Wikipedie

Maureen O'Harová

irská herečka
(přesměrováno z Maureen O'Hara)

Maureen O'Harová, nepřechýleně Maureen O'Hara, rodným jménem Maureen FitzSimons (17. srpna 1920 Ranelagh – 24. října 2015, Boise) byla v mládí irská divadelní herečka, avšak brzy se stala hvězdou americké kinematografie.

Maureen O'Harová
Maureen O'Harová v roce 1942
Maureen O'Harová v roce 1942
Rodné jménoMaureen FitzSimons
Narození17. srpna 1920
Irsko Ranelagh, Dublin, Irsko
Úmrtí24. října 2015 (ve věku 95 let)
USA Boise, Idaho, Spojené státy americké
Místo pohřbeníArlingtonský národní hřbitov
Alma materGuildhall School of Music
Povoláníspisovatelka, autorka autobiografie, zpěvačka, divadelní herečka, filmová herečka, televizní herečka a herečka
Aktivní roky1938–2000
OceněníVelcí přistěhovalci (2009)
Academy Honorary Award (2014)
Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Cena Bambi
Golden Boot Awards
Politická stranaRepublikánská strana
Nábož. vyznáníkatolicismus
ChoťGeorge H. Brown (1939–1940)[1]
Will Price (1941–1952)[1]
Charles F. Blair, Jr. (1968–1978)[1]
DětiBronwyn Bridget Priceová
PříbuzníCharles B. Fitzsimons a James O'Hara (sourozenci)
C. Beau Fitzsimons (vnučka)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a Kariéra editovat

 
Maureen O'Harová v roce 1947

Narodila se 17. srpna 1920 jako druhá nejstarší ze šesti dětí Charlese FitzSimonse a Marguerite FitzSimonsové (rodným jménem Lilburnová). Její otec pracoval v obchodním domě a byl také spolumajitelem fotbalového klubu Shamrock Rovers FC a její matka byla kontraaltová operní pěvkyně a široce považována za jednu z nejkrásnějších irských žen.

I Maureen již od dětství prokazovala pěvecké i taneční nadání a ráda se také věnovala sportu (především fotbalu). Již v 10 letech vstoupila do divadelní společnosti Rathmines a po několika lekcích začala hrát v amatérském divadle. O 4 roky později však byla přijata dokonce do prestižního divadla Abbey Theatre a v roce 1936 se stala i nejmladší studentkou, která absolvovala na Guildhall School of Music. Na příkaz své matky se také vyučila jako těsnopisec a účetní, žádnou z těchto profesí však nikdy později nevykonávala.

Brzy poté, co vystudovala, jí přišla nabídka na místo hlavní operní pěvkyně v Abbey Theatre, ale Maureen se rozhodla odjet do Londýna, kde se pokusila uplatnit jako herečka. Casting na jež se přihlásila byl však zrušen, ale podařilo se jí udělat dojem na herce a režiséra Charlese Laughtona.

Po souhlasu Maureeniny rodiny se ji Laughtonovi podařilo přesvědčit a v roce 1938 podepsala sedmiletou smlouvu se začínající společností Mayflower Pictures. Téhož roku debutovala v muzikálu Kicking the Moon Around a hned poté i v My Irish Molly, kde však hrála pouze vedlejší role. Právě Laughton se ji usilovně snažil obsadit i do hlavních rolí a poté, co svým druhým filmem udělala velký dojem, se o rok později konečně dočkala i své první hlavní role ve filmu Jamaica Inn (1939), kde si zahrála po boku právě Charlese Laughtona. Snímek však příliš úspěšné recenze nesklidil, ale Maureen byla za své výkony (a krásu) poměrně chválena.

Brzy poté se vrátila zpět do Irska, ale hned nato se spolu s matkou vydala do Hollywoodu, kde pro ni byla přichystána role ve filmu Zvoník od Matky Boží a zároveň se měla stát i novou tváří společnosti RKO Pictures. Film se stal komerčně úspěšným, vynesl 3 miliony dolarů a i Maureen se dočkala zvýšení platu z 80 $ na 700 $ týdně.

Po vypuknutí druhé světové války si uvědomila, že už nemůže natáčet v Londýně, a že zde bude muset zůstat, což ji docela mrzelo, ale v kariéře se rozhodla pokračovat dál. V roce 1940 si zahrála v dramatu Johna Farrowa Bill of Divorcement (1940), které však žádné úspěchy nesklidilo a Farrow ji začal dokonce i sexuálně obtěžovat. Hned poté co mu Maureen dala fyzicky najevo svůj nesouhlas toho však rychle nechal. Své taneční nadání předvedla ve filmu Dance, Girl, Dance (1940) a o rok později se blýskla v muzikálu They Met In Argentina (1941), který se měl stát odpovědí RKO na snímek Down Argentine Way (1940) produkovaný studiem 20th Century Fox. Svůj účel však nesplnil a stal se z něj propadák.

Maureen začala být ze své kariéry čím dál frustrovanější a měla i chuť s RKO zrušit smlouvu. Její agent jí však zařídil roli v romantickém dramatu Johna Forda How Green Was My Valley (1941) a jelikož snímek získal 10 nominací na Oscara, z nichž 3 proměnil, Maureen zahájila s Fordem spolupráci, která nakonec trvala celých 16 let. Studio Fox také koupilo od RKO práva na jeden snímek ročně a pro Maureen to znamenalo v kariéře velký zlom.

Během roku 1942 však musela být hospitalizována v nemocnici Reno, kde jí odstranili slepé střevo i dvě cysty na vaječnících. V kariéře poté pokračovala válečným filmem To the Shores of Tripoli (1942) a dramatem Ten Gentlemen from West Point (1942), po kterém byla kritiky označena jako „Nic víc než krásná brunetka“, což bylo podle většiny všechno, co se od ni očekává.

V roce 1943 natočila svůj poslední snímek s Charlesem Laughtonem pro RKO Porobená země a dál si zahrála ve filmu The Fallen Sparrow (1943). Právě tyto dva snímky jí přidaly na prestiži a pomohly jí dostat se od neustálého střídání rolí v melodramatech a dobrozdružných filmech. Během 40. let se také proslavila jako „Královna Technicoloru“, ale právě onen proces natáčení, při kterém se používají speciální kamery i ultrafialové světlo jí způsoboval zánět oka. Pro většinu lidí však stále zůstávala pouze kráskou a nikdo ji nehodnotil jako talentovanou herečku.

 
Maureen O'Harová se svou matkou v roce 1948

Během dalších čtyř let natočila dalších 6 filmů (mj. Buffalo Bill (1944), Sinbad the Sailor (1947) či The Homestretch (1947)), ale v roce 1947 už začala být Hollywoodem opět frustrovaná a odjela zpátky rodného Irska. Brzy se však vrátila a ještě téhož roku se objevila ve filmu Zázrak v New Yorku (1947), který se hned poté stal vánoční klasikou. Během natáčení se také spřátelila se začínající herečkou Natalie Woodovou a snímek získal i nominaci na Oscara za nejlepší film.

Do konce dekády natočila ještě 6 dalších filmů, včetně dobrodružného filmu Bagdad (1949), který natočila poprvé pro studio Universal Pictures. Snímek vydělal ohromné množství peněz, což vedlo dokonce k tomu, že studio Universal kompletně odkoupilo její smlouvu s RKO. Během 50. let si zahrála i v několika westernech a v kariéře pokračovala i mnoha dalšími dobrodružnými filmy. Např. snímek Tichý muž vynesl jen v USA skoro 4 miliony dolarů a byl nominován na 6 Oscarů, včetně nejlepšího filmu. Maureen však dosud nezískala ani nominaci, z čehož byla také čím dál více zdrcená. I její přátelské vztahy s Johnem Fordem začínaly pomalu upadat a v roce 1957 s ním ukončila veškerou spolupráci.

Na přelomu 50. a 60. let ve své kariéře začínala také pomalu klesat a v roce 1958 si musela dál čtyřměsíční pauzu, kvůli operaci vyhřezlé ploténky. Během své filmové nečinnosti alespoň zlepšovala své pěvecké schopnosti a po uzdravení se kromě dalších filmů objevila i jako host v několika hudebních show.

Po dalších sedmi snímcích odjela natáčet komedii The Battle of the Villa Fiorita až do Itálie, avšak film se stal kasovním propadákem a Maureen začínala být opět ze své kariéry čím dál více frustrovaná. Po dalších nepříliš úspěšých filmech jako Záchrana vzácného plemene (1966) a Velký Jake (1971), ukončila v roce 1972 svou hereckou kariéru.

V roce 1991 se však k filmu znovu vrátila a blýskla se po boku Johna Candyho v romantickém komediálním dramatu Only the Lonely. Brzy po svém návratu do branže také prohlásila: „Dvacet let je poměrně dlouhá doba a překvapuje mě, jak málo se změnilo. Zařízení je nyní sice lehčí a funguje o něco rychleji, ale jen stěží mám pocit, že bych byla někde jinde.“ V kariéře dál pokračovala natáčením filmů spíše pro televizi a jejím posledním filmem se stal Poslední tanec (2000).

Osobní život editovat

 
Maureen O'Harová se svým druhým manželem Williamem Houstonem Pricem a dcerou Bronwyn

Již ve svých 19 letech se tajně provdala za anglického filmového producenta a příležitostného scenáristu George H. Browna, se kterým se poprvé setkala na natáčení filmu Jamaica Inn (1939). Vzali se 13. června 1939, krátce před jejím odjezdem do Hollywoodu, ale z důvodu vypuknutí druhé světové války se už nikdy neviděli a jejich manželství bylo v roce 1941 anulováno.

V prosinci téhož roku se provdala za amerického filmového režiséra Williama Houstona Priceho, který kontroloval dialogy při natáčení filmu Zvoník od Matky Boží (1939). Brzy si však uvědomila, že její manžel je alkoholik, ale to už spolu čekali dceru, která se narodila 30. června 1944. Během 40. let jejich manželství neustále upadalo, ale Maureen se stále ostýchala požádat o rozvod, jelikož byla ortodoxní katolička. V červenci 1951 to za ni nakonec udělal její manžel a 29. prosince 1951, na 10. výročí jejich svatby se rozvedli.

Během let 1953–1967 měla Maureen vztah s bohatým mexickým politikem a bankéřem Enriquem Parrou, se kterým se poprvé setkala v restauraci během cesty do Mexika v roce 1951. Kvůli němu se později dokonce začala učit španělsky a i svou dceru zapsala do mexické školy. V roce 1953 se do Mexika také přestěhovala, ale vůči svému novému příteli byla oproti minulému manželi opatrnější. Dokonce si najala detektiva, který měl Enriqua Parru sledovat a zjistit jestli ji nepodvádí a nelže o své bývalé manželce. Nic podobného však nezjistil a Maureen ubezpečil, že jí Parra nelže. Maureenino přítelství v Enriquem však budilo emoce v režisérovi Johnu Fordovi, se kterým Maureen hodně spolupracovala i v jejím bývalém manželovi, který ji 20. června 1955 dokonce zažaloval a požadoval svou dceru do své vlastní péče. Maureen však podala protižalobu a obvinila ho z pohrdání soudem i za to, že neplatí žádné výživné na dítě. A jelikož se Parra, také často vměšoval do záležitostí kolem natáčení, John Ford ho začal nenávidět a během natáčení filmu The Long Gray Line vyjel i na Maureenina bratra: „Pokud se ta vaše kurevská sestra dokáže odtrhnout od toho Mexičana alespoň na chvíli, aby nám udělala malou reklamu, mohl by mít film i šanci na slušné výnosy“.

Dne 12. března 1968 se však provdala za svého třetího manžela, bývalého brigádního generála letectva Spojených států a průkopníka transatlantického letectví Charlese F. Blaira Jr. 4 roky po svatbě také prozatímně ukončila svou hereckou kariéru a chtěla pomoci svému manželovi řídit jeho podnikání. Její manžel však tragicky zahynul v roce 1978 při letu z ostrova Svatý Kříž na ostrov Svatý Tomáš. Maureen byla na jeho počest zvolena generální ředitelkou a prezidentkou jeho letecké společnosti.

Téhož roku také onemocněla rakovinou dělohy, kterou jí však při operaci dokázali odstranit. V tuto dobu rakovina postihla také jejího přítele a známého herce Johna Waynea, který jí však bohužel podlehl. Po jeho smrti v červnu 1979 se psychicky zhroutila a trvalo ještě několik let než se zcela zotavila.

Během 70. a 80. let přestala psát svůj cestovní časopis Virgin Islander a prodala jej společnosti USA Today. Místo psaní tak tráila spoustu času se svou jedinou dcerou Bronwyn a vnukem Conorem (* 1970). V roce 1981 také předala svou leteckou společnost, ale dál se věnovala svému obchodu s dámskými oděvy v Tarzaně. Po zbytek 80. let pobývala hodně i ve vesnici Glengarriff na jihozápadním pobřeží Irska, kde na počest svého zesnulého manžela uspořádala i golfový turnaj.

V roce 1989 její dům zničilo tornádo a krátce poté utrpěla i šest po sobě jdoucích infarktů a musela podstoupit angioplastiku, Po mrtvici v roce 2005 se v Glengarriffu už usadila natrvalo. V září 2012 se však přestěhovala ke svému vnukovi do Idaha a v té době už trpěla i ztrátou krátkodobé paměti i cukrovkou 2. typu.

Maureen O'Harová zemřela 24. října 2015 přirozenou smrtí ve věku 95 let.

Filmografie editovat

 
Maureen O'Harová ve filmu Zvoník od Matky Boží (1939)
 
Maureen O'Harová ve filmu Porobená země (1943).

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Maureen O'Hara na anglické Wikipedii a Maureen O'Hara na španělské Wikipedii.

  1. ↑ a b c Roglo. Dostupné online. [cit. 2021-01-14]

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Maureen_O%27Harová&oldid=23514557“