou identifikuje v odlišné míře. Jak uvádí Assmann: „Kolektivy sice ‚nemají‘ žádnou paměť, avšak určují paměť svých příslušníků. Vzpomínky, a to i osobní, vznikají pouze díky komunikaci a interakci v rámci společenských skupin.“[5]
Dílo
editovat- Les Cadres sociaux de la mémoire. Paříž, 1952.
- Anglický překlad: On Collective Memory (Heritage of Sociology). Chicago: University of Chicago Press, 1992.
- Český překlad: Kolektivní paměť. SLON, 2010.
Reference
editovat- ↑ a b c OLŠÁKOVÁ, Doubravka. K diskusi o paměti v českém kontextu „Druhého života“. Dějiny - teorie - Kritika. 2004, s. 270.[Dále jen Olšáková 2004]
- ↑ a b NOVOTNÝ, Lukáš. Historická paměť podle Maurice Halbwachse [online]. Socioweb, 2007-03-30 [cit. 2010-01-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c Olšáková 2004, s. 271.
- ↑ ASSMANN, Jan. Kultura a paměť. [s.l.]: Prostor, 2001. ISBN 80-7260-051-6. S. 46.[Dále jen Assmann (2001)]
- ↑ a b Assmann 2001, s. 36.
- ↑ LAVABRE, Marie-Claire. Užívání a zneužívání pojmu paměť. Biograf. 2005, čís. 37, s. 64. ISSN 1211-5770.
- ↑ HALBWACHS, Maurice. The Collective Memory. [s.l.]: Harper & Row Colophon Books, 1980. Dostupné online. S. 48.
Literatura
editovat- ASSMANN, Jan. Kultura a paměť. [s.l.]: Prostor, 2001. ISBN 80-7260-051-6. S. 320.
- LAVABRE, Marie-Claire. Užívání a zneužívání pojmu paměť. Biograf. 2005, čís. 37, s. 57–67. ISSN 1211-5770.
- OLŠÁKOVÁ, Doubravka. K diskusi o paměti v českém kontextu „Druhého života“. Dějiny - teorie - Kritika. 2004, s. 269–280.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Maurice Halbwachs na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Maurice Halbwachs
- (anglicky) První kapitola knihy On Collective Memory v pdf
- (anglicky) První kapitola knihy On Collective Memory v pdf