Můj strýček

film Jacquese Tatiho z roku 1958

Můj strýček (v originále Mon oncle) je francouzsko-italská komedie, kterou natočil v roce 1958 Jacques Tati. Byl to první z Tatiho filmů, který byl uveden v barvě. Tvůrce v něm opět rozvíjí své životní téma, tj. obraz odcizeného a zmechanizovaného světa, kde civilizace zamlžuje a ubíjí základní lidské hodnoty.[1]

Můj strýček
Jacques Tati jako pan Hulot
Jacques Tati jako pan Hulot
Základní informace
Původní názevMon oncle
Země původuFrancieFrancie Francie
ItálieItálie Itálie
Jazykfrancouzština
Délka117 min
Žánrfilmová komedie
ScénářJacques Tati
Jean L'Hôte
RežieJacques Tati
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJacques Tati
Jean-Pierre Zola
Betty Schneider
Denise Péronne
Édouard Francomme
… více na Wikidatech
ProdukceJacques Tati
HudbaAlain Romans
KameraJean Bourgoin
StřihSuzanne Baron
Výroba a distribuce
Premiéra10. května 1958
Produkční společnostGaumont Film Company
DistribuceGaumont Film Company
Netflix
OceněníOscar za nejlepší cizojazyčný film (1958)
Prix du jury du Festival de Cannes (1958)
New York Film Critics Circle Award for Best Foreign Language Film
Můj strýček na ČSFDIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlavním aktérem příběhu je pan Hulot, známý již z filmu Prázdniny pana Hulota, natočeného v roce 1953.[2] Tato postava, kterou Jacques Tati sám ztvárnil, se vyskytuje ještě v dalších dvou filmech, a to

  • Playtime (z roku 1967)[3]
  • a Pan Hulot jede na výstavu (1971).[4]

Komedie Můj strýček získala více ocenění než kterákoli jiná Tatiho filmová díla, přičemž v roce 1958 to byl dokonce i Oscar za nejlepší cizojazyčný film.

DějEditovat

Pan Hulot je nepraktický strýc devítiletého Gérarda Arpela, který žije se svými rodiči, kteří jsou spoutáni svým společenským postavením, v ultramoderní vile se zahradou na novém předměstí Paříže, a sice hned za rozpadajícími se kamennými budovami starých čtvrtí města, přičemž každý prvek vily Arpel je sice luxusní, ale zcela neosobní a má především zapůsobit oslňujícím a ohromujícím způsobem na hosty, tj. je sice navržený stylově, ale nefunkčně, bez ohledu na pohodlí anebo dostatek pohodlí (komfortu) obyvatel.

 
Replika vily Arpel

Naproti tomu pan Hulot, bratr paní Arpelové, žije ve staré a zchátralé městské čtvrti, je nezaměstnaný a po městě se pohybuje buď pěšky, nebo na motorovém kole. Gérard, otrávený jednotvárností (monotónností) života s rodiči, vítá každou příležitost, kdy může trávit čas se svým strýcem a při výletech s ním tu s tam provádět lumpárny s předměstskými kluky.

Aby zabránil svému švagrovi v příliš velkém vlivu na syna, pokusí se ho pan Arpel, ředitel továrny na plastové trubky, v továrně zaměstnat. Ale pan Hulot do zmechanizovaného prostředí, kde je vše na tlačítka, přináší jen chaos a nepořádek.

Obsazení hlavních rolíEditovat

Jacques Tati pan Hulot
Jean-Pierre Zola pan Arpel
Adrienne Servantie paní Arpelová
Alain Bécourt Gérard Arpel

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mon oncle na francouzské Wikipedii a Mon Oncle na anglické Wikipedii.

  1. Můj strýček - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  2. Prázdniny pana Hulota (1953). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. Playtime (1967). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  4. Pan Hulot jede na výstavu (1971). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat