Otevřít hlavní menu

Marianne Weber

německá socioložka

Marianne Weber, roz. Marianne Schnitger (2. srpna 1870 Oerlinghausen12. března 1954 Heidelberg), byla německá socioložka, aktivistka za ženská práva a manželka Maxe Webera.

Marianne Weber
MarianneWeberInLemgo.jpg
Rodné jméno Marianne Schnitger
Narození 2. srpna 1870
Oerlinghausen
Úmrtí 12. března 1954 (ve věku 83 let)
Heidelberg
Místo pohřbení Bergfriedhof
Povolání politička, spisovatelka, právní historička a socioložka
Alma mater Marianne-Weber-Gymnasium
Témata sociologie
Ocenění Honorary doctor of the Heidelberg University
Politická příslušnost Německá demokratická strana
Manžel(ka) Max Weber
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Dětství, 1870–1893Editovat

Marianne Schnitger se narodila 2. srpna 1870 v Oerlinghausenu do rodiny lékaře Eduarda Schnitgera a jeho ženy Anny Weber, dcery významného oerlinghausenského podnikatele Karla Webera.[1] Po smrti své matky v roce 1873 byla dalších čtrnáct let vychovávána svou babičkou a tetou v Lemgo. Během této doby byli hospitalizováni s psychickými problémy.[2] Když bylo Marianne 16 let, Karl Weber ji poslal na tzv. finishing school v Lemgo and Hanoveru, kterou dokončila v 19 letech. Po smrti své babičky v roce 1889 žila několik let u své tety (z matčiny strany) Alwine v Oerlinghausenu.

V roce 1891 začala Marianne trávit čas s rodinou Weberových v Charlottenburgu, konkrétně s Maxem Weberem mladším a jeho matkou Helene. S Helene se velmi sblížila a říkala o ní, že "nezná svou vnitřní krásu[3]". V roce 1893 se v Oerlinghausenu vdala za Maxe Webera a společně se přestěhovali do bytu v Berlíně.

Manželství, 1893–1920Editovat

 
Marianne a Max Weber, 1894

Během prvních let jejich manželství učil Max nejprve v Berlíně a poté v roce 1894 na univerzitě v Heidelbergu.[4] V té době se i Marianne věnovala vlastnímu studiu. Po přestěhování do Freiburgu v r. 1894 studovala s předním novokantovským filosofem Heinrichem Rickertem. Také se začala angažovat v ženském hnutí poté, co slyšela přední feministické mluvčí na politickém kongresu v r. 1895. V roce 1896 spoluzaložila spolek pro šíření feministických myšlenek. Spolu s Maxem pracovala na zvyšování počtu žen na univerzitách.

V roce 1898 se Max psychicky zhroutil, pravděpodobně v souvislosti se smrtí svého otce, která následovala brzy po tom, co ho Max konfrontoval ohledně zneužívání Helene.[5] Mezi roky 1898 a 1904 se Max stáhl z veřejného života, několikrát byl hospitalizován v psychiatrické léčebně, nutkavě cestoval a rezignoval na svou pozici na Univerzitě v Heidelbergu.[5]

Vybraná dílaEditovat

  • Fichtes Sozialismus und sein Verhältnis zur Marxschen Doktrin ("Fichte's Socialism and its Relation to Marxist Doctrine", 1900)
  • Beruf und Ehe ("Occupation and Marriage", 1906)
  • Ehefrau und Mutter in der Rechtsentwicklung ("Marriage, Motherhood and the Law", 1907)
  • Die Frage nach der Scheidung ("The Question of Divorce") (1909)
  • Autorität und Autonomie in der Ehe ("Authority and Autonomy in Marriage", 1912)
  • Über die Bewertung der Hausarbeit ("On the Valuation of Housework" 1912)
  • Frauen und Kultur ("Women and Objective Culture" 1913)
  • Max Weber. Ein Lebensbild ("Max Weber: A Biography", 1926)
  • Die Frauen und die Liebe ("Women and Love", 1935)
  • Erfülltes Leben ("The Fulfilled Life", 1942- republished in 1946)
  • Lebenserinnerungen ("Memoirs", 1948)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Patricia M. Lengermann and Jill Niebrugge-Brantley, "Marianne Weber (1870- 1954): A Woman-Centered Sociology," The Women Founders: Sociology and Social Theory, 1830-1930 : a Text/reader, Boston: McGraw-Hill, 1998. 194.
  2. Lengermann, 194
  3. Marianne Weber, 1997, Max Weber: a biography, New York: Wiley, 1975. 18.
  4. Lengermann and Niebrugge-Brantley. 196-7.
  5. a b Lengermann and Jill Niebrugge-Brantley, 197

LiteraturaEditovat

  • "Marianne Weber (1870- 1954): A Woman-Centered Sociology," Patricia M. Lengermann and Jill Niebrugge-Brantley. The Women Founders: Sociology and Social Theory, 1830-1930 : a Text/reader. Boston: McGraw-Hill, 1998.
  • Weber, Marianne. 1975. Max Weber: a biography. New York: Wiley.
  • Scaff, Lawrence A. 1998. "The `cool objectivity of sociation': Max Weber and Marianne Weber in America." History Of The Human Sciences 11, no. 2: 61. Academic Search Premier, EBSCOhost (accessed 11 November 2011)
  • "History of the German Women's Movement". Translated by Robert Burkhardt, assisted by members of the Translation Workshop organized by the Goethe-Institut. Boston, January–March 1998. http://www.trip.net/~bobwb/gwmtext/index.htm
  • Becker, Howard and Marianne Weber. "Max Weber, Assassination and German Guilt: An Interview with Marianne Weber." American Journal of Economics and Sociology, Vol 10, No. 4 (July 1951), pp 401–405.
  • Wobbe, Theresa, 2004. "Elective affinities: Georg Simmel and Marianne Weber on gender and modernity." Engendering the Social: Feminist Encounters with Sociological Theory. eds. Barbara L. Marshall and Anne Witz. Maidenhead, England: Open University Press. pp 54–68.
  • Weber, Marianne, 1913. "Authority and Autonomy in Marriage." trans. Craig R. Bermingham. Sociological Theory, Vol. 21, No. 2 (Jun. 2003), pp. 85–102.
  • Dickinson, Edward Ross. 2005. "Dominion of the Spirit over the Flesh: Religion, Gender and Sexual Morality in the German Women's Movement before World War I." Gender & History 17, no. 2: 378-408. Academic Search Premier, EBSCOhost (accessed 12 December 2011). 382.

Související článkyEditovat